HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

ROZHOVOR: S 3D fotografem Matějem Boháčem

ROZHOVOR: S 3D fotografem Matějem Boháčem

U 3D fotografování je třeba si každý stisk spouště pečlivě promýšlet a připravovat. A právě v tom vidí to největší kouzlo Matěj Boháč, který se tomuto umění věnuje už takřka 16 let. Na jeho přednáškách, kdy vás zavede do Laponska, Ladakhu, Balkánu i Norska, se budete cítit jako byste stáli přímo u stativu, obklopeni nádhernou přírodou.

Matěji, ty jsi jeden z mála lidí, kteří se u nás věnují 3D fotografování. O co vlastně jde?

Historicky a technicky přesný termín je Stereofotografie. Spočívá v současném vyfocení dvojice fotografií – jedné pro levé oko a jedné pro pravé. Tak jako v reálném světě se pak oba nepatrně odlišné obrazy spojí v mozku a výsledkem je prostorový vjem.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Je technologie, kterou používáš, srovnatelná s tím, co na nás teď křičí ze všech multiplexů? V čem je rozdíl?

Princip stereoskopického zobrazení je známý a využívaný od první poloviny 19. století. Nedávný boom nepřinesl vůbec nic nového, je to pouze vzkříšení dávno známé disciplíny, včetně způsobů snímání obrazu, jeho zobrazení a projekce. Moderní technologie pouze umožnily širší uplatnění.

Jak ses k této technice dostal?

Stereofotografii jsem propadl dávno před zmíněným 3D boomem. Přitahovala mě právě jakási tajemnost této kdysi rozšířené, avšak takřka zapomenuté fotografické techniky. Začalo to tím, že jsem ve skříni objevil kolekci asi dvou set stereofotografií z počátku 20. století s dřevěným kukátkem. Úžas z oživlých prastarých výjevů byl nepopsatelný, okamžitě jsem začal s vlastními pokusy…

Technologii k 3D focení si musíš sám připravovat. Co potřebuješ k tomu, abys mohl připravit takový snímek?

Pro focení v dnešní době používám dvojici propojených digitálních foťáků (mnoho let jsem však fotil historickými stereofotoaparáty a dvojicemi filmových přístrojů). K projekci slouží dvojice dataprojektorů, polarizační filtry, speciální plátno a polarizační brýle. Důležité je, že celý proces od focení, přes zpracování snímků až po projekci, se musí řídit přesnými technickými a geometrickými pravidly. Pozorování je úzce spjato s fyziologií zraku a jakékoliv chyby se projeví nepohodlím či dokonce nevolností diváka.

Ty sis všechno postupně vyráběl sám. Jak dlouho trvalo, než si to ideálně vypiloval?

Ten proces trvá dodnes, tedy, počítám-li správně, asi 16 let. Od počátečních pokusů a omylů jsem se k první veřejné projekci dopracoval asi po osmi letech, tehdy ještě pomocí čistě analogové techniky – fotil a promítal jsem diapozitivy. Digitalizace byla další velkou technickou výzvou.

fetsival Obzory

9 sálů, 30 osobností, 25 přednášek, 10 filmů a 25 workshopů. Další cestovatelskou sezónu zahajuje Festival OBZORY 7.-8.11.2015 v Praze. Největší cestovatelská akce roku. Pečlivě vybrané přednášky ze všech aktuálních cestovatelských TOP destinací, čerstvé expedice, důkladné know-how pro cestovatele, exotické jídlo, večer koncert Létajícího koberce, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi, předvánoční market užitečných dárků… vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 7.-8.11.2015. Více na www.Festival Obzory.cz.

Myslíš, že se současné technologie vrátí k těmto postupům a jednou si podobný fotoaparát budeme moci koupit v obchodě?

Jak už jsem uvedl, při focení a následném zpracování snímků pro seriózní účely je potřeba dávat velký pozor na dodržování přesných pravidel. Jsem přesvědčený, že z tohoto důvodu se stereofotografie nikdy nestane běžnou konzumní zábavou, bude se jí věnovat jen úzký okruh lidí, ochotný každý stisk spouště pečlivě promýšlet a připravovat. Ale právě v tom vidím to největší kouzlo! Právě skutečnost, že veškerou techniku a příslušenství si musíte konstruovat na koleni mi připadá zábavná.

Fotografuješ především na cestách. O kolik je to náročnější, než kdybys cestoval s klasickým foťákem?

Volba kompozice a příprava snímku zpravidla zabere mnohem víc času. Nejnáročnější je najít dostatečně tolerantní a velkorysé spolucestovatele!

V paměti mi utkvěla fotka z tvého povídání o Ladakhu, kdy dva starší domorodci přehazují seno dřevěnými vidlemi. 3D efekt tady byl opravdu magický a já si připadal, že jsme tam s nimi. Jaká místa, nebo lépe situace, se vlastně na podobný způsob dokumentace hodí podle tvého názoru nejlépe?

Aby snímek působil příjemně a přirozeně, je potřeba pečlivě vybírat kompozici. Diváka „vtáhne“ nejlépe obraz, který má členité, ale plynule ubíhající popředí i střední plán. A záběry, kde dojde ke „zmrazení“ nějakého letícího předmětu v prostoru, jako v tom případě poletující slámy, patří samozřejmě k nejpůsobivějším. Samostatná kapitola je makro, nebo tzv. hyperstereo – snímky vzdálené krajiny s mnohonásobně zvýrazněným prostorem. Takové záběry nejsou realistické, ale naopak jsou působivé, protože diváku poskytují vjem, jaký ve skutečnosti nikdy nemůže spatřit.

3D snímek je navíc náročný i na další prezentaci. Ty se svými fotkami cestuješ po mnohých cestovatelských festival, kde pořádáš 3D přednášky. Co všechno k tomu potřebuješ?

Pro každé promítání musím přivézt speciální plátno, dvojici projektorů, řídící počítač, brýle pro diváky a spoustu drobností. Montáž a kalibrace celého cirkusu probíhá, utajena divákům, dlouho před samotnou projekcí.

Cílem cest Matěje Boháče jsou především horské oblasti, které vytvářejí přirozenou hradbu odolávající rozpínavosti civilizace. Baví ho objevovat nejen přírodní krásy, ale také, co všechno by se naše rozvinutá společnost mohla učit od zdánlivě zaostalých národů, dosud věrných svým tradicím. Mimo focení stereofotografií a konstruování zařízení k tomu potřebných občas běhá a jinak skotačí, hraje a zpívá. Vykonává profesi architekta se zaměřením převážně na obnovu historických staveb. Více o Matějovi a jeho cestování najdete na webu stereofotografie.matej.boha.cz.

Zkušenosti čtenářů

test

test příspěvku

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: