Putování po Bali: Celuk, Ubud, Besakih

Putování po Bali: Celuk, Ubud, Besakih

Další den pobytu na rajském ostrově, který je naplněn vůní květů, skvělého jídla a lidmi, kteří mají potěšeni z naší přítomnosti, jsme vyrazili od moře do vnitrozemí na celodenní výlet do oblasti Besakih. Chrámový komplex dvaadvaceti chrámů, který je v těsné blízkosti nejvyšší hory ostrova Gunung Agung s 3.142 metry, ale nebude jediným cílem dnešního dne.

Stříbrná vesnice Celuk

První naše zastavení máme v městečku Celuk, kterému se také díky výrobě stříbrných šperků říká „Stříbrná vesnice“ a je také proslulé bohatým tradičním řemeslnickým uměním. Nejdříve ale musíme projet více jak čtyři sta tisícovým osídleným hlavním městem Denpasar, které je neustále přeplněno motocykly a auty, ale i přes tyto potíže se dá projet poměrně rychle. Není bez zajímavosti, že Denpasar v překladu znamená „hned vedle tržiště“ a toto zelené město, které jsem projížděl dosti často a také zde týden pobýval, se nedá vůbec srovnat s rušnými asijskými městy, kde fungující semafory všichni ignorují, kde troubí jeden přes druhého a chodec, který má snahu přejít ulici na druhou stranu riskuje o svůj život. Cesta z hlavního města do vnitrozemí vede přes řadu vesniček, které jsou spojeny v jeden celek a každá z nich vyniká nějakou výrobou řemeslnických či uměleckých předmětů

V Celuku zruční stříbrotepci vyrábí prsteny, náhrdelníky i řetízky které nejsou nijak nápadité svými vzory, ale přesto to jsou nádherné „kousky“. A co nás při prohlídce nejvíce překvapilo? Vše se zde vyrábí ručně a bez jakýchkoli forem.
Po prohlídce jsme pokračovali kouzelnou krajinou, kde vidíte všudypřítomná rýžová pole. Do Ubudu, kde podnebí je už mírnější, to je jen deset kilometrů. Toto město se koncem devatenáctiletého století stalo královským sídlem. Za tuto poctu vděčí jednomu z členu královského rodu Sukawati.

Cokorda Gede Sukawati se tehdy vyznamenal v boji a získal titul punggawa (vládnoucí šlechtic) a založil zde svůj dvůr. Přestože město Ubud už dávno ztratil charakter typické balijské vesnice, navštěvuje ho ročně téměř čtvrt milionu zahraničních turistů, které láká místní atmosféra řezbářů, tanečníků, malířů a spoustu dalších řemeslníků. Navíc všichni očekávají, že právě v den návštěvy budou svědky nějaké oslavy a sváteční ceremonie, které místní okouzlující lidé dodnes dodržují. Není bez zajímavosti, že právě zde vznikl tanec jménem Legong který se učí dívky od ranného věku a ty nejkrásnější se pak vybírají, aby předvedly pečlivé pohyby těla, dlaní a prstů.

Besakih – Chrám Matka

Pokud se zde vydáte, nezapomeňte mít raději vlastní dopravu, protože taxíkem se tu nesvezete. Možná jsou to pozůstatky nařízení balijských králů, brahmínů, kteří po čas staletí zde vypsali nesmyslné právní normy a zákony, které se tady díky víře bezmezně dodržují. Nechme ale bohy, duchy, démony i lidi, kteří jsou těmito bájemi a legendami obklopeni a stále žijí v zajetí pro nás nepochopitelných obyčejů pověr a tradic, a zamiřme do nejnavštěvova­nějšího chrámového komplexu na ostrově, kterým je chrám Besakih zvaný také Chrám matka ležící na jižním úbočí nejposvátnější sopky Gunung Agung.

Legenda říká, že tato sopka více jak tři tisíce metrů vysoká vznikla poté, když bůh Pasupati rozpůlil horu Mohameru (hinduistický střed vesmíru) a tím vytvořil jak Gunung Agung, tak Gunung Batur. Besakih leží ve výšce zhruba tisíc metrů, je největším a nejstarším chrámem, jehož počátky se datují k jedenáctému století. Obrovský komplex se skládá ze tří základních chrámů.

Nejdůležitějším a zároveň hlavním chrámem celého komplexu, který se táhne v délce více jak tři kilometry a má tři nádvoří, je chrám Penataran Agung. Ani ne dvě stě metrů od tohoto chrámu stojí Pura Batu Madeg  se svými nádhernými dřevěnými pagodami. Opačným směrem, než stojí tento chrám je postaven Pura Kiduling Kreteg, třetí do této základní „trojky“ a ani k němu to není nijak daleko. Přestože jsme Besakih navštívili mimo sezonu, domnívali jsme se, že budeme moci vstoupit do některého z chrámu, ale nestalo se. Vstoupit dovnitř můžete jen tehdy, přinášíte-li obětiny, nebo se jdete modlit. Čas, který jsme si na prohlídku tohoto vskutku krásného místa vyhradili, nám vypršel a my se vydáváme za Bali Aga – původními obyvateli tohoto ostrova do vesničky Tenganan.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Tenanan – prapodivná vesnice

Chcete li se setkat s obyvateli, kteří se na ostrově usídlili jako první a říkají si Bali Aga, případně vidět jak bydlí a žijí, navštivte vesničku Tenganan. Samotná vesnička, která na nás zapůsobila hned  při příjezdu dosti záhadně, se táhne do ne přilíš prudkého kopce a je od okolních žijících balijců oddělená a chráněna tlustým zdivem. Několik stovek osob tady žije naprosto odděleně od okolního světa. Ještě před pár desítkami let byla pro všechny tato prapodivná vesnice tabu. Vstoupit se zde dá pouze jedinou úzkou branou ve zdi, u které je pokladna, kde každý musí uhradit vstupné. Dvě široké dlážděné cesty rozdělují vesnici, která, ač se to nezdá, patří k nejbohatším na celém ostrově. Podél stoupající cesty sedí domorodci a prodávají své i běžné balijské výrobky, mezi které patří hlavně světoznámé tengananské šátky, košíky, výrobky ze dřeva kovu, papíru i palmového listí.

Tengananské šátky – kamben geringsing mají obvykle jen tři barvy, žlutou, zrzavě červenou a černou. Výroba jednoho pravého geringsingu trvá ženám neskutečně dlouho, ale až mám bylo vysvětleno, že samotné barvení, sušení, namáčení v oleji trvají měsíce a následná rušní práce, kde se nepoužívá ani ten nejjednodušší tkalcovský stav, jsme začali chápat a opět mi prolétlo hlavou – na Bali přeci nejde dělat nic jednoduše. Slovo geringsing je složeno ze dvou slov  gering – nemoc a sing – ne, takže pokud vlastníte tento šátek, nemoci se vám vyhýbají. Bez tohoto slavného šátku se neobejde žádná slavnost na Bali, používá se jako rekvizita, neobejde se bez něj žádná nevěsta či ženich. Nechybí ani při pilování zubů a odchodu na „onen svět“.

Adat – přísné zákony Tengananců

Místní chlapíci se věnují buď tradiční kaligrafii – písmu, které malují na úzké proužky palmového listí z lontarové (vějířovité) palmy. Malovaným motivem jsou převážně obrázky ze života tengananců a ponejvíce kalendáře. Téměř všichni muži mají vedle sebe kukaně s kohouty, kteří nehledě na to, že je odpoledne kokrhají jeden přes druhého. I když měli tito kohouti krásně zbarvené peří, majitelé některé své miláčky vylepšili melírem! Muži také vyrábí palmové víno, které doslova zbožňují, ale nesmí vyrábět alkohol.

Toto jim zakazuje adat, což jsou důležité psané zákony Tengananců, které musí všichni bez rozdílu dodržovat. Při porušení daných regulí je občan vykázán dokonce z vesnice na další život. Jedním z nejpřísnějších zákonů je striktní zákaz oženit se s někým jiným z jiné vesnice. Sňatky ale také nesmí být uzavřené mezi příbuznými, aby nemohlo dojít k ohrození další budoucnosti této skupiny lidí. Přesto se říká, že u Tengananců dochází k úbytku obyvatelstva a jelikož jsou tu lidé pokrevně spřízněni, musí dojít k degeneraci. Zhruba před sto lety měl Tenganan kolem šesti set obyvatel, dnes se tento počet pohybuje přibližně na čísle dvě stě.

Bali Aga vlastní i dostatek výnosné půdy, která je společným vlastnictvím, ale sami jí neobdělávají, nýbrž jí pronajímají okolním lidem z nedalekých vesnic, kteří půdu nemají a ti jim musí dát polovinu zisku z úrody. Rada vesnice přerozdělí výnosy dle potřeb rodiny a jednotlivce. Balijci říkají, že existují nejméně tři historky nebo legendy, jak vznikla tato vesnice, ale ať už se jich vypráví, kolik chce, nejdůležitější je, že jádrem všech je historka která vznikla za panování krále Bedaulu a vztahuje se k úmrtí jeho koně a jeho sluhovi jménem Seraya.

Při loučení s vesnicí a domorodci nás napadá, kolik musí tito lidé věnovat ze svého já, aby stále žili tímto tradičním způsobem života.

Zkušenosti čtenářů

MartinT.

Zaujala mne tato věta: „Čas, který jsme si na prohlídku tohoto vskutku krásného místa vyhradili, nám vypršel“. Trochu mi uniká, proč si někdo na prohlídku téměř poloviny Bali vyhradí jeden jediný den a ne třeba dva týdny? Omlouvám se, nedalo mi to… dost možná to nebude Vaše poslední návštěva. Mohu to ilustrovat na vlastní blbosti (doufám že již minulé) – já sám jsem návštěvu Bali z jakýchsi podivných důvodů, kdy jsem se domníval, že ostrov nebude dost „původní“, uskutečnil až při cca páté návštěvě Indonésie a od té doby tam jezdím téměř pokaždé. Například Ubud a okolí mám také rád, před 2 lety jsem tam strávil asi měsíc, ale také mne trochu děsí, jak se krajina kolem stále urbanizuje, zejména směrem na jih.

dalibor
MartinT.:

Rad bych se zeptal. Nebyl jsi na Floresu či Jižních Molukách.
Chci jet někdy v řijnu dál na východ od Bali. Možná bych se jel i podívat na Sulawesi. Tak se začínm zajímat.

MartinT.
dalibor:

Kolega se vrátil tento týden z Bali a Sulawesi (rovněž těžký případ indozávislosti) a hlásil i v mimosezóně poněkud zvýšený počet turistů na Bunakenu a Togianech a značně narvané Bali. Kuta prý nyní mluví rusky. Vzhledem k tomu, že v srpnu se tam chystám s ročním dítětem, mám trochu obavu, abychom našli střechu nad hlavou.

Na Molukách jsem byl, nevím, čemu říkáš „jižní“ – byl jsem na Bandě, Kei, kolem Ambonu, na Seramu atd.

dalibor
MartinT.:

Přesně to jsem měl namylsi. Bandu , Abon atd. Jak bys to hodnotil Sualwesi nebo ty Moluky. Čemu dat přednost ?
Budu na to mít tak 2 – 2,5 týdne. Celkem budu v Indonesii asi měsíc ale nebudu sam tak s ostatníma mam povině Bali a asi i Lombok. No a něco na Jávě.
Jak je na Molukách v období dešťů ? Jedu kolem října.
Jak budu mit vic casu napisu vic. teď selamat tidur.

MartinT.
dalibor:

Na Molukách by mělo být být počasí dobré, stejně tak i na Sulawesi, toho bych se moc nebál. Můžeš jet tam i tam… 2,5 týdne je dost, když ti vystačí 1 provincie. Kdyžtak se podívej na naše Tenggara Forum, tam bys mohl najít nějaké odpovědi. M.

dalibor

Musim se taky přidat. Bali se za jeden den poznat nedá . Jet takovou dálku a pak tu pobýt jen den či dva je určitě škoda.
Sám jsem tu byl vícekrát a snad se tu letos dostanu opět.
Je fakt že naposled jsem tu byl asi před 6-7 lety. Tak jsem zvědav jak postoupila urbanizace.
Jediné co si vzpomínám co bylo na Bali nepříjemné byli nekteří samozvaní průvodci okolo sopky Batur. Ale jinak vše bylo na jedničku.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí