Perhentiany – podmořský svět Malajsie

Na doporučení našich kamarádů jsme se vydali za podmořským světem do Malajsie. Přijížděli jsme z jižního Thajska, a tak jsme zamířili rovnou k souostroví Perhentiany na východním pobřeží v Thajském zálivu. Z městečka Kota Bharu jsme dojeli sdíleným taxíkem do přístaviště, kde začal boj o lodní jízdenky. Před pár lety na ostrůvky stále ještě jezdila pomalá loď pro více cestujících, ale dnes už přepravu lačných turistů ovládá tamní „mafie“ s rychlými dvoumotorovými loděmi jen pro deset turistů najednou. Cena lístku je tudíž dvojnásobná. Nevadí, protože to co nás čeká, bude zážitek na celý život.

Mira beach – soukroumá pláž

Ubytování jsme zvolili na menším ostrůvku Perhentian Kecil na pláži Mira Beach. Tento kus písčitého pásu se pro nás stal na pár dní rájem. Od veškeré civilizace v centru ostrova jsme byli odděleni pár kilometry ostrovního pralesa, a tak byl kolem dokola krásný klid. Na pláži bylo osm dřevěných chatek postavených na kůlech a ta naše shlížela ze skály přímo do moře. Celý objekt obhospodařovala rybářská rodinka manželů Sopiho a Zainy s šesti dětmi. Často jsme viděli jen děti, hlavně nejstarší dceru Miru (20), která vařila od rána do večera. Právě podle ní pojmenovali její rodiče tuto maličkou romantickou plážičku.

Šnorchlování je pro každého. Stačí si vypůjčit potápěčské brýle a šnorchl a vydat se na mělká místa, kde se mezi korály prohání stovky krásných rybiček. To nejlepší, co jsme na Perhentianech viděli bylo na severním výběžku Dlouhé pláže (Long beach). Ten den jsme měli štěstí. Moře bylo klidné, písek se nezvedal ze dna, slunce svítilo o sto šest a viditelnot byla maximální. Sluneční paprsky kreslily na písčitém dně nepravidelné obrazce vodní hladiny, a já jsem si připadal jako v nějakém luxusním resortu. Jakmile jsem se položil na hladinu, začaly se ke mě sbíhat malé barevné rybky. Když mi plavaly skoro deset centimetrů před brýlemi, trochu jsem znejistěl. Asi měly chuť na nějakou svačinu. Stačilo však udělat pár temp a byl jsem v jiném světě. Jiné hejno ryb se pomalu kroutilo kolem velkého útesu s barevnými korály. Ale jakmile jsem se k hejnu přiblížil, rybky se schovaly mezi ostré výběžky korálových chapadel.

Další zážitek jsem si užil, když jsem narazil na dvojici červených rybek s jasně bílými pruhy (clown anemonefish, Amphiprion ocelaris). Schovávaly se ve fialových chapadlech mořské sasanky a válečnými pohyby si bránily svoje teritórium. Jakmile jsem se přiblížil k jejich domečku, prudce vyrazila ta větší a chtěla mě jakoby napadnout. Těsně před mými brýlemi se však obrátila a prchala do svého úkrytu. Musím přiznat, že se rybce zastrašení vetřelce podařilo, protože jsem se docela lekl. Stáhl jsem se a pozoroval je z větší vzdálenosti.

Nejširší nabídku průvodců a map Malajsie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Potápění v okolních vodách

Pro potápění na otevřené vodě je třeba mít certifikát organizace PADI (Proffesional Association of Diving Instructors). Kdo si potápěcím kurzem již prošel, má zde otevřenou náruč s mnoha zajímavými ponory. Za jeden ponor si dnes společnosti říkají 70-80 ringgitů (490-560 Kč). Nadšenci do potápění si zde mohou kurz udělat během 4 dnů za 900 ringgitů (6300 Kč), a nebo se jít potápět s instruktorem jen za 110 ringgitů, ale jen do 12 metrů. Poklady v 20 či 25 metrech zůstanou tedy pro potápěče bez PADI kurzu skryté.

Na potápění mě naladil jeden cestovatel z Ukrajiny. Ponory u Korálového Chrámu (Coral Temple) a u vraku lodi vybásnil tak dokonale, že jsem se rozhodl si v blízké době potápěcí kurz udělat a jednou se sem vrátit. Obrovské množství podvodního života, milióny barev a fantastická viditelnost až na dvacet metrů dělá tuto oblast opravdu výjimečnou.

Na Perhentianech jsou písčité pláže jako dělané pro velké želvy, které investují spoustu energie, aby vylezly na břeh a nakladly v noci stovky vajíček. Jejich velikost může být až metr na délku. Nejčastěji se tu objevuje kareta obrovská (Chelonia mydas), ale mohou se vyskytnout i další – kožatka velká (Dermochelys coriacea), kareta zelená (Lepidochelys olivacea) a kareta pravá (Eretmochelys imbricata).

Jedno ráno, když jsme se probudili na pláži Mira a šli jsme si objednat snídani, procházeli jsme kolem obrovských stop, které s hlubokými rýhami vytvářely velkou smyčku v písku. Zpočátku jsem stopámnevěnoval pozornost. Domníval jsme se, že to jsou otisky lidí, kteří jakoby táhli nějaký pytel přes pláž na loď. Teprve později jsme si uvědomili, že to byla želva, která během noci vylezla na břeh a zjistila, že toto není to pravé místo na snůšku vajec, a tak se obrátila a odtáhla pryč do moře. Hluboké stopy jasně naznačovaly, že byla hodně velká (až 90 cm) a velmi těžká.

Druhé zajímavé střetnutí s želvami se nám naskytlo další den, když jsme vyrazili s malou motorovou loďkou na výlet za šnorchlováním. Prvím místem byl tzv. žraločí útes (shark point). Po půlhodince ve vodě jsme ale žádného žraloka nespatřili a tak jsme pokračovali dál. Druhá zastávka byla v želví úžině. Je to místo mezi Menším a Větším Perhentianem, kde je hloubka cca 6 metrů a je zde největší koncentrace karet obrovských. Přálo nám štěstí, protože jsme viděli tři velké obry, jak s ladnými pohyby proplouvaly kolem nás.

Třetí a poslední zastávka byla v Modré laguně, kde bělostný písek odrážel sluníčko s takovou intenzitou, že nás z toho bolely oči. Modrá laguna je opuštěné klidné místo, které si želvy oblíbily a pravidelně sem kladou vajíčka. Je zde jedna malá dřevěná chatka, kde přebývají lidé v rámci projektu pro zachování želv. Každé ráno projdou pláž a zkontrolují, zda nějaká nakladla vajíčka. Pokud najdou pracovníci snůšku, vajíčka vyhrabou a přenesou je do centra, kde se o ně budou starat tak dlouho, dokud z nich nevyrostou silné mladé želvičky. Ty pak vítězoslavně odnesou do mořských hlubin. Další jedinci ohrožených želv jsou zachráněni!