Panama s dítětem

Ubytování jsme měli na několika místech tak, abychom procestovali celou Panamu na západ od hlavního města – na východ se cestovat nedoporučuje (s dítětem), je to malarická oblast a nejde tam ani sehnat ubytování. My měli půjčené auto, autobusem si to s takhle malým dítětem zatím neumím představit (minimálně jsme mohli některé přejezdy dělat na jeho denní spánek), ale dálkové autobusy vypadaly dost luxusně a určitě by se dalo přepravovat i jimi. Ač jsme byli v zemi na začátku období dešťů, pršelo nám jen jednou.

Obecné

Auto: Doporučuji půjčit kdekoli jinde, než je Thrifty. Měla dobré hodnocení na rentalcars, tak jsem to zamluvila přímo u nich na stránkách, ale Thrifty si hodně zahrává – podle recenzí a nakonec i vlastní zkušenosti jsou schopní vám naúčtovat jakýkoli poplatek za umytí auta, a to i přesto, že je auto čisté. U přebírání vozu akorát zjistíte, že auto je v pořádku a vše je OK. Až pak přišel účet, ve kterém mi strhly částku 14 USD, ale není napsáno, za co (některým strhli až 75 USD, i když auto bylo OK). Dostali jsme menší auto, než jsme si zamluvili (KIA místo Nissana), a nakonec platíte dvojnásobek, protože musíte zaplatit i pojištění.

Placení, ceny: Kartou na většině míst, jinak ale dolary platí všude, jen občas v menších částkách dostanete zpět jejich Balboa. Ceny jsou na mnoha místech vyšší, než v ČR – primárně v restauracích, kde se málokdy dostanete pod 10 USD za nejlevnější jídlo. Jídlo v supermarketu se pohybuje cenově podobně jako u nás, výběr všeho je obrovský, pečivo ale primárně seženete jen balené. Levnější je benzín – lehce přes dolar za litr. Za ubytování jsme platili 1000 – 2000 Kč za noc, většinou to bylo víc postelí, abychom se vešli ve třech, v několika případech jsme měli apartmán s kuchyňkou.

Operátor/data: SIM Nomád, kde máte jen data, ale většina lidí i hotelů jede přes whatsapp, takže úplně v pohodě. Tam, kde se nějaký signál vyskytuje, by ho Nomád měl mít (sdružuje všechny operátory), což se nám v podstatě potvrdilo.

Cesty, tankování: Musím říct, že až na výjimky, které se povětšinou rekonstruují nebo snad v budoucnu rekonstruovat budou, jsou cesty ve velmi pěkném stavu! Někde je to úplná radost jet autem, o tom si v ČR můžeme nechat zdát. Počet benzinek je snad jedna na 10 obyvatel, jsou VŠUDE. Často vám pomohou natankovat a znají anglické „full“.

Itinerář (nezaznamenává noci nebo dny, ale body zájmu):

1. Panama city, Panamský průplav
2. San Blas
3. San Carlos
4. El Valle
5. Santa Catalina a Isla Coiba
6. Boca Chica a Isla Parida
7. Bambito – Barú ze Západu
8. Buquete
9. Bocas del Torro

Úterý 25.4. Přílet

Let měl zpoždění dvě hodiny a já měla strach, aby nám nezavřeli kancelář Thrifty, nikdo mi neodpovídal na telefon. Nakonec nacházíme kancelář, která je dohromady s Hertz a kde je otevřeno a po hodině si půjčujeme auto. Katastrofa. Auto je zamluvené od půlky ledna a oni nebyli schopní zajistit sedačku pro dítě, která byla zamluvená taky. Bude jezdit na klíně, to není problém, ne? Do ubytování tedy přijíždíme v noci s dítětem na mém klíně.

Středa 26.4. Panamský průplav

Jelikož nemáme sedačku do auta, je naší prioritou nějakou získat. Jedeme se podívat na Panamský průplav a čekáme na pokyny z půjčovny. Průplav je docela fajn, ale smiřte se s tím, že na fotce to prostě bude vypadat jak kanál na Mělníku. Doporučujeme být tam před 9. ranní, nebo po 14. odpoledne, abyste viděli proplouvat lodě přímo kolem vyhlídky, jinak uvidíte prostě jen kanál bez lodí. Mají k tomu i velmi zajímavý 3D film, ten určitě doporučuju.

Thrifty nás pak směřuje na pobočku, kde sedačku mají, takže si děláme výlet do Panama city s dítětem na klíně – na zadané lokalitě ale žádná kancelář není, a když ji o 15 minut později nacházíme trochu jinde, zjišťujeme, že tam žádnou sedačku nemají. Paní, co neumí ani slovo anglicky, se domlouvá s tou, co nás tam poslala, a nakonec ji jedeme vyzvednout úplně jinam. Okružní jízdu Panama city dokončujeme v úplném centru a konečně máme sedačku.

Čtvrtek 27.4. San Blas

Vstávám po 4. hodině, abych vyrazila na místo srazu na San Blas, kde mě vyzvedávají o 30 minut později oproti plánovému času :-(. Cesta trvá 3 hodiny a řidič se s tím teda nes*re. Sedím úplně vepředu a je mi jasné, že vzadu bych nepřežila. Dělá se mi v autě při takových zatáčkách a stylu jízdy špatně. Cesta je se starým asfaltem, místy nezpevněná, nová silnice se ale dělá! To bude jízda! V přístavu nás rozřadí podle toho, kdo má jaký program a na kolik dní jede.

San Blas je hodně turistický. Je to první výlet do Karibiku, do ráje s bílým pískem a palmami, ale objektivně musím říct, že výlety do Pacifiku se mi líbily více. Loď s námi obepluje čtyři lokality – tři ostrovy a jednu mělčinu, kde moře nemá 31, ale asi 33 stupňů.

Pokud jsem si myslela, že první řidič jede rychle, ten, co mě vezl zpátky, to je teprve masakr. Předjel i všechna další auta, která směřovala na Panamericanu. Zpět jsem po šesté večer, beru auto a jedu na hotel.

M. byl mezitím s mrňousem v parku Summit, což je taková ZOO spojená s dětským hřištěm. Hrozně super věc, až na to, že je 34 stupňů a všechny prolézačky jsou na sluníčku.

Nejširší nabídku průvodců a map Panamy (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Pátek 28.4. San Blas

Vyměňujeme si role, M. jede autem do města, kde ho vyzvedávají na San Blas tentokrát o 45 minut později, a já jedu autobusem do „ZOO“ a pak se jdeme projít po parku za hotelem.

Sobota 29.4. Panama city

Vydáváme se do staré části Panama city, Casco Viejo. Zajímavé je, že tato historická čtvrť plně navazuje na tu nejchudší, kterou musíte projet. Už to nabízí velmi zajímavé výhledy, ale raději jen z auta. Ve staré části pak najdete spoustu obchodů se suvenýry, vyhlídky na novou část s mrakodrapy, i dobré restaurace. Pokud nehledáte konkrétní obchody nebo suvenýry (přišlo mi, že všude mají to samé), stačí půl den. My tam byli přes oběd, který jsme měli v peruánské restauraci, a odpoledne přijeli na hotel.

Neděle 30.4. San Carlos, Istmo Beach

Ráno vyjíždíme na Monkey Island, kde je zajímavá i plavba – plujete vedle velkých lodí v Panamském průplavu. Nakonec vidíme i pár opiček, ale nejsem si jistá, že výlet za 60 USD na osobu za to stojí.

Po cestě z Panamy city se stavujeme na vyhlídce na most přes průplav, když to konečně přijde. Déšť. První a poslední na naší cestě, zato pořádně vydatný. Než se dostaneme k autu, jsme kompletně durch. Co je zvláštní, tak déšť poznamenává i Panamericanu (člověk by řekl, že když tu je půl roku období dešťů, je to nějak vyřešené), kde se dělají obrovské kaluže, které objíždějí i vysoké pick-upy. Doprava tak značně vázne. Po dvou hodinách se dostáváme k ubytování u San Carlos, cca 400 m od pláže u Pacifiku. Pořád vydatně prší, a tak beru auto, a rychle se jedu podívat na pláž, abychom měli přehled, zda tu chceme zítra trávit nějaký čas, nebo pojedeme rovnou do El Valle. Jakmile se kola dotknou cesty mimo asfalt, je mi jasné, že to byla fatální chyba. KIA – Killed In Action. Auto najede na jíl a dole u pláže mi kola už jedou rovně, místo aby zatáčela, kam chci. Horko těžko auto otočím, ale rozhodně nevyjede zpět. Nakonec přestane pršet a dolů k pláží schází M. s mrňousem. Celkem tři místní rodiny a my řeší, co s našimi auty dole. Terénní to vyjedou, ty osobní nakonec všichni jednotně vytlačí až na asfalt, kde se kola chytí. Uf.

Pondělí 1.5. El Valle, Přejezd do Santa Catalina

Ráno už neprší, i když jsou na obloze sem tam ještě šedivé mraky. Teď už bychom vyjeli :-). Dvě hodiny jsme u moře a užíváme si docela vysoké vlny, mrňous pak písek. Začínám chápat upozornění, že v Pacifiku jsou nebezpečné proudy. Síla moře je naprosto neuvěřitelná, i když jste jen po kolena ve vodě.

Pak jdeme dobalit věci a vyrážíme k El Valle. Oba dva se s Chariotem vydáváme na trek k India Dormida, ale Chariot nemá šanci projet, takže jdu nakonec jen já, M. jede s mrnětem na kopce vedle. Je to docela pěkné stoupání, nahoře jsou pak výhledy na město i kopce. Je zataženo, ale déšť nás mine. Ve městě dáváme i pozdní oběd a vyrážíme na dlouhou cestu směr Santa Catalina (i se zastávkami nakonec kolem šesti hodin). Cesta je ze začátku v pohodě, ale v Santiagu se odbočuje na jih a poslední desítky kilometrů jsou utrpení. Je to jediná špatná cesta v Panamě – všechny další periferní, po kterých jsme jeli, jsou kompletně nové nebo se zrovna dělají (na San Blas), takže věřím, že i sem povede během krátké doby nový asfalt. V Santa Catalina to totiž žije turismem, takže po třech hodinách kodrcání jste najednou mezi kavárničkami a agenturami, které nabízí výlety kdekam.

Úterý 2.5. Isla Coiba – Národní park

V osm hodin jsme u agentury Discover Coiba Panama, kde na nás poprvé na naší cestě mluví dva místní plynule anglicky. Jedná se o studenty, kteří byli na erasmu na Slovensku a znali i ČR :-D. Agenturu ráda doporučuji, kromě angličtiny mají i super znalost přírody a prostředí a k ostrovu/národnímu parku se chovají šetrně. Stavíme celkem na třech místech na šnorchlování. Mrňous jde vždy do takové nafukovací loďky s dírami na nohy, přičemž při prvním sundavání z lodě do jeho loďky se mu to nějak nezdá, snaží se vystoupit a spadne do vody (ve vestě). Tváří trefí medúzu. Na této první lokaci ale nebylo možné se medúzkám vyhnout, a tak všichni vylézáme s popálenými nohami a jedna paní to dostala také do obličeje. Zážitek :-). Obecně je to ale naprosto luxusní, vidíme nespočet mořských želv, dva menší žraloky, prapodivné ryby, z lodě pak delfíny. Na jednom z ostrovů máme oběd a odpočinek na pláži. Zpět jsme až navečer.

Středa 3.5. Přejezd do Boca Chica

V Santa Catalina jdeme ráno na kávu, check out je až ve 12 a my kupodivu máme tento den jen na přejezd. Před dvanáctou odjíždíme, cesta má trvat necelé čtyři hodiny, ale navigace možná ještě nezprůměrovala časy po kompletně nové silnici, takže jedeme tři a půl hodiny na denní spánek mrňouse, který je vzhůru až posledních 30 minut. Ideál. V hotelu jsme docela brzo odpoledne a stíháme se ještě koupat v bazénu. Ubytování přímo nabízí vyjížďky na Isla Parida – pouze dopravu na tři ostrovy, žádné průvodce a tak, což nám stačí, takže si rezervujeme následující den.

Čtvrtek 4.5. Isla Parida, přejezd do Bambito/Cerro Punta

Ráno jsme připravení na cestu na ostrovy. V 9:20 platíme na hotelu cestu, 35 USD na jednoho, a následně jdeme do přístavu, odkud vyrážíme cca půl hodiny lodí na první ostrov, kde jsme hodinu. V lodi nás je i s mrnětem devět a to je také počet lidí, kteří jsou na ostrově – jsme tam sami. Je to naprostá pohoda, hoďku si hrajeme na písku a koupeme ve vodě, která má stejně jako vzduch. Poté plujeme na hlavní ostrov, kde je ukrytá i restaurace. Za 14 USD M. kupuje oběd – tři steaky tuňáka s rýží, bohatě se najíme všichni, moc velká mňamka. Na tomto ostrově jsme delší dobu a následně přejíždíme na malý ostrov naproti, kde jsme poslední hodinu a půl. Z jedné strany jsou obrovské vlny, z druhé velmi příjemná pláž s normálními vlnami, přičemž v místě, kde jsme, je šířka pevniny cca 20 metrů, takže plynule přecházíme od vln na koukání k vlnám na koupání.

Po cestě zpět nám mrňous usne na lodi a spí i v náručí po cestě k hotelu, kde ho pokládáme na ručník u bazénu a necháváme spát.

Vyjíždíme tedy později a po cestě ještě zastavujeme v Davidu v supermarketu pro večeři a vodu.

Ubytování v Bambito vypadá na první pohled dobře, nicméně personál opravdu neumí anglicky ani slovo a ve finále není žádný odvaz ani ten pokoj. Večer si zabalím, abych ráno mohla vyrazit z této strany na Barú a sejít druhou stranou do Boquete, kam M. s mrňousem přejedou autem. Ještě se rozhoduju, zda nepůjdu trek Sendero de Quetzales, vyhodnocuju ale, že na nejvyšší hoře prostě nesmím chybět.

Pátek 5.5. Sendero de Quetzales, Boquete

Ráno jdeme na snídani a rodina mě odváží na začátek cesty k Barú. Ušetřím tak 6 km. Auto zastavujeme u řetězu, který je přes cestu – dál už jen pěšky. Vystupuju, beru batoh a jdu k osamělému strážci parku, který na mě kouká z budovy u cesty. V podstatě mu lehce tázavým tónem oznamuji, že jdu nahoru, zda teda jako můžu..? Strážce nicméně zavrtí hlavou. Dozvídám se, že touto stranou se může pouze o víkendu a s průvodcem, navíc to musím ještě oznámit a tím si vyzískat jakési povolení. To je velmi nemilé překvapení, jsme na této straně hory jen kvůli mému treku PŘES horu. Nedá se ale nic dělat. Kdo ví, co by bylo a zda by mě měl kdo zastavit, kdybych na cestu nastoupila o půlnoci, abych byla nahoře na východ slunce…

Jsem tedy nucena vypravit se na „kvesalí stezku“. M. mě odváží na začátek a přesvědčuje mě, zda se nestavíme v hotelu pro čelovku, že se to jde 11 hodin. Rezolutně to odmítám, já četla 5–7 hodin, odpoledne jsem na druhé straně.

Stezka tímto směrem nejprve stoupá, většinu cesty ale klesá. Upřímně, je to taková příjemná procházka přírodou, nic úžasného a světoborného. Výhledy žádné (z jediné vyhlídky vidím mraky), počasí docela ideální, nicméně po celé délce obtěžuje hmyz. To se asi dalo čekat. Kvesalů vyplaším asi sedm, nechápu, že je někdo nepotkal :-D. Na celé stezce je nejkrásnější zpěv ptáků – jak kdyby v džungli hráli skřítci na flétnu, opravdu neuvěřitelné. U autobusové zastávky jsem ve 12:08, po dvou hodinách a třičtvrtě. Vydávám se ještě po silnici dolů, než počkám na třetí zastávce na autobus, který mě dopraví do centra Boquete.

Trošku jsem doufala, že Boquete bude El Chaltén Panamy, ale ani náhodou. Počet kaváren je pěkný, silnice jsou ale povětšinou bez chodníku, aut jezdí hodně, suvenýry najdete v obchodech, které připomínají (nebo přímo jsou??) vietnamskou tržnici. V noci je tam docela bordel. Odpoledne tedy projdeme město, zarezervujeme zip line a coffee tour na neděli a večer se M. začne chystat na výstup na Barú z této strany. Vyjíždí po 23. hodině, parkuje u hranice parku, před půlnocí vychází nahoru.

Sobota 6.5. Barú a odpočinkový den

Od hranic parku stoupá M. nepřetržitě až na vrchol, kde je před východem slunce a v 7 stupních čeká, než kotouč laskavě vyjde. Směrem k oceánům se dole pod horou válejí mraky, takže přímo oceány nevidí. Celkem jich na východ čeká cca 7 – vše turisté, místňáci tam přišli v podobě skupinky kluků a zase hned odešli. Zajímavé je, že M. vidí i cestu, po které jsem měla přijít já z druhé strany. Jsou tam udržované přírodní schody, důvod uzavření je nám tudíž zcela neznámý. Cesta dolů je utrpení, ale v půl jedenácté je M. u auta a před 11 na hotelu.

M. jde spát ještě před dvanáctou, po obědě k němu ukládám spící mrně a já si nakonec jdu lehnout také. Odpoledne se pak jdeme akorát projít po městě a najíst se.

Neděle 7.5. Zip Line a kávová plantáž

V 8:15 jsme nastoupení nad Boquete u agentury Tree Trek, kde je zároveň i velmi krásný a luxusní rezort. M. jde na zip line a já s mrnětem na prohlídku kávové plantáže. Musím říct, že je to moc zajímavé, týpek umí dobře anglicky a ke konci je samozřejmě ochutnávka kávy. Počasí je pro změnu příjemné, fouká silný vítr a je kolem 22 stupňů, zataženo. Následně se vyměňujeme a na zip line jdu já. Je to celkem 12 cest, které navazují úplně na sebe. Stanoviště jsou na platformách ve stromech, nejvyšší je v 70 metrech, takže se s vámi mírně houpe celý strom, jak na nějakém korábu. Nejdelší cesta má 500 metrů a je to teda dost jízda! Celá aktivita je naprostá bomba, nemůžu jinak než 100% doporučit. Týpci mají nadrcené postupy naprosto neuvěřitelně (my jsme na to docela psi 🙂 ), mají bezvadnou angličtinu a neustále vtipkují. Odpoledne jsme se jeli podívat na Los Ladrillos, zajímavý skalní útvar. Je to docela malé na lezení, ale jsou tam normálně cesty s borháky – tipuju od 4 do 8 obtížnosti :-).

Pondělí 8.5. Přejezd do Almirante a na ostrov Bastimentos (Bocas del Toro)

Velmi krásnou cestou jedeme do Almirante. Krajina je ze začátku stále kopcovitá, všude je zeleň, nádherné výhledy a vily střídají slaměné chýše. Asfalt je ukázkový, takový v Čechách nenajdete :-). V Almirante začne nejotravnější část dovolené – parkování auta. Pod auto vám skáčou naháněči na kolech a perou se o to, kde zaparkujete a zda zrovna JIM za to zaplatíte. Jedna část si chce vzít i naše klíčky od auta, že to pak přeparkují jinam, což odmítáme, nicméně i tak týpek otvírá zadní dveře, že si sedne a bude nás navigovat. Seřvu ho, ať to okamžitě zavře, že tam sedí dítě, a obracíme se na jiné. Nakonec parkujeme kousek od přístavu, stojí nás to 5 USD na den, tedy 15 USD, a extrémně otravná paní, která nám parkování zařídila, si říká o dýško, aniž by mi vrátila nazpět na dvacku za to parkovné. Vydupu si vrácení pětidolarovky a dávám jí dva dolary. Loď na hlavní ostrov Colón, do Bocas del Toro, je nacpaná, platí se 6 USD za osobu, nicméně nevyjede, dokud týpkovi nedají všichni dýško. Tenhle přístup mě vytáčí a štve, ráda dávám peníze pouze pokud jsem se službou spokojená. Z Colónu přestupujeme na další loď a plujeme na Bastimentos, kde máme ubytování v bungalovu na vodě. Odmítám kamkoli jezdit a smlouvat o dopravu a následně platit drzým lodním taxikářům další dýška, takže zůstáváme na ostrově :-). Ubytování má na pevnině takový park – procházku džunglí, můžete vidět lenochody, leguány, my viděli asi milion krabů a krmili kajmany.

Úterý 9. května, Bastimentos

Je téměř zataženo, což vlastě neznáme. Po snídani, kterou nám přinesli do bungalovu, si bereme kajak a plujeme k městečku Old Bank, které je hned vedle nás. Odpoledne si voláme vodní taxi a chceme na pláž Red Frog. Taxi vás vysadí na druhé straně ostrova, než je pláž, cca 3 minuty jízdy od ubytování, a vy ho přejdete – cesta je zpoplatněná 5 USD na osobu. Recepční nám říká, že cesta vyjde na 16 USD, 4 USD za jednu tříminutovou cestu na osobu. Týpek v lodi mi potvrzuje 7 USD za zpáteční cestu, nicméně nakonec po nás chce 7 USD za JEDNU cestu, takže za 6 minut na lodi zaplatíme 28 USD. Hádám se s ním i s recepčním, který jen krční rameny – je to externí dopravce, co může dělat? Nevěřím mu, že neví cenu za cestu, když taxi volá pro turisty denně, nazývám je oba podvodníky a jsem ráda, že už poplujeme tak maximálně zpět na pevninu.

Středa 10. května, Cesta zpět

Za 12 minutovou cestu na hlavní ostrov chce jiný dopravce 5 USD na osobu, z Isla Colón je už jízdné vždy stejné – 6 USD do Almirante. Přemýšlím, v jakém stavu najdeme naše auto, ale kupodivu je nepoškrábané tam, kde jsme ho zaparkovali. Čistá cesta do Panama city je podle navigace osm a půl hodiny. Modlím se, abychom nejeli déle jak deset hodin celkového času  a i tak to bude očistec. Nakonec je ale cesta úplně v pohodě, M. stáhne čas o víc jak hodinu (Waze ukazuje, kde stojí hlídky) a zastávky děláme jen dvě. Po osmé večer jsme tedy v ubytování v Panama city.

Čtvrtek 11. května, Odlet

Máme docela dost času před odletem, po čtvrté bychom měli být na letišti, ale nenapadne nás jet se podívat na sever ke Colónu na druhou část průplavu a místo toho jedeme znovu do Casco Viejo, kde ale nic moc nekupujeme a moc tam nemáme co dělat. I přes dostatek času hluboce podceníme odlet – přepravu z Terminálu 1, kde odevzdáváme auto, na Terminál 2, odkud letíme, a následně check-in na místě, protože mi nešel udělat online. Na letišti tudíž nemáme jedinou minutu navíc, jdeme hned do letadla. Až na přestupu v Kostarice máme 15 minut na nákup suvenýrů, důsledkem čehož vezeme z Panamy plyšáka s nápisem Cost Rica a rum, kafe i čokoládu taktéž z Kostariky :-D.

Vrátila bych se do Panamy? Mám pocit, že jsme viděli úplně všechno, co vidět šlo. Panamu tudíž škrtám ze svého seznamu a znovu tam nepotřebuji. Napadá mě pouze jedna výjimka, a to sice východ země, který jsme s ohledem na mrňouse byli nuceni vynechat. Pokud tedy do Panamy, tak na několikadenní trek pravou džunglí na východě.