Ogoh-ogoh aneb balijský Silvestr, který se neslaví v prosinci

Bali vyniká v rámci Indonésie svou specifikou kulturou a náboženstvím a mnoha tradicemi k nim se vážícím. Je to ostrov s příjemným tropickým klimatem, navíc celkem bezpečný a pohodový. To všechno byly důvody, proč jsme se na naši letošní cestu tentokrát i s rok a půl starým batoletem vydali právě sem. Ostrov Bali je obýván lidmi převážně hinduistického vyznání.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Balijci jsou velmi duchovně zaměřeni. Několikrát denně roznášejí obětiny v podobě květin, rýže či ornamentů spletených z trávy speciálně k tomuto účelu do chrámů, svých domácích chrámků či jen tak kolem domu, do oken či na chodník. Důvod oslavit nějaký svátek si nenechají ujít. A tak oslavy nového roku rozhodně stojí zato.

Několikadenní oslavy

Oslavy konce starého a začátku nového roku začínají už několik dní předen. 28. března o slavnosti Melasti slavnostně vyšňoření Balijci, povětšinou v bílé, přicházejí do chrámů, aby uctili svá božstva a také očistily své duše. Silnice lemují ozdoby s obětinami, něco na způsob našich vánočních stromků či vzhledem spíše májek.

Poslední den starého roku, letos připadající na 30. března, odpovídající našemu Silvestru, je ve znamení Ogoh-ogoh, démonů, kteří obývají Bali a snaží se ovládat život jeho obyvatel. Abychom si i my oslavy pořádně užili, vydáváme se odpoledne z českého resortu kamaráda Jirky Hrušky do nejbližšího většího města, Culiku. Na ulicích a náměstích už začíná být pěkně rušno. Ulicemi proudí průvody lidí a v zástupech také defilují zmiňovaní démoni Ogoh-ogoh.

Speciálně pro tento ten Balijci tvoří obrovské sochy ztvárňující démony a my tak potkáváme blond čarodějnici Rangdu, děsivé příšery kulící na nás obrovské oči a natahující drápy, démona jedoucího na praseti i další, chystající se na své večerní představení. Démoni jsou neseni na bambusových nosítkách vždy početnou skupinou můžu za doprovodu hlasitého orchestru. Ale potkáváme také děti, které nesou své vlastní malé „démoníky“ na menších nosítkách.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Barong, hlavní hvězda ceremonie

Do Culiku přijíždíme kolem páté hodiny. Spolu s ostatními turisty a místními obyvateli jsme vyzváni, abychom usedli na zem, na silnici směřující do hlavní křižovatky ve tvaru T, kde se bude vše odehrávat. Nesmí se vstát po celou dobu ceremonie. Já nedočkavě hltám každý okamžik festivalu, kochám se nádhernými šaty místních a náš malý Matěj se mezitím seznamuje s místními dětmi i dospělými. Jako vždy je tu za hvězdu, i když v této výjimečné chvíli jsme menší atrakce než obvykle a snažíme se situaci příliš nenarušovat.

Najednou se ozve hlahol a všichni se začínají otáčet. Na scénu vstupuje procesí s hlavní hvězdou, Barongem. Barong je jakýsi drak, mytologická postava balijského hinduismu. Je to král duchů a představitel dobra.

Barong se dostává až k pódiu a po chvíli začíná proslov místního představeného. Když se ptáme Jirky, o čem byla řeč, odpovídá, že vzhledem k tomu, že je před volbami, dost se to točilo kolem politiky. Po skončení proslovu a krátké modlitbě se Barong vydává směrem zpět a za ním v zástupu začnou od podia směrem do chrámu proudit ženy s obětinami na hlavě. Obětiny sestávají s nádherně naaranžovaných mís plných ovoce, sladkostí, květin a mě zvláště zaujme celé pečené kuře, které je sem tam položeno navrch jako třešinka na dortu.

Démoni i svítící sochy

Účastnící ceremonie a spolu s nimi také my se pomalu zvedají, konverzují, mají čas na malé občerstvení. My se přesouváme směrem do křižovatky, kde se setměním začíná další divadlo. Za hurónského řevu mladíků nesoucích nosítka doslova vtrhne na scénu první démon ogoh-ogoh. Zatančí svůj divoký tanec, aby byl poté odnesen dál za město.

Postupně se takto předvede přes dvacet démonů, z nichž nejen dětem běhá mráz po zádech. Matýsek se ke mně nejprve vyděšeně přitisknul, když viděl někdy i třímetrové barevné a svítící sochy, jak za ohlušujícího řevu či bubnování řítí ulicí, ale brzy už nadšeně ukazoval a vyhlížel dalšího démona. Zážitek to pro něho byl natolik silný, že do svého slovníků obsahujícího první slovíčka zařadil kromě máma, táta či papat, slovo „ogo“.

Smyslem celého svátku je zneškodnění oněch zlých démonů. Ti byli proto tradičně vyráběni z papíru, aby mohli být následně po své exhibici na přehlídce zneškodněni a upáleni na hranici. Doba plastová však pokročila i sem a tak jsme místo papírových soch mohli obdivovat nádherně a precizně do detailů vytvarovaná těla z polystyrenů navíc nabarvená zářivě barevnými laky. Naštěstí se Balijci ukázali natolik zodpovědní, že toto všechno neskončilo v ohni, ale démoni byli alespoň odneseni na místo ke zničení určené, kde už jsme cestou zpět jen pozorovali utrhané hlavy a končetiny.

Den ticha

Svátek Ogoh-ogoh tak končí, alespoň pro nás, návratem do hotelu. Všichni démoni jsou zničeni a ostrov Bali je tak opět bezpečný. Pokud by náhodou některý z démonů toto řádění přežil, mají Balijci připraveni ještě jednu fintu. Celý následující den nikdo nesmí vycházet z domu. Zastaví se také veškerá doprava a to nejen silniční, ale také lodní a letecká. Přeživší démoni si tak budou myslet, že ostrov je neobydlený a opustí ho.

Na a z Bali se v tento den nedostanete ani nemůžete vyrazit na prohlídku památek či na pláž. Balijci tento den věnují očistě ducha a sebereflexi. Zakázáno je tak vše, co by je mohlo narušit – práce, zábava, cestování, rozsvícené světlo, pro některé také mluvení či jídlo.

Nyepi, Den ticha, jak se tento den odpovídající Novému roku jmenuje, není proto mezi turisty příliš oblíbený a považují ho za ztrátu drahocenného času. My však rozhodně nelitujeme, přehlídka ogoh-ogoh za to určitě stála a Nyepi jsme příjemně strávili na resortu u bazénu, za staženými roletami, aby nás náhodou některý z démonů procházejících po ulici nezahlédl.