HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

NEKONEČNÁ SOUTĚŽ: Jaké máte zážitky s jazykovou bariérou? SOUTĚŽ UKONČENA

NEKONEČNÁ SOUTĚŽ: Jaké máte zážitky s jazykovou bariérou? SOUTĚŽ UKONČENA

  Znáte ty chápavé obličeje a souhlasná gesta domorodců, kteří vám ve skutečnosti nerozumí ani slovo? Jazyková bariéra je někdy na cestách největším problémem. Podělte se o své rady, tipy, zkušenosti a hlavně zážitky s komunikací v dalekých zemích. Hrajem i o prémiovou cenu –  2x vstupenku na Respect festival.

Výhercem tohoto kola je Silvestr. Jeho příspěvek nás nejvíc rozesmál!

Co můžete v naší nekonečné soutěži vyhrát?

O výhru se můžete přihlásit na mailu petra.greifova(@)hedvabnastezka.cz. Následně bude připravena k vyzvednutí v pražském nebo brněnském Klubu cestovatelů.

Patnáctý ročník Respect festivalu, největší české přehlídky world music, představí na pražské Štvanici sérii objevů i umělců první velikosti. Během dvou energií nabitých koncertů se vystřídá řada umělců z Afriky, Asie i Evropy, přičemž všichni u nás koncertují poprvé. Mino jiné vystoupí například flamencový génius Duquende, afropunková Jagwa Music, žijící legenda africké hudby Mulatu Astatke, brooklynský etnomuzikolog vystupující pod jménem Awsome Tapes From Africa a další interprefi z celého světa. Festival proběhne 16. – 17. června.

Zůčastníte-li se soutěže, můžete vyhrát dvě vstupenky!

Zkušenosti čtenářů

Jon

Slyšel jsem od kamaráda, že jistý člověk v Číně, který tam začal pracovat, jezdil z práce a do práce taxíkem. Mluvil pouze anglicky, žádný taxikář anglicky neuměl. U sebe nosil vždy kartičky s obrázkem domečku, práce apod. a u toho v čínských znacích napsanou adresu, kterou vždy ukázal taxikáři. Po několika měsících, když se naučil říct čínsky adresu domů a do práce, kartičky přestal nosit. Potom jednou dostal rýmu a žádný taxikář mu nerozuměl, zkoušel jich několik. Tak musel spát v práci:D

Markoff
Jon:

jon, to si viem kludne predstavit kedze v cine som uz skoro rok a stale neviem prakticky nic po cinsky okrem pozdravenia, odzdravenia, podakovania, spytania sa na cenu, povedania „toto“, „tamto“, par jedal (to je tiez jedina oblast kde ovladam cinske znaky aby som neumrel od hladu v restike) a par dalsich veci, ale prakticky nic a existujem napriek tomu ze vacsina cinanov nema ziadnu anglictinu, ale po chvili dospejes k tomu ze ludia sa dohovoria aj bez slov, ved predsa medzi nami ziju aj hluchonemi a naozaj sa do ich koze vie clovek v cine vcitit perfektne,

pamatam si ako som este pocas cestovania po cine kupoval topanky a uvdomil si ze naozaj nema vobec pouzivat anglictinu a je lepsie rovno byt hluchonemy a pouzivat gestikulaciu kedy som musel predavacovi vysvetlit ze chcem topanky na turistiku/hiking a nasledne vacsie cislo a v zasade sme sa pochopili. dodnes neviem trebars ako a povie igelitka (ktore su v cine spoplatnene a nedavaju ich automaticky k nakupu) tak ale na to staci 1-2 gesta u pokladne a pochopime sa. nastastie vrtenie hlavou ma rovnaky vyznam ako v europe takze aspon v tom nie je bordel, kedze viem ze su krajiny kde nase nie znamena ano a opacne

druha najhorsia znalost anglictiny co som zazil v azii bola v indonezii (bali nie je indonezia!), kde to bolo docela tragicke pomaly na urovni cinstiny, ale tam aspon clovek vie citat napisy a tak nie je problem sa za chvilu naucit zakladne frazy a slovicka a je to najjednoduchsi jazyk co poznam, takze naozaj sa da ucit extremne rychlo aj vdaka vyslovnosti prakticky identickej so slovenskou

dost som bol prekvapeny aj v indii kde som cakal perfektnu znalost anglictiny a bol som prekvapeny ze ju nevedeli ani niektori mladi a hovori nou odhadom tak 50% ludi, co samozrejme nie je problem, ked niekto na ulici nevedel anglicky, odchytil som niekoho ineho a ten uz zarucene vedel, ale cakal som predsa len vyssiu znalost v tomto raji outsourcingu a byv. britskej kolonii

Markoff
http://www.markoff.biz

Lau

Máme ve škole jednu francouzku, která umí docela slušně česky, ale občas přece jenom nějaké to slovíčko neví. Onehda přišla do drogerie a chtěla po prodavačce „sluníčko šlehačka“. Myslela opalovací krém a přeložila si anglické „sun cream“.

Silvestr

Rozhovor na ulici v Somalilandu: Somálec: „What are you doing here?“ Já: „I am tourist“ S: „Terrorist“ Já: „No no I want to explore your country“ S: „Explode? Go to Mogadishu!“

Petr

To jsem tak jednou prolezal v Turecku citronove sady, rostly si to krasne v ruinach starych mest, krasna idilky a hledal jsem tam zelvy na foceni, no a najednou za citronem turek, byl to majitel, tak jsem se ho chtel slusne zeptat kdy a kde tam mam hledat zelvy abych si je vyfotil 🙂 coz je dosti komplikovana myslenka na to ze neumel nic nez turecky 🙂 tak jsem zacal jak praclovek malovat do pisku klacikem zelvu a delat na nej rukama dalekohledy jako ze hledam zelvy a ukazuju mu na hodinky kdy asi teda muzu cekat jejich vylez 🙂 no a kupodivu mi tohle pochopil a hned me pozval do sveho pristresku kde vzal tuzku a papir a k tomu nejakej asi snad jen 80procentni chlast 🙂 aby jsme si lepe rozumeli, nakreslil jsem mu znova krasnou zelvu a povidali jsme si starovekym umeleckym obraskovym pismem ale slova ani prd, pritom popijel svoji palenku kterou prvni sklenicku asi 3 dcl do sebe hodil ze jsem myslel ze to je voda, tak jsem to taky tak zkusil div jsem nepad, a v tom vedru to slo do hlavy tak rychle ze by si pak clovek rozumel asi i s netopyrem 🙂 No a tak jsem se dozvedel kdy potkam zelvy 🙂

Zdeněk

Loni v létě jsem byl na stáži v Zambii. Spolupodíleli jsme se na vzniku nového nízkoprahového centra pro děti ulice v Lusace. Jednou jsem sháněli dřevo na výrobu lavic. Když jsme už bezradně procházeli chudinskou čtvrtí a stále žádný obchod se dřevem nenašli. Osmělili jsme se zeptat zdejších lidí anglicky. Anglicky se tady docela dobře domluvíte, protože je to v Zambii úřední jazyk. Ale ta výslovnost… Zeptali jsem se: Excuse me, where is the shop wiht wood? Domorodci nás ale poslali do nedalekého stánku s jídlem, když jsme tam vešli a ptali se na dřevo, tak na se nás nechápavě dívali. Domorodci nám totiž rozuměli „food“ místo „wood“ asi si mysleli, že jsme hladoví… Nakonec jsme náš požadavek předvedli pantomimicky a už nás malý černoušek dovedl na hledané místo…

Další zážite mám z Čech, máme v práci dobrovolnici z Litvy, která už umí celkem obstojně česky. Něco jsme se bavili o pohádkách a říkala, že zná tu, jak hraje vždycky na Vánoce, že to hraje i v Litvě – ta Popelnice oříšků! 😀

Karel
Zdeněk:

Meli jste se ptat na ‚TIMBER‘ prece!

Renata

Já mám zážitků s jazykovou bariérou kvantum. Angličtina mi do hlavy moc neleze, mám jen základy. Zážitky jsou spíše realistické, až potom úsměvné.
– Manžel dodnes vzpomíná, jak jsme byli na Krétě a v Ag. Nikolaos jsme hledali po zaparkování jezero VOULISMENI. Podotýkám, tže s námi byla i dcera, která se už ve škola AJ učila. Obě jsme se ptaly s nejlepším vědomím a svědomím a snažily jsme se dát věty správně dohromady, ale s tím chlápkem se ne a ane domluvit. nato manžel mává a volá, jdeme, už vím, kde to je. Ptal se hodl rukama nohama a s jiným chlápkem se domluvil.
– ona moje drahá polovička je vůbec vynalézavá. na Mauritiu dostal chuť na kuřecíé prsa, tak že mám iít koupit. Já na to proč pořád já, běž si je koupit sám. Tím jsem ho samozřejmě nenaštvala. Sebral se a šel. Mi to nedalo a šla jsem za ním, přesvdčit se, jak to udělá. Přišel do prázdného řeznictví, kde byly 2 ženy. Já už tam byla s ním. když se ho paní ptaly, co by rád, chytl mě za prsa, ukázal 2 prsty. jestlio ještě udělal kokokodák, to už si nepamatujeme. prodavačky se málem kulaly smíchy a Jirka si vítezně odnášel 2 kuřecí prsa k večeři.
– na základě výše uvedeného si už nic moc ze zvé špatné angličtiny nedělám, nějak se dobřím lidé domluví. Chce to úsměv na rtech, odvahu a nestydět se.

Heluska

Jednou jsem šla v Itálii na Gargánu koupit vejce,hledala jsem je v chladicím boxu,marně,angličtina se taky nechytla,italsky vejce nevim,takže došlo na pantomimu-předváděla jsem slepici jak snáší vejce.Vejce jsem dostala-měli je na pultě u pečiva,pobavila jsem celou prodejnu i své spolucestovatelky.Další den mě nutily jít koupit toaletní papír:-)

Veronika

Na vysoké škole jsem jeden semestr bydlela na koleji se studentkou z Itálie, která již šestým rokem studovala v Itálii češtinu a již potřetí byla v ČR na stáži. Po šesti letech studia stále neuměla časovat slovesa. Pořád, že včera „jedly s kamarádkou na Staroměstské náměstí“, nebo „jedly jsme do metra“ a podobně. Ono totiž slovo jedli jsme byl pro ni minulý čas od slova jít.

Ivo

Taky něco hodím do placu. Jazykově jsem na tom sice dost mizerně, prostě mi to do palice nějak neleze ale vždy se to nějak vyřeší. Za ty roky co vyrážím do terénu jsem se přece jen něčemu přiučil.
Mám naučené už jisté fráze a souvětí, které používám ale má to jeden háček… do jistých souvětí klidně flágnu pět světových jazyků, které v konečném výsledku maj hlavu a patu, tak že by to měl pochopit každej co vlastně chci. Někdy je opak pravdou.
Když si představíte ten jejich pohled jak nevěřícně koulí očima, chvíli přemýšlej, pochopí a nakonec se zasmějou…
Jsou případy, kdy koulím očima pro změnu i já…
Bylo to téměř na konci světa, po dvou týdnech útrap jsme dorazili do civilizace, říkám, hodíme se trochu do gala a vyrazíme pro změnu obdivovat místní pamětihodnosti a zapadli samo do první knajpy… čtyři stoly, jsme tu sami a objednal pivka naučeným souvětím… už tradiční pohled a přesto jsem si neodpustil ještě po našemu dodat… doneste nám prostě čtyři pořádný piva a basta.
Uběhlo 5, 10, 15 minut a furt nic, kurňa kaj je s tým pivem.
Po pěti minutách se koněčně objevila servismenka a s úsměvem od ucha k uchu před nás postavila čtyři Radegasty, se slovy tady máte pánové to pořádný pivo…

karol

Někdo se domluví všude, někdo ani na Slovensku, lidé jsou různí. Ti co cestují patří většinou do té první skupiny. Podle mých zkušeností někde znalost jazyka pomáhá, jinde naopak může být na škodu, zvlášť, pokud není reciproční. Většinou se nejlépe dorozumí ti, co jsou na podobné úrovni. Například baví-li se s Němcem někdo, kdo německy umí málo, je lepší přejít do angličtiny, kterou umí oba podobně špatně a pod.

V Rumunsku na nádraží: pán mluví trochu anglicky, velmi špatně… u okýnka jsem se snažila vysvětlovat a zjednodušit svůj slovník, ale není to tak snadné jak se zdá, dostat se na primitivní úroveň jazyka, který znáte. Vyřešilo se to tím, že jsme k okýnku poslali někoho, kdo anglicky taky moc nevládne.

Pokud společný jazyk není k nalezení, je nejlepší zahodit slovníky. S trochou duchaplnosti se dva dobří lidé domluví vždy. Já česky, oni arménsky/kyrgyzsky/uzbecky…je to jedno, mimiku, intonaci, ruce, nohy a rekvizity lidé nejlépe ovládají ve svém rodném jazyce.

Za vrchol, ani ne tak jazykové bariéry jako spíš zabedněnosti, považuji komunikaci na nádraží v Debrecenu. V zemích dalekých nebo ve vysokých horách člověk počítá s ledasčím, ale v civilizované Evropě, ve velkém městě, u přepážky s nápisem international tickets nás zarazilo, že jinak než maďarsky to nepůjde. Zkoušeli jsme všechno: anglicky, německy, francouzsky, španělsky, rusky, česky i slovensky, se slovníkem a nic. Na celém nádraží nebyl nikdo, kdo by uměl jakýkoli cizí jazyk. Skončili jsme u komiksového obrázku o tom, jak osm lidí a osm kol potřebuje k Balatonu vlakem, co nejdřív. A paní to pochopila… a jelo se. Obrázek mám doma schovaný. Ještě na něj možná někdy koupím další jízdenky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: