Nejsevernější provincie Minho – kolébka Portucale

Nejsevernější provincie Minho – kolébka Portucale

Ač je nejsevernější a nejmenší provincií Portugalska, nabízí Minho cestovatelům nejen úchvatnou přírodu, reprezentovanou pohořím Peneda-Gerês, které leží na samé hranici se Španělskem, ale i kulturní a historické poklady. Z Porta to sem není daleko, až do Bragy se dá pohodlně po dálnici nebo vlakem.

Guimarães – „aqui nasceu Portugal“

Právě zde na severu se totiž zrodilo portugalské království, když si jej novopečený král Alfonso Henriques vybral roku 1139 za svoje sídelní město. Alfonso Henriques se měl narodit na zdejším hradě (Castelo de Guimarães) a být pokřtěný v dosud dochované křtitelnici v románském hradním kostelíku São Miguel.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Hned vedle hradu se rozkládá palác vévodů z Bragançy (Paço dos Duques) z 15. století, který působí, jako by nepatřil sem, ale spíš do Francie a dokládá evropský rozhled rodu Bragançů. V době Salazarovy diktatury sloužil palác jako prezidentská rezidence, dnes je v něm muzeum.

Guimarães okouzlí příjemnou a uvolněnou atmosférou studentského města mnohem víc, než nedaleká Braga. Jeho historické centrum je sice malé, ale kulturně nesmírně aktivní, zajímavé koncerty bývají v Centro Cultural Vila Flor.

Braga

Podobně jako v Guimarães, i v Braze se nacházejí některé fakulty Univesidade do Minho, ale protože je Braga třetím největším portugalským městem, studentská atmosféra tu není tolik patrná. V historickém centru byste určitě neměli opomenout návštěvu katedrály (), započaté ve 12. století, a přilehlé muzeum (Museu de Arte Sacra). Opodál se rozkládá arcibiskupský palác, kde je dnes knihovna. Na hlavní třídě vedoucí k náměstí Praça de República, nedaleko Torre de Menagem, je pak téměř povinností dát si kávu v secesní kavárně Brasileira, která připomene koloniální časy.

Bom Jesus

Od hlavního nádraží se dá pohodlně dojet autobusem až k začátku schodiště poutního kostela Bom Jesus. Cestu nahoru si můžete ulehčit lanovkou a schodiště si prohlédnout cestou dolů, ale pak přijdete o teologickou myšlenku celé stavby. Spodní část začíná kaplemi Poslední Večeře a Krista v Getsemanské zahradě a vede temnou zelení. Na každé úrovni potkáte polygonální kapli, v jejímž nitru se odehrává pravé barokní iluzivní divadlo, které stoupajícímu přibližuje utrpení Krista během pašijí.

Konečně se poutník dostává na kruhovou platformu, kde začíná vlastní cesta na Kalvárii. Ukřižování na dalším odpočívadle o kus výš je však pouhou polovinou kopce, odtud začíná téma duchovního růstu člověka, slavné schodiště Pěti smyslů následované Třemi ctnostmi (Vírou, Nadějí a Láskou). Poslední část schodiště uzavírá Kašna pelikánů, připomínající Kristovu oběť, neboť o pelikánovi se věřilo, že krmí mláďata vlastní krví.

Teprve nyní přicházíme ke kostelu zasvěcenému Dobrému Kristu. Nad jeho impozantní stavbou pokračuje nádherný park s umělou jeskyní, kterým dojdeme k jezírku s lodičkami. Bom Jesus stojí za návštěvu i díky nádherným výhledům na Bragu a hornaté Minho, zároveň si na něj vzpomenete i v jiných částech Portugalska, protože jeho architektura byla mnohokrát opakována.

Zcela jiný pohled na Portugalsko najdete v jeho středu. Alcobaça, Óbidos, Peniche: zažijte Portugalsko jinak

Keltská hradiště

V Minhu se dá narazit i na historii mnohem hlubší, dochovalo se zde několik lokalit s keltskými osadami a hradišti. Nejzajímavější z nich je Citânia de Briteiros nedaleko Bragy, kde bylo nalezeno asi 150 chýší z doby železné, nebo třeba Castro de São Lourenço poblíž pobřeží jižně od Viana de Castelo. Braga skrývá i raně středověký poklad, vizigótskou kapli São Frutuoso ze 7. století, která je dnes součástí kostela sv. Františka.

Peneda-Gerês

Národní park Peneda-Gerês leží až na samé hranici se Španělskem. Jeho nádhernou přírodou se dá toulat mnoho dní a stále narážet na nové krásy a památky. V Caldas do Gerês si lázeňské pohody užívali již staří Římané a nedaleko se dochovaly zbytky římské silnice, která spojovala Bragu a španělskou Astorgu. V poutním kostele Nossa Senhora da Peneda se zase připomene architektura Bom Jesus.

Typickým krajinným prvkem jsou sušárny obilí, zvané espigueiros, které na první pohled evokují spíše památky funerálního charakteru. V pohoří nenajdete mnoho značených cest, protože správa parku se snaží regulovat množství turistů a většina nejnavštěvovanějších cílů, jako jsou vodopády nedaleko Portela do Homem nebo Vilarinho das Furnas, je poblíž míst, kam se dá dostat autem.

Pokud vyrazíte do hor na vlastní pěst, je dobré si uvědomit, že odlehlejší oblasti nejsou zvyklé na turistický ruch. Přes cestu tak může stát nebezpečně vyhlížející stádo koní nebo krav zdejšího rohatého plemene, které se nedá obejít kvůli trnitému podrostu a obřím balvanům. Odměnou za strasti cesty vám ale mohou být průzračné opuštěné tůně a zapomenutá zákoutí.

O autorce Kateřině Hladké. Cestování a jazyky přicházejí zejména jako vedlejší produkt jejího studia, koníčků nebo partnerských vztahů. Roční intenzivní zkušenost z Portugalska, za níž stojí nesmírně romantický příběh, ovšem byla ze všech nejsilnější a vlastně nikdy tak docela neskončila. Jako historička umění samo sebou vždycky všude vleze a fotoaparát má přirostlý k ruce. Momentálně žije v Mnichově, ale to se v závislosti na výše uvedených aspektech může zase změnit.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí