Národní klenotnice v Teheránu: Poklad, který nemá na světě obdoby

Sbírka národních klenotů je pokladem v pravém slova smyslu – obsahuje ty nejcennější klenoty pocházející z mnoha staletí, které zdůrazňovaly třpyt a slávu velkolepých paláců íránských vládců. Každý z klenotů je důkazem fantazie a kreativity místních umělců a byl zároveň svědkem některé z kapitol bohatých dějin íránského národa.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Jak Írán k pokladu přišel

Můžeme říci, že dějiny íránských národních klenotů začínají s nástupem dynastie Safíovců, perských šáhů, kteří na území dnešního Íránu vládli od počátku 16. století. Některé ze současných národních klenotů se ve státní klenotnici objevily už dříve, nicméně byli to právě Safíovci, kdo začal klenoty a cennosti sbírat. Za účelem rozšiřování sbírky vysílali své odborníky a znalce získávat poklady do Indie, Osmanské říše i do evropských zemí, Francie či Itálie. Vyslanci poté cennosti přiváželi do tehdejšího hlavního města Isfahánu, který pomalu ale jistě rozkvétal v nejkrásnější město Perské říše.

Zkáza klenotů v bouřích staletí

Po rozpadu říše Safíovců se klenoty staly vysoce ceněnou válečnou kořistí. Po vpádu Afghánců v roce 1722 byla klenotnice vyrabována, některé cennosti nenávratně zničeny a většina pokladů se dostala do Indie. Když se pár let nato v Persii dostal k moci „perský Napoleon“ Nádir Šáh, rozhodl se uloupené klenoty získat zpět. Začal tedy vyjednávat s indickým dvorem, a když neobdržel nic jiného než zamítavé odpovědi, podnikl do Indie válečné tažení. Zvítězil a většina uloupených klenotů mu byla navrácena, a to včetně legendárního Pavího trůnu, známého již z příběhů Tisíce a jedné noci, nebo proslulého diamantu Koh-i-Noor. Bohužel během zpáteční cesty do Persie bylo velké množství znovunabytých pokladů ztraceno, věnováno vládcům sousedních zemí nebo rozděleno mezi vojsko. Paví trůn byl při této cestě nenávratně zničen – vojáci jej pravděpodobně rozsekali na několik částí, aby si kořist mohli mezi sebou rozdělit.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Koh-i-Noor a Darya-i-Noor

Diamant Koh-i-Noor údajně kdysi zdobil oko páva na Pavím trůně a po Nádirově smrti se dostal přes Afghánistán zpět na území Indie, a to nakonec až k vládcům Paňdžábu. Po vítězství britských kolonistů v Indii vedla jeho cesta přes Východoindickou společnost do Británie, kde byl věnován královně Viktorii. Nyní je součástí britských korunovačních klenotů vystavených v londýnském Toweru a je vsazen do koruny královny matky.

Název Koh-i-Noor znamená „Hora světla“ a původně k němu do páru patřil ještě jeden diamant s podobným názvem, tzv. Darya-i-Noor, „Moře světla“. A tohoto rozděleného bratra slavného Koh-i-Nooru můžete dodnes spatřit v íránské národní klenotnici. Jedná se pravděpodobně o ten nejhodnotnější z íránských klenotů. Panovníci z dynastie Kádžárovců dokonce věřili, že tento diamant patřil k drahokamům, kterými byla osazena koruna bájného perského krále Kýra Velikého. Šáh Násir ad-Dín nosil Darya-i-Noor často při sobě a měl dokonce speciálního hlídače pověřeného výhradně starostí o tento diamant, přičemž takový hlídač musel být výhradně šlechtického původu.

Darya-i-Noor je totiž největší růžový diamant světa s váhou 182 karátů. Růžová barva je u diamantů nejméně obvyklá a podle výzkumu kanadských expertů z šedesátých let byl tento diamant původně ještě větší a vážil celých 242 karátů. Díky štěpení byl však rozdělen a vznikly z něj dva samostatné diamanty – Darya-i-Noor a šedesátikarátový Noor-ul-Ain („Světlo očí“), který je dnes součástí stejnojmenného diadému nacházejícího se ve vitríně č. 26 v teheránské klenotnici.

Paví trůn číslo dvě

A v klenotnici můžete dnes vidět také Paví trůn. Velkým omylem, kterého se však leckdy dopouštějí i samotní Íránci, je domněnka, že se jedná o onen legendami opředený trůn ze starých perských a indických příběhů. Ten byl, jak už víme, nenávratně zničen. Paví, nebo také Sluneční trůn, který mají návštěvníci dnes v Teheránu možnost vidět, byl vytvořen za vlády šáha Fath Alího na konci 18. století.

Svůj název získal díky oblíbené manželce tohoto vládce, které se přezdívalo „Paví paní“. Je ozdoben 26 733 drahokamy a není jediným trůnem teheránské sbírky. Historicky významný a hodný obdivu je rovněž tzv. Trůn Naderi, který posloužil ke korunovaci dvou posledních íránských šáhů z dynastie Pahlaví. I tento trůn byl zhotoven za vlády šáha Fath Alího a to tak, aby se dal rozdělit na dvanáct dílů a přenášet z místa na místo, aby šáh mohl ukazovat přepych svého dvora tam, kde mu bylo zrovna libo.

Zeměkoule z diamantů a další poklady

Pýchou muzea klenotů je také zeměkoule zhotovená ze zlata a drahokamů vyrobená íránskými mistry v druhé polovině 19. století. Její váha je téměř 40 kg a obsahuje 51 366 drahých kamenů, jejichž barevnost je využita ke znázornění geografických celků. A tak jsou oceány a moře vyvedeny ve smaragdech, kontinenty v rubínech a země jako Írán nebo Británie v diamantech. Výsledek je nesmírně působivý.

V klenotnici uvidíte i koruny posledních šáhů, meče, šperky, vázy či diadémy. K vidění je mimo jiné třetí největší rubín světa nebo perly z Perského zálivu. A ptáte se, jaká je tedy hodnota všech těchto pokladů? Na to vám zřejmě neodpoví ani ten nejpovolanější znalec. Hodnota je totiž nevyčíslitelná, a to zejména díky tomu, že sbírka obsahuje takové drahé kameny, které nemají na světě obdoby. V roce 1937 byly tyto klenoty dány do úschovy Íránské národní bance jako krytí státní měny.

Praktické informace

Národní muzeum klenotů (Muze-ye Javaherat e Melli) se nachází na ulici Ferdowsi v budově Íránské národní banky (Bank Markazi). Nejbližší stanice metra je Saadi (linka L1). Je třeba dát si pozor na omezenou otevírací dobu klenotnice, je totiž otevřena pouze čtyři dny v týdnu, vždy na dobu dvě a půl hodiny (od soboty do úterý 14:00 – 16:30). Před vstupem vás čekají důkladné bezpečnostní kontroly a veškeré osobní věci budete muset nechat v úschovně. V muzeu je zakázáno fotografovat a nesmí sem děti mladší dvanácti let.

Vstupenka (v roce 2015 byla její cena 30 000 riálů) zahrnuje také výklad průvodce v angličtině, němčině, francouzštině či arabštině. Pokud budete chtít navštívit muzeum s výkladem, musíte počkat na čas nejbližší prohlídky. Je možné si také zakoupit oficiální brožuru, ve které jsou popsány jednotlivé exponáty. V samotném muzeu je popisků minimum.

Jestliže se ocitnete v Teheránu, rozhodně si nenechejte návštěvu tohoto muzea ujít. Klenoty, které pamatují vítězství i porážky a především pohádkové bohatství vládců Perské říše, vám vezmou dech.