Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Poslední dva dny bylo relativně stabilní počasí, sice větší vlny a silnější vítr, ale aspoň byl spolehlivě východní. Vyrážím brzy ráno, vlny jsou možná větší než včera odpoledne, ale snad se postupně zmenší. Zpátky bych měl pádlovat s větrem v zádech…
Asi po sto metrech mě odlítnul klobouk, naštěstí se pro něj nemusím vracet moc daleko. Síla protivětru mě docela překvapila a hlavně to, že se mě bude držet celou cestu. Navíc, když mě na prvním úseku cesty k prvnímu ostrůvku čeká sedm kilometrů na otevřeném moři.
Seawave mám teprve několik dní, ale když jsem ji zkoušel, byly možná naštěstí podobné podmínky jako teď, to znamená docela prudký vítr a vlny, takže jsem měl možnost si ji vyzkoušet dostatečně, ale delší plavba je přeci něco jiného. Vítr fouká přímo proti, vlny jsou sice nepravidelné kopce, ale docela předvídatelné a není tedy problém držet směr.
Za necelou hodinu a půl připlouvám k ostrůvku Ko Hong. Za prvním skaliskem je teď za odlivu odkrytá pěkná pláž, kde zastavuji na odpočinek. Jsem tu první a úplně sám, takže mám možnost si tu nádheru kolem vychutnat. I cesta sem byla pěkná, hlavně poslední dva kilometry, když se stěny skupiny ostrovů začaly přibližovat a měl jsem možnost si naplno uvědomit jejich velikost.
Majestátní skalní stěny se kolmo vynořují z moře do výšky několika desítek metrů, při plavbě navíc to, co původně vypadalo jako jednolitá masa, začíná nabývat úplně jinou podobu a scenérie se tedy neustále měnila. Mohutná hradba skal se otvírá do samostatných ostrůvků, mezi nimi se objevují další skalní útvary, které se postupně rozdělují na další kolmé skalní stěny vyrůstající z vln.
První před turisty
Přijíždí první turistická loď a je tedy na čase vplout do laguny. Z pláže za prvním skalním výchozem doprava a kolmé srázy se přede mnou otvírají do úzkého, několik desítek metrů dlouhého vstupu. Jak proplouvám vysokou skalní branou, vítr se utišil a hladina je téměř naprosto klidná, po pár tempech jsem v laguně. Příliv je pořád ještě minimální, větší lodě sem tedy ještě nemůžou, sám mam pod lodí tak dvacet centimetrů vody.
Jsem tu zase úplně sám. Za úzkým vchodem z blízko se tyčících skalních stěn se rozkládá nepravidelný ovál laguny o průměru necelých dvě stě metrů, na dvou stranách lemované vysokými, místy až převislými skalisky a na další straně nižší stěnou, která za porostem mangrove klesá až téměř k hladině. Vrcholy skal jsou oblé, porostlé keři a nízkými stromy, nad nimi plachtí orli.
Příliv začíná stoupat a je čas pokračovat, při cestě ven musím dát v úzkém vstupu přednost turistické lodi, které zvýšená hladina konečně umožnila vjezd. Načasování dokonale vyšlo.
Mezi skalními věžemi
Silný vítr, který mě tlačil zpátky do laguny, jsem chvilku považovat na „průvan“ v úzkém průplavu mezi vysokými skalními stěnami, po pár tempech už na volném moři zjišťuju, že to je trochu jinak. Teď pokračuju na sever, tedy výrazně jiným směrem než ráno, ale zase proti větru. Ten navíc výrazně zesílil a ještě víc zvednul vlny.
Následující úsek měl být poklidná plavba mezi skalními ostrůvky s neustále se měnícími výhledy na tu nádheru kolem, místo toho to je docela boj s větrem a vlnami. Na odpočinek není ani pomyšlení, vítr se zase stočil a jde ze severovýchodu až východu, v těch vlnách si netroufám jet moc kolmo a zkouším trochu křižovat, kopce vln se mění tak, že místo záběru pádlem do vlny často promáchnu vzduchem, k tomu se musím vyhýbat vlnám ze dvou turistických lodí, později ze záznamu trasy vidím, že jsem si najel docela dost navíc, cestou mě uklidňuje jenom to, že loď je i v těchto vlnách naprosto stabilní.
Stáčím se za ostrůvek Ko Lao Liam, kde si v závětří můžu trochu odpočinout a dokonce i na několik minut přestat pádlovat a napít se.
Praktické informace:
Zátoka Phang Nga je na výlety na mořském kajaku naprosto úžasná lokalita s desítkami ostrovů, ostrůvků a skalisek tyčících se z hladiny, na severu a severozápadě lemovaná mangrovovými lesy. Scenerie je skvělá, výhledy se neustále mění, jak se zpoza sebe jednotlivé ostrovy vynořují nebo naopak spojují a neustále vytvářejí jinou kulisu.
Delší a hlavně vícedenní plavby je třeba důkladně naplánovat, většinu ostrůvku tvoří skaliska, trčící kolmo z hladiny a často erozí vytvarované do převisů, takže přistát na nich není vůbec možné. Mnohé pláže jsou dočasné a tvoří se jenom za odlivu, je tedy nezbytné si před plavbou prostudovat tabulky přílivu a odlivu. Velké ostrovy, Ko Yao Yai a Ko Yao Noi, jsou obydlené, je na nich několik vesnic a turistických resortů, prázdné pláže vhodné na přespání jdou najít i tak. Přestože se jedná o zátoku, je Phang-Nga se svou šířkou přes 30 km natolik rozlehlá, že se na ní při silnějším větru mohou tvořit velké vlny.
Turistický ráj
Další plánovaná zastávka je ostrov Ko Lao Lading s uzavřenou zátokou, která svými vysokými skalními stěnami připomíná lagunu. Od vchodu je vidět do zátoky, s každým dalším tempem se laguna víc otvírá – a otvírá se také pohled na řadu turistických lodí zakotvených uvnitř.
Když jich napočítám 12, a to zřejmě nejsou úplně všechny, otáčím loď a pokračuji dál. Jsem přeci jenom v jedné z turisticky oblíbených oblastí Thajska a to, že jsem doteď nikoho nepotkal, bylo dané hlavně tím, že jsem vyplul brzy ráno a za nízkého stavu hladiny, ale teď už je čas začít si zvykat na realitu.
Protivítr za protivětrem
Vítr naštěstí už trochu ustal a do dalšího cíle, na dvojici ostrůvků Ko Phak Bia, to není tak daleko. Přistávám na větším z nich, který má menší pláž a kotví na ní jenom dvě lodě a je tu tedy taky míň turistů. Vytahuju loď do stínu pod skalní převis a užívám si zaslouženou přestávku. Malá pláž ostrova je nad vodou jenom v době odlivu, na ní navazuje kamenitý terén porostlý nízkými keři a za nimi se tyčí skalní stěna, která po stranách ostrova strmě spadá do moře.
Pláž je v závětří a mořská hladina kolem je tedy naprosto klidná, jedna loď s turisty odplula a je tu nádherné ticho. Nic tu ale zřejmě nemá být napořád, hladina dál stoupá a navíc tu během dvaceti minut zakotví loď s čínskou skupinkou a ještě k tomu všemu se prudce mění tlak. Obeplouvám pláž a skalisko na druhou stranu ostrova, trochu fotím a užívám si klidnou hladinu a výhledy na skalní věže ostrovů kolem.
Změna tlaku přinesla také změnu směru větru – i na tomto třetím úseku mám protivítr. Ale tahle oblast je opravdu úžasná, takže je aspoň na co se dívat, moc pěkné jsou hlavně vysoké věže ostrůvků Ko Cha Bang a Ko Han Tu. Nu a za nimi opět otevřené moře, vlny a protivítr, celou cestu a bez přestání, poslední dva kilometry sleduju každých pár minut na GPS, kolik mi toho z dnešních 20 km ještě zbývá.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz