Jan Styblík

Bílý písek pláží přechází do moře jemné tyrkysové barvy, která postupně, odstín po odstínu tmavne, až za korálovým útesem přejde do syté, temně modré. Ještě dál obzor lemuje hradba všelijakých tvarů skalních věží, v nichž se skrývají jeskyně a laguny. Maličké ostrůvky obývá několik menších resortů a husté lesy.

„Za chvíli tam budeme,“ říkám taxíkářovi a na navigaci sleduju vyhlédnutou odbočku k moři. Silnice se tady stáčí hodně blízko k pláži a doufám, že budeme moct zajet co nejblíž. Povedlo se, řidič statečně projel po písečné cestě mezi porostem dost blízko.

Ráno se za úsvitu procházíte po dlouhé pláži s čistým bílým pískem, přes den se potápíte nebo šnorchlujete v průzračně čisté vodě nebo si zajdete na výlet do džungle, pozdě odpoledne budete v tichém úžasu sledovat hru neskutečných barev, které na obloze vykouzlí zapadající slunce, a potom si na večeři dáte výtečné místní jídlo.

Maximálně dva tři mezinárodní lety za den do celé země, každý z nich obsazený tak na šedesát procent, po přistání je v potemnělé hale policistů v uniformách i v civilu víc než cestujících. Razítko přistane do pasu po nesmírně dlouhé době a pak je každý cizinec odveden k okénku, kde proběhne povinná výměna dolarů za místní bony.

Cestovatel Jan Styblík se rozepsal o tom, jak cestovat po Thajsku s nafukovacím kajakem od Gumotexu.

Jak se v Thajsku chovají krabi na krabích farmách? A jaké je putování thajskou džunglí na mořském kajaku? Přečtěte si reportáž od Jana Styblíka.

Ano, Thajsko je vážně plné turistů. Ale naprostá většina z nich sem jezdí právě kvůli tomu, že země má opravdu co nabídnout – například také možnost všem těm turistům uniknout a Thajsko si užít v naprosté samotě, kterou nenaruší ani davy lidí v podstatě kousek od vás.

Poslední dva dny bylo relativně stabilní počasí, sice větší vlny a silnější vítr, ale aspoň byl spolehlivě východní. Vyrážím brzy ráno, vlny jsou možná větší než včera odpoledne, ale snad se postupně zmenší. Zpátky bych měl pádlovat s větrem v zádech…

Jsem za další „odbočkou“ z hlavního toku s přístavištěm, odkud vyplouvají lodě do zátoky Phang-Nga, všude kolem hustý porost mangrovových lesů, na první pohled jednolitý, přesto pestrý nesčetnými odstíny zelené, s větvemi stromů místy dosahujícími určitě dva metry nad hladinu.

Některá etnika jsou početná, patří k nim milion příslušníků, dalších je pouhých několik set. Žijí v malých osadách nebo ve vsích s ostatními etniky a své zvyky ztrácejí ještě rychleji, než ty početnější skupiny. I do severního Vietnamu dorazila „moderní civilizace“, telefony a technika pomalu, ale jistě vytlačuje staré tradice a kulturu tamních lidí.