Podivně zkroucení obři s rukama vztyčenýma vzhůru. Atmosféra napětí a strachu jak vytržena z Hitchockových thrillerů. Strašidelné siluety Jozových stromů. Projíždíme nočním národním parkem Joshua Tree National Park.
„Poušť je krásná právě tím, že někde ukrývá studnu…“, řekl malý princ v krásném díle Antoine de Saint-Exupéryho, Malý princ. Za těmito slovy ukryl jedno moudro. Věci a lidi dělá nejkrásnější to, co je uvnitř.
Jsme třetí den v USA a jsme nažhaveni na první zážitek, první národní park, který máme v našem hledáčku. Joshua Tree Národní park. Naše vozidlo má již v kolech něco k 200 km od Los Angeles. K parku přijíždíme potmě. Stačíme ale zahlédnout stopaře, který stojí u krajnice a zastavujeme. Trošku zvláštní případ. Vydal se stopem z Los Angeles do národního parku, aby tu přespal a oslavil své narozeniny. Na druhou stranu to ale značí, že tento park musí být v něčem unikátní. A je. Nabíráme stopaře, který si ještě stihnul ubalit cigáro a jedeme do nitra parku. Nedojedeme ale daleko. Stopař najednou začíná nahlas uvažovat: „Co budu ale dělat ráno? V 5h jede autobus nazpátek a tak brzo nikoho nestopnu. Že bych se vrátil?“. A tak naši káru otáčíme zpět k hranicím národního parku a vysazujeme našeho cestovatele u hraničního kamene. Na cestu, kuráž a veselé narozeniny mu dáváme lahvičku vína ukořistěného v letadle. Otáčíme se a jedeme zpět, do nitra parku.
Teď už nerušeni projíždíme noční krajinou, kterou lze těžko popsat. Možná atmosféra napětí a tajemna v Hitchockových thrillerech se podobala tomu, co bylo kolem nás. Les kaktusovitých stromů, které ve tmě vypadají jako mystická stvoření hlídá okolí. Nikde žádný živáček, ani reflektor aut, ani stráž při vstupu do parku. Sami, uprostřed strašidelných stromů. Hodně bych si rozmyslela, zda právě zde, v tichu, které by se dalo krájet je místo pro oslavu narozenin. Jedeme dalších 10 km, než přijedeme do Hidden Valley Campu, kde chystáme složit naše hlavy. Jsme jak zkamenělí. Chvíli se oddáváme tomu klidu, zvukotu cvrčků a té podívané kolem nás. Nemůžeme se dočkat rána, až to vše uvidíme v těch správných barvách.
Národní park získal svůj název od tzv. Jozových stromů (anglicky Joshua Tree) neboli Juky krátkolisté (odborně Yucca brevifolia). Strom vděčí za své biblické jméno prvním mormonským osadníkům táhnoucím tímto krajem na západ. Vzhled stromu, jeho doširoka rozpažené větve jim prý připomínal paže starozákonního izraelského vůdce Joshua, který jim kyne k zemi zaslíbené. Joshua má nezaměnitelnou bizardní siluetu. Jeho větvě rostou všemi směry a tím působí dojmem rozcuchanosti. Věk stromu se obtížně určuje, protože na něm nejsou letokruhy. Listy vyrůstají v růžici na koncích větví a mají délku 40 cm. Staré zaschlé listy pokrývají jak větve, tak i větší část kmene a tvoří tak dokonalou izolaci od vnějšího horkého prostředí. Ani v největších letních parnech nepropustí vzácnou vláhu a díky tomu dokáže Joshua přežít. Velké hrozny bílých květů se objevují na koncích větví mezi březnem a dubnem.
Park se rozkládá na území dvou pouští, kde každé je v rozdílné nadmořské výšce a liší se mírou suchosti klimatu. Východní, Coloradská nepřesahuje 900m n. m. a přežívají zde pouze některé druhy keřů a kaktusů. Ta druhá, Mohavská poušť je vyšší a o něco chladnější. Díky množství srážek zde nejsou podmínky pro přežití tak nesnesitelné jako v níže položených horkých a více suchých oblastech.Právě a jedině Mohavská poušť na jihozápadě USA poskytuje podmínky k růstu juky krátkolisté. Joshua dorůstá výšky pěti až dvanácti metrů a dožívá se stáří až stovky let.
Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Joshua Tree je mimořádně oblíbený mezi skalními lezci. Skalní útvary národního parku, které vyrůstají z plošiny zalesněné jukami vznikaly před 100 milióny let ochlazováním magmatu pod povrchem. Povrchová voda pak způsobila erozi, která původně pravoúhlým blokům dala kulovitý tvar. Park původně sloužil jako tréninková oblast v zimě, kdy jsou Yosemity pokryty sněhem, ale později se stal vyhlášeným sám o sobě. Typické cesty jsou krátké, protože většina skal nepřesahuje výšku 70 m a přístupová cesta obvykle představuje krátkou a snadnou procházku pouští. Skály jsou tvořeny křemenitým monzonitem, velmi hrubým druhem žuly (mj. proto, že zde není sníh a led, které by žulu vyhladily jako např. v Yosemitech).
V parku je k dispozici řada stezek, mnohé z nich vycházejí z tábořišť. Kratší stezky, např. jednomílová procházka skrz Hidden Valley, umožňují vychutnat si krásu parku bez bloudění příliš hluboko v poušti. Okružní stezka Skull Rock Trail, pojmenovaná podle skalního útvar připomínající velkou lidskou lebku vede skrz skalní věže a zaoblené balvany. Je nejkrásnější pozdě odpoledne či v podvečer, kdy skály zalévá zlatavá záře zapadajícího slunce. Krásný výhled na poušť se naskýtá ze dvou vrcholů. Rayan Mountain (1638 m), nejvyšší vrchol pouště a vyhlídkové místo Keys View dokážou vzít dech, zvláště při západu slunce.
Kemp s nejkrásnější okolní scenérií se nazývá Jumbo Rocks. V parku se nachází dalších devět tábořišť, ale jen dvě z nich mají zdroj vody a splachovací záchody. Proto je třeba mít sebou velkou zásobu pitné vody. Teploty i v zářijové měsíci dosahují přes den kolem 40 stupňů.
Ocitli jsme se na dva dny v jiném světě. Mezi gigantickými obry, kteří na nás mávají svými pařáty, mezi rozeklanými skalisky, které lákají k výstupům. Na poušti, která někde ukrývá studnu.
