Už za vlády sultánů z Cařihradu v 16. století byl kaňon Neretvy na území dnešního státu Bosna i Hercegovina překlenut odvážným kamenným mostem. Most, který byl v celém širokém okolí jedinou možností jak chladnou, hlubokou a divokou Neretvu bezpečně překonat, se stal natolik významným, že dal jméno celému městu: Mostar.
Komu se pod přehradami se sádkami lososů a jiných vodních zvířat podaří poprvé nahlédnout do přírodního kaňonu Neretvy, spatří bystře tekoucí vodu ve slepencovém korytě. Zelenou, krásnou, čistou.
Obrovské bloky slepence, odtržené různě daleko od břehu, se povalují v řece, a vytvářejí tak často celé labyrinty se skrytými písečnými plážemi. Řeka se občas zkrášlí krátkou lehkou peřejí, ale neděje se nic vzrušujícího ani zásadního, co by vybočovalo z rámce klidné turistické plavby.
Teprve skalnatá hrana, která jako by po celé šířce vystupovala z vody, řeku téměř rozděluje. Jen v jediném místě, kam proud táhne nejvíc, to hučí a pění. Do úzké obdélníkové nálevky se ze tří stran řítí z výšky asi jednoho metru celá Neretva. Díváme se s respektem do zářezu, kde do sebe vzájemně buší tři na sebe kolmé válce a ty delší strany obdélníku (podélně s proudem), jsou na úrovni hladiny podemleté… Takhle nějak si představuju pohled do papiňáku. Házíme tam kus dřeva. Proud ho neomylně směruje přímo do Papiňáku. Špalík se snadno přehoupne přes první vlnu, pak ho boční válec zatlačí pod hladinu – a už jsme ho nikdy neviděli.
| Kajakování v Bosně jde jednoduše propojit i s turistikou. Vydejte se například na vrchol Maglić a sjeďte si po sestupu řeku Ugar. |
Kako si??
Neretva dál klidně a zdánlivě líně plyne mezi slepencovými skalami předměstím Mostaru. Na březích stojí opuštěné továrny s vysklenou střechou nebo pobořenou zdí a blíže k centru se krásná čistá voda poznenáhlu mění ve stoku. Kanalizace přitéká jako čilá bystřina, líný potok nebo rovnou jako vodopád z nějaké roury. Vždycky to je voda špinavá, šedá a vonící nevábně, jako by Neretva ani neměla jiný přítok než kanál.
Ačkoli město vděčí za svůj název jedinému mostu široko daleko, v samotném Mostaru je dnes silničních mostů hned několik. Řeka pod prvním z nich padá z dalšího stupně, tentokrát to je ale poctivá peřej, žádný Papinův zabiják… Před lodí se zvednou obrovské vlny, jedna, druhá, třetí. Na hřebínku se loď malinko nakloní, ale stačí zabrat pádlem, kánoe se narovná a vzápětí stojí bezpečně ve vracáku.
„Kako si?!“ Co chvíli se ze břehu ozývá obdoba českého ahoj; mnoho Bosňanů od školáků po starce tráví odpoledne v zátočinách Neretvy. Koupáním, rybařením, poflakováním. Navzdory v Bosně hojným červeným cedulkám s bílou lebkou a zkříženými hnáty. „Pazi mine, danger mines” se zdá, že při plavbě po Neretvě v Mostaru není nebezpečí nášlapných a jiných min extrémně vysoké.
Krásy Mostaru
Konečně se objevuje stará čtvrť. Rychlý, klidný proud se klikatí mezi starými kamennými domy vysoko nad řekou a ještě nad nimi ční raketózní minarety mešit. Mezi stromy se občas mihne i silueta odvážně klenutého mostu. Je to k němu ještě dvě zatáčky vyplněné přátelským „kako si?!” (vodáci jsou tu řídkým, tedy dosud vítaným jevem), a už proplouváme přímo pod fascinujícím obloukem Stariho Mostu.
Přistát lze v ústí vzácně čistého potoka v samém centru Mostaru, hned pod mostem. Písčitý břeh slouží dětem a dorostencům jako pláž a koupaliště, zatímco honoraci jako městská promenáda. Pánové v důstojných oblecích a dámy v módních kostýmech se tak prolínají s nahými či polonahými dětmi a pubescenty v plavkách; v takovém panoptiku nafukovací lodě a róby záchranných vest dokonale zapadnou.
Co skrývá vegetace
Oblast kolem Stariho Mostu, historické jádro města, je po válce perfektně opravené, jak máme možnost porovnat na fotografiích ve volně přístupné galerii v jedné z mosteckých věží. Stačí ale udělat pár kroků z centra na kteroukoli stranu nebo připlout „od lesa” po řece a Mostar ukáže, jak na tom je doopravdy: ostřílené a rozstřílené fabriky, opuštěné ohořelé zbytky rozmlácených domů a kancelářských budov, často zarůstající laskavou, všeskrývající vegetací.
Taková místa se snaží Mostařané schovat sami před sebou i před zraky návštěvníků za precizně, možná až moc dokonale opravené staré centrum, včetně Stariho Mostu. Pod ním si dál klidně plyne navzdory vypouštěné kanalizaci čistá, zeleně průzračná Neretva, která sice neoplývá bůhvíjakými peřejemi, ale za plavbu rozhodně stojí. Mimochodem, u dalšího silničního mostu se dá vpravo dobře přistát a přijet s autem skoro k řece.
V článku jsou použity citace, obrazové a textové podklady z knihy Jana Šťovíčka: Spermie ze zmije, Krátká “expediční” výprava po horách a řekách Balkánu, a to zejména Albánie (vyd. Olympia, květen 2008), z kapitoly Nere má, Nere tvá.
HYDROmagazín – jediný vodácký offline i online magazín v ČR, který píší vodáci pro vodáky. Kanoe, kajaky, rafty, seakajaky, turistika, cestování po vodě, tipy rady, vybavení, pozvánky na akce vodáké diskuze a mnoho dalšího. Vše naleznete v HYDROmagazínu, na webu www.hydromagazin.cz nebo na facebooku HYDRA.
