Ladakh na kole: Přes Nake La a Lachulung La do Pangu

Dnes je čtvrtek 29. srpna. Chtěli jsme vstávat hodně časně, čeká nás téměř sto kilometrů přes dva pětitisícové průsmyky. Leč povedlo se mi nařídit špatně budíka, Lu­mír se také nevzbudil, a tak vstáváme až v půl šesté. Nakonec se vzhledem k tradič­­nímu zpoždění objednané snídaně vlastně nic nestalo. Stačil jsem se i oholit.

Snídáme vaječnou omeletu, puri a čapátí. To zůstane až do večera naším je­diným teplým jídlem. Cestou není žádná hospůdka ani stánek.

Lumír s Honzou opravdu odjíždějí náklaďákem do Lehu. Dali za to každý tisíc rupií, což je na místní zvyklosti dost.

Jedenadvacet serpentin

Vyjíždím ja­ko první něco před půl osmou. Za mo­stem přes potok tá­boří vo­já­ci. Silni­ce zprvu mír­ně kle­sá. Ani ne po dvou kilo­metrech se stá­čí doprava do údolí řeky Tsa­rab a hle­dá vhod­né místo k jejímu překroče­ní. Mezi suťový­mi svahy stou­­pá asi tři kilometry k mos­tu. Po pravém bře­hu se vrací nad sou­­tok a dál po­měr­ně širo­kým údolím sle­duje tok již docela mohutné řeky. Na mapě vyznačená tá­bořiště Bran­dy Na­llah a Chargod Jugstak jsou o­puš­těná. Jen ruiny připomínají vojen­ský tá­bor neda­le­ko místa, kde silnice pře­ko­nává po­tok, přitékající odněkud zpod sed­la La­chu­lung La.

A je tu ná­padný, žlutě natře­ný pylon, oznamu­jící začátek vydat­ného stoupání. Ga­­ta Loops 21 – tak se nazývá je­denadvacet ser­pen­tin, jimiž silni­ce zdolává vysoký svah nad řekou. Postupně se ote­vírá rozhled do ú­do­lí Tsarab Chu a později i do úzké soutěsky potoka, který silnice před vý­­stupem překro­čila. Po protější stra­­ně soutěsky se vi­ne zřetelná stez­ka. S při­­bý­va­jící výškou se po­­malu vytrácí. Kdo po ní ale chodí? Asi pastevci, žád­né známky osídle­ní v ho­rách napra­vo od silnice ne­jsou vidět.

Nad posled­ní, opravdu je­denadvacátou ser­pentinou (po­čítal jsem je), se silni­ce dostává konečně nad hranu údolí. Stoupání nekončí a cesta pokračuje po úbočí, vysoko nad dříve zmíně­ným potokem. Vrcholky hor nalevo do­slova vyčnívají ze sutě. Vpravo svah spadá do údo­lí a je spoře porostlý nízkými ke­ří­ky mně neznámé rostliny. Mezi kameny občas vyrazil trs tuhé trávy. Vida, konečně něco, co mohu pojmenovat – ro­ste tu divoce re­bar­bora!

Poslední za­táčka doprava. Zpod sutě vytéká malý pramínek či­ré vody. Ještě sto metrů a je tu Na­ke La. Nejedná se o klasické sedlo. Sil­nice tu jen překo­nává ostroh nad úz­kou, hlubokou a neprůjezdnou sou­těskou našeho po­toka. Vracím se pro vo­du z pra­­me­ne. Hned ji sterili­zuji. Chví­li od­počí­vám a roz­hlí­žím se. Roma­nův výškoměr tu ukázal 4 800 metrů. Dojíždějí další tři spolujezdci. Sbí­­­rám a kladu kámen na jeden z mužíků.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Překážka na cestě

Silnice odtud padá do dolí­ku, kde se krčí – jak ji­nak – alespoň ma­lý vojenský tábor, zřejmě sklad po­honných hmot. To je Whisky Nallah. Odtud silnice stou­pá rozmáchlým e­síčkem po protěj­ším úbo­čí, kde se zřetelně rý­suje trasa do sed­la Lachu­lung La. To leží již nad pětitisícovou hra­ni­cí. Asi ve třetině stoupá­ní stojí řada aut. Dů­vod mi prozatím zůstává utajen. Pouštím se dolů. Přede mnou jsou Roman, Tomáš a teď odjel i Petr.

Šestiki­lo­metrový sjezd mne zavádí k mostu přes náš starý známý potok od Gata Loops. Ten pramení vy­soko odtud, až pod La­chulung La a mizí v uzoučké rozsedlině vedoucí nalevo pod Nake La. Možnost ob­čerstvení žádná, těch pár v­o­jáků tu nemá ani kantý­nu. Do Pangu, dneš­ní­ho cíle, zbý­vá ješ­tě sedm­adva­cet ki­lo­metrů a v ce­stě sto­­­jí Lachu­lung La.

Nádherný sjezd z pěti tisíc metrů

Ještě něco přes kilometr a ve 13:40 hodin vidím Petra, jak odpočívá u potůčku v sedle Lachu­lung La. Poprvé v životě jsem vlastní silou vystoupal do výšky přes pět tisíc metrů! Naměřili jsme 5 077 metrů.

Cílová osada Pang

Ještě mu­sím přebrodit bys­třinu na pravý břeh. Most je zde stržený, zřejmě již del­ší dobu. Zou­vám se, jinak bych měl v botách dů­klad­ně nabráno. Krátký výjezd a jsem v cíli dnešní pouti. Vítá mě sta­nová osada Pang. Na terase nad ře­kou se do půlkru­hu roz­ložilo asi de­set stanů, všechny ma­jí stejný půdo­rys a určení. Vpře­d­u, v kruhovém pří­střešku je jídelna s kuchyní. V zadním, obdélníkovém sta­nu je ložnice, obvykle tak pro deset osob. Namísto postelí leží na zemi koberce a řidčeji i matrace. Kapacitu podniku přes den zvyšují bílé zahradní umělohmotné stolky a židličky venku před vcho­dem. O ně­co výše leží rozlehlý vojenský tábor. Mimo sezónu je Pang o­puštěný.

Noc bez spacáků

Pomalu se trousí a ukládají ke spánku další spolunocležníci. Naštěstí nejsou ni­jak hluční. Svítí se plynovou lampou. Již za šera projelo vojenské vyprošťovací auto směrem k Lachulung La. Odtud stále nepřijíždí žádné vozidlo. Zprávy „z obvykle dobře informovaných kruhů“ říkají, že silnice bude volná nejdříve kolem půlnoci.