HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Komunita Chám: Jak žije vymírající semimatriarchální muslimská společnost ve Vietnamu?

Komunita Chám: Jak žije vymírající semimatriarchální muslimská společnost ve Vietnamu?

„Říkal jsi, že máš rád národnostní menšiny a Indii, je to pravda“ padla rétorická otázka. „Víš, že tady na jihu Vietnamu přežívá menší komunita, která by té mohla alespoň v myšlenkách do Indie přenést?“ odpoví si sám, jak jsem očekával. „Co tím myslíš?“ prolomím pár vteřin ticha, které se mezi námi na chviličku rozhostilo, a mně se tím naskytla příležitost si podrobněji prohlédnout jeho tvář.

„Ve Phan Rang, mezi tamními se místu přezdívá „město soli“, žije asi šedesátitisícová Hindu komunita – potomci Království Champa – a ti jsou historický spojení s národnostmi v Jávě. Jmenují se Balamon Chám a určitě jsi o nich musel slyšet!“

Pravda, říkám si skloněný nad zápisníkem, do kterého zapisují slůvka co mi Thong ochotně sděluje v prázdné kavárně, ve které se nás rozhovor rozléhá a vyplňuje každičký liduprázdný kout. Než se znovu pustíme do řeči, na mysl se mi vrací projížďka na motocyklů, asi tak tři roky nazpátek, dobrovolničil jsem tehda v Kambodži. Jedno ráno jsme se společně s partičkou dobrovolníků vydali na výlet k vietnamské hranici a tam jsem poprvé zaslechl o národnosti Chám.

Na průzkum do království Champa

„Myslel jsem, že Chám jsou muslimové, pokud se nepletu?“ pokládám otázku, abych se dozvěděl maličko víc. Thong se nenechává moc pobízet a obratem dodává: „To máš naprostou pravdu, ale ty obývají hraniční oblasti mezi naší zemí a sousední Kambodžou. Ty, co zůstali, ve vnitrozemí jsou Hinduisté a uctívají Ganesu, Sivu a já už si přesně nepamatuju koho ještě. Lady Po Nagar?? Jo to je ono, hlavní modlou je zemská bohyně Po Nagar. Tady ti musí být jasné, pokud jak jsi říkal, cestuješ a navštěvuješ minoritní skupiny, že Chám jsou semi-matriarchální společnost. Chlapi musí poslouchat ženský,“ propuká v dětinsky smích a to je poslední informace, kterou od něj dostanu.

Později po cestě autobusem se mi tohle náhodně setkání s Thongem v kavárně v Saigonu vrací znovu a znovu na paměť a já se nemůžu dočkat příjezdu domů, abych si přečetl maličko informací o zmíněné národnostní menšině a úpadku jednou mocného království.

Ignorují únavu způsobenou několikahodinovým kodrcáním v autokaru a zasedám k laptopu. Konzultují několik zdrojů najednou a dočítám se: „Balamon Chám, jsou národnostní menšina non-indického původu a jsou jediná přeživší ve Vietnamu. K dnešnímu datu se komunita čítá na 60 000 členů a horko těžko bojují o zachování kulturních hodnot v ekonomický se pomalu vyvíjejícím Vietnamu.“

Zbytek večera věnují maličko podrobnějšímu čtení o Chám historii a kultuře, jejich tradicích a smutné současnosti, do postele uléhám v ranních hodinách s horkými představami o velice pravděpodobném černém scénáři přicházející Chámské budoucnosti. To, co mi ve stejnou chvilku běhá hlavou, je postrádání plánu na další dobrodružství.

Střípky z historie království Champa

Když se řekne Království Champa ne úplně každý bude mít ponětí kam ho zasadit, ale snad se mi ho podaří přiblížit, když zmíním o maličko víc proslulejší království Angkor v sousední Kambodži, za jehož trvání tehdejší králové vystavěli chrámy, které jsou dnes považovány za jeden z divů světa. Champové nejsou zdaleka tolik proslulí po světě, co se jim však nesmí upřít, je na jejich dobu vyspělost jak kulturní tak architektonická a historikové uvádějí, že Angkořané pro plány na navržení a pozdější výstavbu svých chrámu na území dnes známém jako Kambodža, načerpali právě od Champů, kteří se na jih Vietnamu doplavili někdy začátkem druhého století našeho letopočtu.

Jaryn Čapek se při svých cestách zajímá především o mizející kultury. Přečtěte si i jeho další zajímavý článek Tamang – bratři a sestry Tibeťanů nebo Tribetraits: Honba za portréty skrz 8 asijských zemí, report o portrétování asijských kmenů.

Při příjezdu do Phan Rang v jižním Vietnamu si nepochybně všimněte dominantních historických věží, stojících osamocené jako strážci moderního města a další jsou pak různé po jedné, v různém stadiu ať už rozkladu či rekonstrukce, roztroušeny po krajině a pokrývají plochu několika provincii.

Ten, kdo měl to štěstí a navštívil chrámy Angoru, si rychle uvědomí, že co historikové tvrdí o čerpání inspirace u Chámů se musí zakládat na pravdě. Věže nemají rozhodně tak komplexní strukturu jako má architektura v Angkoru a mají spíše relikvistický význam, než že by vypadali jako komplexní stavby sloužící jako příbytky králů a poddaných. Jejich zdobení a celkové provedení napovídá o rannější architektonické práci a jednodušším provedení. Na domácí půdě je to stejně jako srovnávat rotundu na Řípu s podobou zámku v Českém Krumlově.

Angkořané se do Indočíny dostali o několik století později a více méně jen zdokonalili to čemu Champové dali předem základy. I přesto, že jsou Champové jedním z původních obyvatelstev jihovýchodu Asie, utrpěli několik civilizačních pohrom a historicky se jejich čísla postupně zmenšovala; následkem epidemií či válek, příchodem globální ekonomiky, až na současných šedesát tisíc.

Současnost a její hořkost

Ne mnoho z nich v přítomných dnech vyznává tradiční způsob života. Ti, kteří stále zpestřují svým exotickým vzezřením vietnamský venkov, jsou většinou už jen starší členové.

Mladí se do tradičních krojů neoblékají a dávají přednost, podle jejich názoru sofistikovanějšímu životnímu stylu. Z jejich odpovědi se dá jasné vyčíst, že vzdělání a moderní životní styl jednadvacátého století je atraktivnější a upřednostňován před hrnčířstvím a tkalcovstvím. Většina mladých vidí tradiční životní styl jejich pradědů a prababiček jako něco archaického o což nikdo nemá zájem, v krajních případech vidí mladiství své předchůdce oblíkající barevné tradiční kroje jako směšné komedianty.

„Víte o tom, že jste jako minorita unikat, a to nejen ve Vietnamu?“ utrousím v průběhu rozhovoru nad čajem v jedné z vesnic, které na své cestě do Phan Rang navštívím. „Možná byste měli více usilovat o propagaci nebo…“ Tady si začnu připadat maličko hloupé a čajové opojení nechávám zase pěkně rychle vyšumět a odmlčím se v očekávání reakce přísedících.

Samozřejmě, že jsou zde menší skupinky členů různého věku, kteří se snaží lobbovat u vlády o lepší postavení Chám komunity, jsou mezi nimi i mladí lidé, ale úspěch se nedostavuje. Tradiční řemeslné dílny produkují hrnčířské a tkalcovské výrobky, které pak putují jak na místní tak vzdálené trhy po celé zemí, jenže příjem tak tak stačí na údržbu místních nemovitostí a chodu chráněných dílen

Jak vláčně plynuly dny mě návštěvy, víc a víc jsem si uvědomoval, jak silné kořeny v sobě vlastně Chám mají zapuštěny a to, že jsou přes pět tisíc let starou kulturou, se kterou ve svých dobách obchodoval sám Marco Polo, kultura která přežila tyranii francouzských kolonizátorů a několik v řadě za sebou jdoucích válek z nich činí víc než jen únikům. Chám jsou pro mnohé symbolem silné soudržnosti, kdy v období nepokojů dokážou pevně semknout dohromady a přečkat I ta nejnáročnější období.

K tomu jim dopomáhá opatrovnice kultury a zároveň i hlavní modla bohyně Po Nagar. Žena tak hraje mezi Chám dominantní roli, komunita je semi-matriarchálního charakteru, muž zastává roli spíše pasivního člena komunity, který přikládá ruku k dílu jen příležitostně. Ekonomické záležitosti mají pochopitelně pod kontrolou také ženy, které od nepaměti regulovaly pohyb financí a nemovitostí v rodinném kruhu. Moderní Chám muž má v dnešním světě spíše administrativní roli. V dobách minulých sedávali v sedlech koní a vydávali se za obchodem do sousedních království, v dobách současných usedají do sedel motocyklů a vydávají se za svou každodenní rutinou někde v bankovním úřadu nebo ve školních třídách. Maličko odlišná skutečnost od ostatních minoritních skupin ať už tady ve Vietnamu nebo v jiných částech jihovýchodní Asie. U mužů jiných menšinových národnosti se většinou zaznamenává nevzdělanost a nízká gramotnost, tudíž spíše hospodářské zaměstnání.

Pokud vás zajímají další zážitky autora z jeho cest po jihovýchodní Asii, přečtěte si reportáž z jeho výprav za starodávnými kmeny a civilizacemi a sbírání Tribetraits.

Chám muži mají talent pro vzdělávání a administrativní činnosti, což je činí alespoň maličko konkurence schopnými s vietnamskou majoritní populací. Můj průvodce pan Ninh je lektorem na místní střední škole a jeho dva synové vyučují v nedalekém Ho Chi Minově městě a potvrdil, že Chám mládež jsou v mnohých případech talentovaní studenti.

„Chám komunita má v Ho Chi Minově městě muzeum, které maličko pomáhá vylepšit propagaci a zvednout povědomí u lidí. Jediné, co pro nás vláda dělá, sponzoruje muzeum, zaměstnanci pak lobují u turistických kancelářích, aby nabízeli zájezdy do naší oblasti,“ spíš zasněně pronese pan Ninh nad odpolední kávou. „Víš, já si moc budoucnost nedovedu představit, je nás tak málo a věci kolem se derou nezadržitelně dopředu, podívej se, jak natěsno k věžím je zbudována dálnice. Vibrace od projíždějících nákladních automobilů narušují statiku věží, přijde den, kdy se jedna za druhou sesypou jak domečky z karet,“ pokračuje spíše sarkastickým tónem.

Tady se snažím nereagovat, protože to, co pan Ninh říká, je mi naprosto jasné a s citem odpovídám, že Asie a nejen ta, je plná minoritních skupin mající podobně výhledy do budoucnosti – stát se muzejními exponáty.

Autor článku Jaryn Čapek je neúnavný tulák světem, pro kterého se cestování stalo velikou vášní. Na cestách je mu společníkem fotoaparát a zápisník. Snazší se fotit převážně lidský element se zaměřením na mizející kulturní tradice a unikátní minoritní skupiny. Nejraději se pohybuje kdekoliv v Asii. Je původem z Liberce, s přechodným bydlištěm na Britských ostrovech.

Zkušenosti čtenářů

edvard mamoň

Jsem a proto mne tyto články moc zajímají.

JC
edvard mamoň:

Dobry den Edvarde,
co myslite vasim komentarem? Mozna Vam vypadlo sluvko ci dve 😉
S pozdravem autor

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: