HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kladsko: Český koutek v Polsku

Kladsko: Český koutek v Polsku

Polská kladská kotlina má s Českem společného víc, než by se na první pohled zdálo. Stačí se podívat na erb města Kladska – dvouocasý lev jako by byl dvojčetem toho, který „sídlí“ na českém státním znaku.

Do hlubin historie

„Glacio unde nomen? Quis fundator?“ ptá se středověký jezuita Bohuslav Balbín po původu názvu středoevropského regionu, jež se objevuje už v proslulé Kosmově kronice. „Geopoliticky citlivé položení z něj ve staletích historického vývoje učinilo nejen objekt vojenských střetů a politických zápasů, ale i předmět politických úmluv, někdy téměř obchodního rázu, či objekt zástav a jejich opětovného rušení,“ píší Ondřej Felcman a Eva Semotamová v historickém atlasu Kladska fakt, že zdejší (po dlouhou dobu českému království patřící) region stál panovníkům různých „velikostí“ za boje, mrtvé, úplatky, vydírání. Zabývat se vývojem kladských hranic dalece přesahuje možnosti tohoto článku, tak jen stručně shrňme, že v průběhu historie, aniž se změnily hranice Kladska,  patřilo nejméně třem různým státním útvarům. Prozatímní tečku za divokým vývojem udělal rok 1945, kdy bylo připojeno k Polsku. Tedy vzhůru do Kladska. Tedy pardon, do Kłodzka.

Z Karlštejna do Kladska

Pokud Noc na Karlštejně patří mezi vaše oblíbené muzikály, bezesporu vám neunikla hláška Waldemara Matušky v úloze krále Petra: „Já vidím sukni, krumplovanou!“ Miloš Kopecký, coby vévoda Štěpán jeho erotické vášně krotí:  “V té sukni je jeho důstojnost arcibiskup Arnošt z Pardubic.“ Jistě, film je jistou parodií a nadsázkou v níž hlavní úlohu sehrávají skutečné historické osobnosti. Arnošta z Pardubic lze v „sukni“ spatřit na místě jeho posledního odpočinku. Kamenný náhrobek arcibiskupa pražského a metropolity českého. Byl to on, kdo vysvětil základní kámen svatovítské katedrály a korunoval Karla IV. na českého krále a jeho manželku Blanku z Valois na českou královnu. Původním náhrobek v Mariánském chrámu v Kladsku byl zdobený pískovcovým reliéfem. Mineralogický rozbor dokládá, že kámen pochází z našeho území. Současná socha klečícího Arnošta je novodobou záležitostí z bílého mramoru.

export_hs_gallery

Jako Karlův most

Zatímco pražský Karlův most vede přes důležitou řeku a je dlouhý necelých 516 metrů, historický kamenný most v Kladsku překlenuje mlýnský náhon (a nikoli Kladskou Nisu, která městem protéká) a ani délkou, ani počtem soch nemůže tomu pražskému konkurovat. Přesto bývá nazýván jeho miniaturou. To, co dělá pražský Karlův most unikátem, jsou sochy a historie. Podobné je to s kamenným mostem v Kladsku. Patří mezi nejstarší kamenné mosty v Polsku a sousošími se pyšní také.  Stejně jako ten pražský má sochu Jana Nepomuckého, Pietu (oplakávání Krista), sv. Václava (jež v Praze stojí spolu s Norbertem a Zikmundem) a sv. Františka Xaverského. Je sice výrazně kratší, ale zase se na něm nemusíte tlačit s davem rusky mluvících turistů a obávat se českých chmatáků.

Český koutek

David Vondráček ve svém dokumentárním filmu Sbohem český koutku, který natočil v roce 2012 představuje kousek země, do konce 2. světové války německé, po ní polské, která se paradoxně nazývala český koutek. Není těžké domyslet se proč. Jedenáct vesnic obývali lidé česky mluvící a Čechy se cítící. „Tady byla hospoda, podle těch patníků jsme sáňkovali a jeli jsme až do Lhoty. Nikoho nenapadlo, že přejíždí hranice,“ říká jedna z pamětnic a ukazuje do zarostlých míst, kde při pečlivějším hledání, kterému pomáhají ovocné stromy, dnes už opuštěnou vesnici Nouzín. Že by samotné názvy něco naznačovaly o těžkém životě? Nouzín, Chudoba… Jako příslušníci české menšiny v Třetí říši se na muže v českém koutku vztahovala branná povinnost, takže nejeden z nich musel narukovat do wehrmachtu. „„A přece obecný život má tu všude ještě ráz nesporně český. Hojné besídky mladých, svěžené hrou na harmoniku, živí jenom českou písničku, ba i věnečky odvedenců (před asentacej) pořádané v Herdenově hostinci, jsou zábavami českými…“ … cituje Kristýna Hladíková ve své diplomové práci Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku místní obyvatele. Český koutek je vynikajícím místem pro hledače novodobé, leč pozapomenuté či v rámci „solidarity socialistického bloku“ záměrně skrývané historie.

Pivo a řeka

Je v podstatě nemožné se ubránit neustálému srovnávání Kladska s Českem, když na české stopy člověk narazí každou chvíli a česká minorita tady žila až do konce 2. světové války.  Občas lze hodit řeč s našinci – vodáky, kteří se rozhodli do svého zápisníku dodat zahraniční řeku. Kladská Nisa (Nysa Klodzka) je od českého Náchoda vzdálena pouhých 30 km a jedná se o řeku nedivočící, klidnou a pohodovou, takže se při plavbě dá bez problémů vychutnat nějaké to místní pivko. Zmínka o zlatém nápoji a „tekutém chlebu“ není náhodná, neboť podle některých literárních zdrojů se první místním pivem měšťané nalévali už v roce 1477 a suroviny se platily v českých groších.  Hospoda jménem Tawerna byla zřejmě nejstarší kladskou pivnicí, které se dostalo cti, že mohla od roku 1517 vařit vlastní pivo. Později se z budovy stala banka, což sice znamenalo, že se tekuté zlato proměnilo na papírové (směnky, bankovky), nicméně se pivnice nestala kultovním místem vyznavačů piva. Ještě roku 1848 mělo město 8 svých pivovarů.

Největší lákadlem Kladska je zdejší pevnost, její kasematy, podzemí, vojenská historie. Zní to už skoro jako klišé, ale opevnění zmiňuje Kosmas. Zřejmě se jednalo o palisádou obklopená dřevěná stavení. Později zde stával hrad a nakonec byla opevnění sloučena do jednoho systému, čímž vznikla vskutku monumentální a na svou dobu velmi nákladná a zároveň velkorysá stavba. Není divu, že lákala filmaře, turisty i památkáře. Všichni se dočkali. Památkářům se podařilo pevnost dostat na seznam památkově chráněných objektů, místo bylo zpřístupněno veřejnosti a mihlo se i ve filmech. Například v díle „Dům“ populárního polského seriálu Čtyři z tanku a pes. Příběh samotné pevnosti by vydal na několik takovýchto článků. Ale osobní návštěva vydá za tisíce písmen a stovky fotek.  Tak co? Vydáte se spíše do „německo-polského“ českého koutku nebo dáte přednost pevnostním zážitkům?

export_hs_gallery

Tip na kešku

GC24N7Q – Kosciol jezuicki Kladsko není zrovna místem pro „kačery“. Jezuitský kostel je jedna z mála zdejších městských keší.

Letecká společnost LOT vás pohodlně dopraví do nejbližšího letiště ve Vratislavi, jen 90 km od Kladska.

lot logo

Zkušenosti čtenářů

Jenda

Jako my, tedy Rakušani, jsme se báli Prusů a stavěli proti nim Terezín a jiné, tak zase Prusové očekávali útok Rakušanů a proto vyzbrojovali kladskou pevnost.
Češi byli odsunuti po válce spolu s Němci a pochybuju, že Poláky by třeba někdy jen napadlo se jim omluvit, jako to my rádi činíme odsunutým Němcům.

Andref
Jenda:

Poláci se spíš částečně omlouvali Němcům, resp. chtěli jakési vyrovnání a nový start, viz známý dopis polských biskupů. Ale oni jsou přece jenom v morálně jiné pozici než my, protože byli sami přesidlováni z UA a za války přišli o celou inteligenci. Co se týče odsunutých Čechů, myslím že z pohledu Poláků je to taková minoritní záležitost, že se tím nezabývají. KAždopádně je otázka, jak se ti Češi cítili, myslím že se skutečně považovali za německého obyvatele se všemi odpovědnostmi s tím související, ale se slovanskými kořenami, takových případů bylo hafo, viz Poláci na Opolsku, Ratibořsku a celkově Horním Slezsku, obyvatelé na Hlučínsku a Kravařsku. Zajimavé je, že ani naše orgány v ně neměli velkou důvěru a proto je neumisťovali do Sudet po odsunutých Němcích, což by se úplně nabízelo.

Jinak Kladskou kotlinu vřele doporučuji, hlavně na podzim je kouzelná.

Petr

Češi, žijící na území Kladska se nikdy Němci necítili, mluvili česky, Němci je za Němce nikdy nepovažovali, i když měli pas Německa – Pruského Slezka. Příchodem Poláků byli Češi tvrdě odsunuti do Čech, veškerý jejich majetek jim byl zabaven. Můj prastrýc se vrátil pouze s taškou v ruce a to mu div neusekly ruku, když mu kradli snubní prsten. Poláci by se měli přinejmenším omluvit…

Milan

V šedesátých letech jsem nedaleko Stroužného mluvil s pánem. Nejprve mne úřekvapilo, že mluví česky. Pak mi povídal, že v jeho rodině, tak jako v ostatních oklních rodinách, se mluvilo vždy česky. Nikdy nemluvili německy! A tak že nebudou mluvit ani polsky. Dnes bydlív sousedství Lužických Srbů. Myslíte, že je ta jejich historie v něčen jiná? A věřte tomu, jen plné huby krajanství a vlastenectví nestačí!!! Vždy se jeden vytahuje na druhého. I to je krásná ukázka civilizace a kultury národa.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí