Jaká je barva duhy? Ve škole nás učili, že rozložením bílého světla vznikne duha, celé spektrum barev, tedy opačným procesem, složením všech barev bychom měli dostat bílou. Toť teorie, a jak v praxi? No jen si to zkuste, vemte všechny barvy, co doma najdete, a pořadně zamíchejte a pozorujte, co vznikne…
Vznikne Holi festival, tedy alespoň v Indii. Oslava jara, vodní svátek, svátek barev. Taková má přízviska a v době konání celá Indie ožívá oslavami, všichni se těší a řádně se připravují. Shánějí barvy, velké stříkačky na vodu, popíjí omamné bhang lasí a pak se do toho s vervou pustí. A s úplně největší vervou se do toho pustí v Mathuře, rodišti Kršny.
Kršna se v Mathuře narodil a v okolí prožíval dětství, lovil v okolních lesích, laškoval u jezírek s děvčaty. Dnes se sem sjíždí mnoho poutníků, celé proudy jich pochodují po silnici, na hlavách si nesou vše, co mají. Nejvíce jich přijíždí právě o Holi festivalu a s nimi i pár turistů, opravdu jen pár, v hotýlků se nás sešlo celých osm.
Pro mě začal Holi festival trošku smolně – několik dní jsem polehával v Dillí nachlazen a nechával jsem odjezd do Mathury na poslední chvíli a nakonec jsem odjížděl ráno v den konání Holi. Příjezd do Mathury byl … barevný. Barevní lidé, barevné ulice, barevné krávy, barevní psi, barevná voda v kanálech, nakonec i já jsem byl barevný. Všude je vidět, že se zde událo něco velkého, obrovského, o co jsem přišel. Domy jsou od barev, někteří lidé mají ještě sílu a když vidí cizince, běží s trochou barvy a hází ji na mě, nebo lijí rozmíchanou ve vodě. Můj cyklorikšák je celý růžový a já postupně chytám podobnou barvu.
V hotelu jsou všichni pořádně barevní a vysmátí, postupně chodí ze sprchy, ale pořád mají nádech dofialova, růžova, žlutá či zelena… A již se plánuje, co zítra. Pro zbytek Indie Holi po dnešku končí, ale ne tak tady, v okolních vesnicích se slaví snad ještě týden, vybíráme tedy tu údajně nejzajímavější, kam se zítra ráno vypravíme.
Druhý den, 6:30 ráno.
Pomalu se scházíme na snídani, každý v tom nejhorším oblečení, co našel, někteří kamery a foťáky zabalené v igelitu. Trocha handrkování se o odvoz, ale za chvíli již jedeme do vesnice… Sedmičlenná skupina, dva studenti antropologie, pro které je to částečně pracovní záležitost, zbytek jsme turisti z různých koutů světa. Jedeme raději brzy ráno, protože informace, kdy má oslava začít, jsou trochu nejisté, jako ostatně všechny informace v Indii. Prý v deset, pak ze prý v devět, nebo snad ve dvanáct. Nakonec mají pravdu všichni, protože co byl začátek, je těžké říci.
Procházíme vesnicí (tedy z českého pohledu je to velikosti už docela slušné městečko) k chrámu a jsme naprostým středem pozornosti. „Hello, hello, odkud jste, jak se jmenujete…“ a stálé potřásání rukama. Před chrámem nás vítá místní bráhman, který se stará o organizování festivalu, následuje velké focení, popíjení čaje z keramických kalíšků na jedno použití, a tak jdeme do chrámu pozdravit místní božstvo.
Je kolem deváté a střecha chrámu je již plná lidí, spousta lidí chce tu melu vidět raději z výšky. Sice nám vyhrazují místa s pohodlnými židličkami, ale raději se usazujeme mezi ostatní lidi na místa s dobrým výhledem do chrámu.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Co se dělo potom, je těžké popsat, ale pokusím se o to:
Stále probíhají přípravné práce, na střechu se nosí pytle s barvami v prášku, chystají se velké amplióny, zkouší se hudba, lidé na střeše si hledají místa a lidé dole v chrámu začínají ožívat. Někteří chvílemi tancují, všichni se posilňují bhang lasí, prostor se pomaličku plní. Občas někdo vytáhne trochu barvy a hodí ji po ostatních, mnozí mají kyblíčky na vodu.
A pomaličku polehoučku se vše rozjíždí. Najednou se z chrámu valí oblak růžovofialového prachu, lidé výskají a barevní pobíhají kolem. A do toho pouští sprchy a nádvoří chrámu se pomalu plní vodou. A víc, víc vody, víc barev. Lidé tančí a začíná to, čím je Holi specifický v této vesnici – ženy začínají bít muže.
Strhávají z nich mokré oblečení a mlátí je hlava nehlava. Postupně se na nádvoří chrámu tvoří jakýsi průvod, který chodí pořád dokola, kolem stojí ženy a každého třískají, do toho vříská hudba, všude lítá barva, zelená, žlutá, červená, vše se mísí s vodou a ta dostává nechutně hnědou barvu.
Chlapi freneticky plní kyblíčky vodou a polévají se navzájem i sami sebe, přihazují další a další barvu a ženy je mlátí a mlátí… Ze střechy sypou kila a kila barev, přes barevná oblaka není skoro vidět, co se děje dole, a z dola začínají stříkat vodu po těch, co sedí nahoře, a i nahoře se všichni začínají navzájem patlat barvou, neunikne skoro nikdo.
Snad alespoň pár fotek přiblíží, co se tam dělo. Musím končit, stále vypadává proud, a vůbec už tu sedím dlouho. Je to trošku nepřehledně, tak snad alespoň trochu jako přiblížení, jaké divočiny tady ti Indové provádí…
