HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jaká je barva duhy? Tedy té indické…

Jaká je barva duhy? Tedy té indické…

Jaká je barva duhy? Ve škole nás učili, že rozložením bílého světla vznikne duha, celé spektrum barev, tedy opačným procesem, složením všech barev bychom měli dostat bílou. Toť teorie, a jak v praxi? No jen si to zkuste, vemte všechny barvy, co doma najdete, a pořadně zamíchejte a pozorujte, co vznikne…

Vojta po barevne bitve

Vznikne Holi festival, tedy alespoň v Indii. Oslava jara, vodní svátek, svátek barev. Taková má přízviska a v době konání celá Indie ožívá oslavami, všichni se těší a řádně se připravují. Shánějí barvy, velké stříkačky na vodu, popíjí omamné bhang lasí a pak se do toho s vervou pustí. A s úplně největší vervou se do toho pustí v Mathuře, rodišti Kršny.

Kršna se v Mathuře narodil a v okolí prožíval dětství, lovil v okolních lesích, laškoval u jezírek s děvčaty. Dnes se sem sjíždí mnoho poutníků, celé proudy jich pochodují po silnici, na hlavách si nesou vše, co mají. Nejvíce jich přijíždí právě o Holi festivalu a s nimi i pár turistů, opravdu jen pár, v hotýlků se nás sešlo celých osm.

Pro mě začal Holi festival trošku smolně – několik dní jsem polehával v Dillí nachlazen a nechával jsem odjezd do Mathury na poslední chvíli a nakonec jsem odjížděl ráno v den konání Holi. Příjezd do Mathury byl … barevný. Barevní lidé, barevné ulice, barevné krávy, barevní psi, barevná voda v kanálech, nakonec i já jsem byl barevný. Všude je vidět, že se zde událo něco velkého, obrovského, o co jsem přišel. Domy jsou od barev, někteří lidé mají ještě sílu a když vidí cizince, běží s trochou barvy a hází ji na mě, nebo lijí rozmíchanou ve vodě. Můj cyklorikšák je celý růžový a já postupně chytám podobnou barvu.

V hotelu jsou všichni pořádně barevní a vysmátí, postupně chodí ze sprchy, ale pořád mají nádech dofialova, růžova, žlutá či zelena… A již se plánuje, co zítra. Pro zbytek Indie Holi po dnešku končí, ale ne tak tady, v okolních vesnicích se slaví snad ještě týden, vybíráme tedy tu údajně nejzajímavější, kam se zítra ráno vypravíme.

Druhý den, 6:30 ráno.

Pomalu se scházíme na snídani, každý v tom nejhorším oblečení, co našel, někteří kamery a foťáky zabalené v igelitu. Trocha handrkování se o odvoz, ale za chvíli již jedeme do vesnice… Sedmičlenná skupina, dva studenti antropologie, pro které je to částečně pracovní záležitost, zbytek jsme turisti z různých koutů světa. Jedeme raději brzy ráno, protože informace, kdy má oslava začít, jsou trochu nejisté, jako ostatně všechny informace v Indii. Prý v deset, pak ze prý v devět, nebo snad ve dvanáct. Nakonec mají pravdu všichni, protože co byl začátek, je těžké říci.

Lieé tancuji

Procházíme vesnicí (tedy z českého pohledu je to velikosti už docela slušné městečko) k chrámu a jsme naprostým středem pozornosti. „Hello, hello, odkud jste, jak se jmenujete…“ a stálé potřásání rukama. Před chrámem nás vítá místní bráhman, který se stará o organizování festivalu, následuje velké focení, popíjení čaje z keramických kalíšků na jedno použití, a tak jdeme do chrámu pozdravit místní božstvo.

Je kolem deváté a střecha chrámu je již plná lidí, spousta lidí chce tu melu vidět raději z výšky. Sice nám vyhrazují místa s pohodlnými židličkami, ale raději se usazujeme mezi ostatní lidi na místa s dobrým výhledem do chrámu.

Co se dělo potom, je těžké popsat, ale pokusím se o to:

Stále probíhají přípravné práce, na střechu se nosí pytle s barvami v prášku, chystají se velké amplióny, zkouší se hudba, lidé na střeše si hledají místa a lidé dole v chrámu začínají ožívat. Někteří chvílemi tancují, všichni se posilňují bhang lasí, prostor se pomaličku plní. Občas někdo vytáhne trochu barvy a hodí ji po ostatních, mnozí mají kyblíčky na vodu.

Zacinaji hazet barvy

A pomaličku polehoučku se vše rozjíždí. Najednou se z chrámu valí oblak růžovofialového prachu, lidé výskají a barevní pobíhají kolem. A do toho pouští sprchy a nádvoří chrámu se pomalu plní vodou. A víc, víc vody, víc barev. Lidé tančí a začíná to, čím je Holi specifický v této vesnici – ženy začínají bít muže.

Strhávají z nich mokré oblečení a mlátí je hlava nehlava. Postupně se na nádvoří chrámu tvoří jakýsi průvod, který chodí pořád dokola, kolem stojí ženy a každého třískají, do toho vříská hudba, všude lítá barva, zelená, žlutá, červená, vše se mísí s vodou a ta dostává nechutně hnědou barvu.

Chlapi freneticky plní kyblíčky vodou a polévají se navzájem i sami sebe, přihazují další a další barvu a ženy je mlátí a mlátí… Ze střechy sypou kila a kila barev, přes barevná oblaka není skoro vidět, co se děje dole, a z dola začínají stříkat vodu po těch, co sedí nahoře, a i nahoře se všichni začínají navzájem patlat barvou, neunikne skoro nikdo.

Spinava hneda voda

Snad alespoň pár fotek přiblíží, co se tam dělo. Musím končit, stále vypadává proud, a vůbec už tu sedím dlouho. Je to trošku nepřehledně, tak snad alespoň trochu jako přiblížení, jaké divočiny tady ti Indové provádí…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí