Jak se prokousat Ekvádorem za kačku

Můžete se ale i vypravit do pralesa v dosud neprobádané Amazonské džungli, v jejímž hlubokém nitru žijí do této doby nekontaktované indiánské kmeny, odmítající moderní civilizaci, nebo na vlastní oči poznat naprosto jedinečný unikát přírody jménem Galapágy. K tomu 43 sopek a více než 1600 ptačích druhů, boží ceviche a mořské plody za pár kaček. To vše je mnohdy opomíjená a díky bohu turismem stále ještě nezkažená země jménem Ekvádor.

Absolutně hlavním cílem celé této cesty byly Galapágy, naprosto jedinečné území, které si stále střeží svou výjimečnost a nedotknutelnost. Nicméně dostat se na Galapágy znamená přiletět do Ekvádoru, z jiné země se totiž na Galapágy nelétá. No a když už jsem v Ekvádoru, byla by škoda alespoň trochu pod jeho pokličku nenakouknout. I z tohoto důvodu jsem cestu rozdělila na dvě části. Jednu třetinu mých přidělených dní jsem věnovala pevninskému Ekvádoru, zbylé dvě třetiny pak právě Galapágám.

Letenka do Ekvádoru je vůbec nejdramatičtější položkou celého tohoto jihoamerického itineráře. Bohužel, dostat se do Ekvádoru levně úplně nejde, akce jsou velice sporadické a moje rozhodnutí bylo tak akční, že čekat na slevy bylo vyloučené. I přesto jsem kombinovala letecké spojení tak, abych utratila peněz co nejméně. Leteckého spojení z České republiky nebo okolních letišť je drahé, nejlevněji vychází let do Ekvádoru ze španělského Madridu. Proto jsem se u letecké společnosti Iberia rozhodla koupit letenku přímo z Madridu. Do Madridu se dá dostat za pár kaček s nízkonákladovkou Ryanair, na což jsem nákup letenek samozřejmě napasovala. No a na letiště – jako vždy pohodlně, bez stresu a za nejlepší cenu na palubě mojí oblíbené zelené flotily FlixBus.

Nejběžnější a nejlevnější doprava je autobusem

Autobusy po Ekvádoru bývají pohodlné, klimatizované, ale často bez WC (respektive záchod tam je, ale vždy zamčený – musíte jít k řidiči a dožadovat se otevření i přes jeho odmítání), s hlasitou hudbou a pouličními prodejci všeho možného. Autobusová síť je v Ekvádoru velmi hustá a intervaly odjezdů do všech směrů velmi časté. Stačí se zajít zeptat na autobusové nádraží v daném městě a prodejci se budou předhánět, abyste si koupili jízdu právě s jejich společností. Ceny jsou u všech dopravců dost podobné, a co je důležité – nízké.

Jízdenky koupíte před odjezdem na autobusovém nádraží každého města, které se označuje jako Terminal Terrestre (pozemní terminál) – toto spojení a název města zadávejte do Google Maps při svém plánování cest. Orientační cena jízdenek a doba jízdy: Guayaquil – Banos: 12,25 USD / 6,5 hodiny jízdy. Přestože je cestování dálkovým autobusem bezpečné, právě v místních autobusech přijde většina turistů o své nejcennější věci. Místní kapsáři jsou extra šikovní, téměř každý, kdo z mého okolí byl v Ekvádoru, byl v místním autobuse okraden. Snažte se vůbec nevytahovat peníze ani telefon a všechny svoje věci mějte neustále pod kontrolou, tedy v ruce.

V Ekvádoru je oficiální měnou americký dolar (USD). Při cestě do Ekvádoru je důležité mít dostatečnou finanční hotovost, zejména pak při cestě na Galapágy, kde platba kartou a automaty prakticky neexistují. Zároveň je ale důležité mít s sebou hotovost dostatečně rozměněnou, rozhodně ne stodolarovky! V pevninském Ekvádoru se pohybovat s 50 nebo 100dolarovými bankovkami je holý nesmysl, obvykle vám je nikde ani nepřijmou.

Trojice rizik: sluníčko, komáři a voda

Za prvé sluníčko, protože jste na rovníku a peče tu opravdu hodně. I když je zataženo, dokáže ostrý sluneční svit udělat na vaší kůži doslova paseku. Proto je potřeba mít s sebou opalovací krémy s faktorem 50 a nespoléhat, že je koupíte na místě (navíc na místě jsou hodně drahé!). Mazat se je potřeba denně opakovaně, dokonce i tehdy, když je celý den zataženo! Stejně tak pokaždé, když vlezete do vody. Mně osobně zde nestačilo 100 ml na týden.

Další noční můrou jsou komáři, je jich tu opravdu hodně a samozřejmě nejvíc u pobřeží a v Amazonii, kterou ledaskdo plánuje navštívit. Dobrý repelent s pořádnou smrtící složkou je naprostá nezbytnost a stejně tak fenistil, antihistaminika nebo cokoli, co máte vyzkoušené na alergické reakce. No a pak samozřejmě voda. Ta v Ekvádoru (s malými výjimkami) ani na Galapágách pitná není, takže kupovat a pít jen balenou.

Kriminalita roste

V Ekvádoru se důsledkem politické nestability, snížení výkonnosti ekonomiky a migračního tlaku zásadně zhoršila bezpečnostní situace – v mnoha regionech se rozpoutal boj mezi drogovými gangy, které se snaží ovládnout především obchod s kokainem. Zatímco v minulosti byl Ekvádor harmonickou oázou takřka bez kriminality, která měla svůj vrchol v Kolumbii, nyní se role zcela otočily. V Kolumbii už je víceméně klid a veškerá kriminalita související s narkomafií se přesunula do ulic Ekvádoru. Říká se, že ze zemí Latinské Ameriky je nyní Ekvádor jednou z těch nejvíc nebezpečných. Zejména se to týká dvou největších měst – hlavního města Quito a nejlidnatějšího Guayaquilu. Není to jen kriminalita ve smyslu krádeží – mobilní telefon byste zde neměli mít vůbec v ruce, bohužel ale i násilná a ozbrojená přepadení a v rámci vyrovnávání účtů místní narkomafie se občas přenesou přestřelky i do ulic, takže se nejednou stane, že přijde o život i civilista.

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jídlo a spaní za kačku

Ekvádor je po stránce jídla extrémně levnou destinací. Samozřejmě pro ty, kteří šetřit chtějí. Pokud se budete stravovat v turistických restauracích, zaplatíte sice méně než v Evropě, ale dost. Pokud se rozhodnete stravovat jako místní, to znamená využívat denních menu, najíte se opravdu za pár kaček. Tříchodový oběd ve složení hustá polévka – plná mísa, hlavní chod a nápoj – obvykle čerstvý džus, koupíte kdekoliv na ulici v jakémkoliv městě za dva a půl až tři dolary.

Pokud nechytnete nějaké lokální prázdniny, ubytujete se bez jakékoliv předchozí rezervace v řadě místních hostelů. Hostel zde neznamená totéž, co u nás, je to v podstatě penzion. Vždy dobře zařízený, pokaždé skvělá wi-fi, klimatizace, moskytiéra, soukromá koupelna, základní hygienické potřeby zdarma. Nečekejte kondicionér ani šampon, ale kostka mýdla, záchodový papír a ručník je opravdu všude. U většiny ubytování je zdarma k dispozici voda, a to v barelech, které jsou všude řádně doplňovány. Budete-li mít štěstí, seženete za standardní cenu 10 až 15 dolarů na osobu a noc i krásný pokoj se snídaní.

Quito

Toto hlavní město má své kouzlo, a né že ne. Pravda, kriminalita je zde taková, že jít po ulici s telefonem v ruce rovná se téměř jistotě být do hodiny bez něj, jakýkoliv shluk místních je naprosto reálná obava z napadení pro každého turistu, mrtvej motorkář na silnici tu nikoho nepřekvapí a smrad z výfukových plynů vám zde i za dva dny odrovná plíce jako rok práce v dolech, nicméně historické centrum plné budov, které dýchají historií, koloniální stavby, kostely a hlavně místní slušní lidé živící se prodejem ovoce nebo čištěním bot a fakt, že dříve byla na tomto území Incká říše – to je prostě sakra krása, která za návštěvu stojí!

Na Quito vám ve vašem itineráři budou stačit dvě noci, respektive dva celé dny. Jeden den navrhuji věnovat dopoledne prohlídce historického centra a odpoledne zajet k rovníku, druhý den zbytku města, cestě lanovkou na vyhlídku a návštěvě sochy Panny z Quita. Quito nepochybně k návštěvě doporučuji, ale rozhodně ne pro singl cestovatelku. Sem určitě v páru nebo ještě lépe – ve skupince. Večerní procházky městem doporučuji do stabilizace bezpečnostní situace v zemi vynechat všem.

Quito leží v údolí, které lemují vysoké zelené kopce, jejichž špičky končí v mlhovině. Quito se pyšní titulem druhého nejvýše položeného hlavního města světa – leží v nadmořské výšce 2800 metrů, což může některým lidem dělat ze začátku trochu problémy s dechem. Zejména v kombinaci s výstupem do schodů nebo do kopců na zdejší vyhlídky. Další zajímavostí tohoto hlavního města je fakt, že patří mezi první, která kdy byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

Ve městě je přes 50 kostelů, klášterů a muzeí a mezi nejzajímavější památky patří náměstí Nezávislosti, Prezidentský palác, Arcibiskupský palác, radnice, katedrála, klášter sv. Augustina – místo podepsání deklarace o nezávislosti Ekvádoru v roce 1809, nebo kostel La Compania de Jesús, což je bohatě zdobený a naprosto impozantní jezuitský kostel, jehož klenutému stropu se říká „Sixtinská kaple Quita“. Quito se rovněž nachází na úpatí aktivní sopky Pichincha s výškou 4794 metrů. Díky nadmořské výšce a andským vrcholkům, které město obkličují, se zde tvoří silné vzdušné proudy, které dělají z každého přistání letadla slušný adrenalinový zážitek.

Quito se oficiálně nazývá San Francisco de Quito a má krásně dochované historické centrum. Extrémně fotogenické nejsou jen katedrály a památky, ale i nádherné koloniální uličky. A také místní lidé, kteří v těchto ulicích prodávají ovoce a zeleninu, ženy vedoucí děti do školy nebo čističi bot na každém rohu. Najíte se zde v místních restauracích do tří dolarů, a to v podobě tříchodového oběda, a můžete odtud vyrazit i na pár výletů v okolí.

Co vidět v Quitu a okolí

Virgen el Panecillo je úžasná okřídlená socha Panny z Quita, která připomíná anděla. Byla postavena na vrcholku kopce Panecillo ve výšce 3016 metrů nad mořem a za dobrého počasí je viditelná téměř z každého místa města Quito. Důvod to má ten, že celé hlavní město je v podstatě v údolí, v jehož prostředku je kopec připomínající bochník chleba, což španělsky znamená panecillo, a právě na vrcholku tohoto bochníku viditelného z každého koutku města stojí tato úžasná socha.

Lanovka Teleferiqo Quito startuje přímo z města a vyveze vás z výšky 2800 metrů, ve které Quito leží, na vyhlídku ve výšce 4100 metrů nad mořem. To vše asi za 20 minut jízdy kabinovou lanovkou s nádhernými výhledy a 9 USD (platba možná hotově i kartou). Odtud můžete pokračovat k vrcholku sopky nebo jen čtvrthodinku k houpačce s vyhlášenou vyhlídkou na Quito.

Skutečný a neskutečný rovník

Název Ekvádor je daný jednou z vůbec nejznámějších světových rovnoběžek. Ekvádor je rovník a právě tento střed světa můžete navštívit zhruba 20 km od hlavního města Quito v místě zvaném Mitad del Mundo. Je na místě, kde rovník protíná ekvádorskou část slavné silnice Panamericana a odděluje severní a jižní polokouli. Existuje oficiální rovník, který je vyznačený žlutou čárou a třicetimetrovým památníkem, v němž je umístěno etnografické muzeum. Jednotlivé strany památníku jsou označeny písmeny světových stran a na vrcholku je zeměkoule.

Tento oficiální rovník ale skutečným rovníkem není. Později bylo totiž zjištěno, že skutečný rovník leží kousek opodál. Holt i mistr tesař se někdy utne. A právě ten opravdický vám opravdu navštívit doporučuji. Vstupné do areálu, jenž je neuvěřitelně krásně opečovávaný, plný nádherných květin, kolibříků kmitajících křidélky kolem vaší hlavy, ale hlavně úžasných průvodců, kteří vám hodinu vypráví nejen o rovníku, ale vůbec o historii Ekvádoru, stojí pět dolarů na osobu.

Komentovanou prohlídku si můžete vybrat buď v angličtině, nebo španělštině. Celý areál není vůbec rozlehlý, ale najdete zde v podstatě vše, co se Ekvádoru týká – hroby původních obyvatel, stavby, které jsou zcela z přírodních materiálů a v nichž ještě nedávno místní lidé žili. Uvidíte zde živá místní morčata cuy, která se zde chovala na jídlo. V sekci Galapágy uvidíte spoustu jedinečných živočišných druhů souvisejících právě s tímto unikátním souostrovím. Dozvíte se ale i spoustu zajímavostí o největší perle Ekvádoru – o Amazonii. O kmenech žijících hluboko v džungli, které ještě nejsou zmapované, o stínání lebek a rituálech, které už naštěstí patří minulosti, o hadech, pavoucích a dalších obyvatelích džungle.