HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak cestou k horským oázam v tuniské poušti nezapadnout v písku

Jak cestou k horským oázam v tuniské poušti nezapadnout v písku

Tamerza, Chebica a Midés. To jsou tři jedinečná místa schovaná v srdci pouště. Oázy vznikaly na jedněch z mála míst, kde z písečných hor pryští voda.

Písečný prach vířící se pod koly vysloužilé dodávky se dere dovnitř dírkami mezi skly oken. Modré nebe se líbá se zlatavým obzorem, kam jen oči dohlédnou. Občas dá horký vzduch vzniknout zrcadlení fata morgany a dokáže dokonale zmást váš mozek, který na pár chvil opravdu uvěří, že se na obzoru houpou pomalou chůzí velbloudi v Karavaně.

Před námi jsou hranice s Alžírskem, za sebou jsme nechali městečko Tozeur. Z písku se po pravé straně začínají vynořovat skalnaté vrcholky hrající všemi odstíny hnědé. Právě tyhle kopce ukrývají největší bohatství, na jaké můžete v poušti narazit. Z podzemních systémů se zde na několika místech dere ven blankytně modrá voda.

Povodně na Sahaře?

Výrazně zelený palmový háj z ničeho nic protínající úpatí jednoho z kopců naznačuje, že se blížíme k první ze tří stovek let starých oáz. „V Chebice dnes žije jen několik málo stovek lidí, a to jen proto, že sem zavítá dostatek turistů na to, aby je uživili. Trošku neuvěřitelně zní i fakt, že většina lidí odsud odešla po velkých povodních v roce 1969. Vytrvalý déšť způsobil nejen zvednutí podzemních vod, které pak částečně zaplavily jednoduché domy, ale dokázal i mnohé z nich rozmočit. Bahno, kameny a pružné palmové dřevo nedokázaly vydržet náporu vody a domy se jednoduše rozpustily,“ vysvětluje nám náš průvodce jednatřicetiletý Ilyes.

Vyškrábat se nad půdorys starého města nezabere mnoho času. Kousek pod ním se nachází seskupení novějších příbytků, které ale není o mnoho větší než původní vesnice. Nejdůležitější bod, tedy průzračná studánka obklopená několika palmami, se nachází ještě o kousek výše.

Vodopád u Tamerzy

Jen o pár kilometrů dál leží největší z horských oáz, Tamerza je dnes naprosto funkční město vybavené vlastními školami i hromadnou dopravou. Nové město leží přímo u vodopádu, jehož síla se mění s ročním obdobím. Nejkrásnější výhled na staré domy je z luxusního hotelu Tamerza palace. Jeho terasa je pro turisty téměř pořád otevřená a pokud se na recepci optáte, můžete si kamenné pozůstatky domů skvěle vyfotografovat.

Uvězněni v písku

Téměř na hranicích s Alžírem jsme pak navštívili snad nejpůsobivější z trojice horských oáz. Malinkatý Midés se odvážně tyčí nad roklí vyhloubenou sezonní vodou. Opuštěné domy také podlehly občasným vytrvalým dešťům a některé z nich se proměnily v bahno. Podvečerní světlo dokonale zabarvuje zvlněné stěny rokle. Desítky kilometrů, které nás dnes čekají zpět do Tozeuru nás nutí už pomalu vyrazit. A to ani ještě nevíme, jaké zážitky ještě Ilyes připraví.

Možná z touhy zkrátit si cestu, možná spíše z chuti oživit dnešní výlet přemluví řidiče na zkratku skrze písek (jinak vedou do všech oáz velmi slušné silnice). Rozvrzaná dodávka ale není džíp s náhonem na všechny čtyři a po pár minutách jízdy končíme s koly zahrabanými hluboko v písku.

Sledovat ochotu Tunisanů je snad nejkrásnějším zážitkem dne. Naštěstí jsme zapadlí již na dohled od asfaltové silnice. Za pár minut se kolem auta hemží asi pět dalších mladíků, kteří neváhali okamžitě zastavit a vydrápat se k nám. Za pomoci koberců a křoví se snaží auto vyprostit.

Vzhledem k blízkosti hranic je u nás zanedlouho i pohraniční stráž. I muži pokročilejšího věku v uniformách se zapojí. Asi po hodině konečně odjíždíme, děkujeme všem zapojeným a usmíváme se na Ilyese bojící ho se, že se na něj zlobíme. „Tohle je prostě součást života na Sahaře,“ vysvětluje s omluvným pohledem. Asi netuší, že právě tyhle zážitky jsou pro nás ty nejcennější. Poznat pravou tvář Sahary i sympatické úsměvy místních.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí