Himachal Pradesh

Když se mi při nekonečných přejezdech Indií mysl toulá ve zbytečných úvahách, kde bych chtěl bydlet, kdybych žil v Indii, obvykle to vyhraje Himachal Pradesh. Přechod mezi úrodnou indickou plošinou a vysokohorským Ladakhem dává šanci přežít horká léta i krušné zimy a přitom mít na dosah výhody obou oblastí. Treky divokou horskou přírodou přes kamenné vesničky v horách s roztodivnými místními zvyklostmi jsou pro mě velkým lákadlem, stejně tak jako možnost zde pocítit hloubku poznání tibetského buddhismu, východní filosofie a umění meditace a jógy. Ne nadarmo si Himachal vybrali britští kolonizátoři, různí umělci a duchovní učitelé včetně Jeho Svatosti dalajlamy jako své sídlo.

Typické obrázky Himachalu si člověk může lehce splést s výjevy z Nepálu.  S pozadím horských scenérií na nich obvykle figurují místní pastevci v elegantních vlněných tweedových sáčkách s himachalskou čepičkou topi. Tato typická himachalská chlouba mužů i žen, na kterou jsou patřičně hrdí, je vlněná čapka tvaru nízkého válce s postranní výzdobou, podle které se dalo původně odhadnout, ze které oblasti je její nositel. Jedná se o různé barevné výšivky, ale nejčastější je kus zeleného sametu, připomínající kulečníkové plátno. Zdejší móda se postupně rozšířila i do části sousedního státu Uttarakhand.

Hlavní město Shimla

Himachal Pradesh býval v historii poměrně klidnou oblastí, jejíž lokální vládci se obvykle neúčastnili revolt proti Britům a spíše je podporovali během nepokojů i obou světových válek. Až do roku 1971 byl však součástí sikhského Paňdžábu, než byl uznán jako samostatný stát v rámci Indie. V jeho hlavním městě Shimla (2200 m) si Britové zřídili letní hlavní město, kam kvůli jeho chladnějšímu horskému klimatu utíkali před vedry tehdejšího hlavního města Kalkaty. A je to tam znát. Když se projdete po hlavní trhové ulici Mall, přijdete si trochu jako v Anglii. Roztomilé hrázděné domečky, neogotické kostelíky a kamenné paláce přecházejí do rušných křivolakých uliček a nad tím vším se prohánějí po drátech zlobivé opičí tlupy.

Absolutní nadvládu mají opice v komplexu chrámu opičího bůžka Hanumana na vrchu Jakhu kousek od Shimly, kde se mi jednou dostalo nečekaného požehnání. Poblíž obrovské 33 metrů vysoké růžové sochy Hanumana jsem si fotil malé opičátko. Tomu se to však patrně moc nelíbilo, vykviklo a hned se na mě vyřítila tlupa opic. Nebýt pomoci indických turistů vyzbrojených klacky, které se z obranných důvodů půjčují u vchodu, asi bych dopadl nevalně. Takto jsem si vysloužil jen kousanec do lýtka od největšího táty opičáka. Různí lidé včetně lékárníka, který kdysi přednášel na kongresu v Praze, mě ubezpečovali, že opice jsou posvátné, a tudíž mi žádná nákaza nehrozí, naopak je to pro mě velká čest! Exotickou dírou v lýtku se můžu alespoň chlubit dodnes a naštěstí tehdy stačila jen antibiotická mast.

Do hor za adrenalinem

Himachal je jako zábavní park pro různé sportovní nadšence. Divoké horské řeky zvou k raftingu a kayakingu různých obtížností. Je zde i několik lyžařských středisek, např. kabinková lanovka Solang poblíž Manali, možnost heli-skiingu a bezpočet ultimátních skialpových výšlapů. Drsnější cyklisté zde podnikají oblíbené trans-himálajské přejezdy na horských kolech, trasy však vedou částečně po horských silničkách, kde hrozí zděšení z neomalenosti některých indických řidičů.

Himachal Pradesh je také oblíbenou destinací pro letce na paraglidech. Hlavním spotem je okolí městečka Bir, odkud se rozlétají všemi směry na několik dnů i týdnů. V horách mi večer u ohně jednou vyprávěli o svých přistáních na odlehlých místech. Tam pak potkávají udivené pastevce a poustevníky, kteří měsíce neviděli jiné lidi a najednou jim tam někdo spadne z nebe. Vzdušné proudy letcům pomáhají číst dravci. Když nad člověkem zakrouží sup bělohlavý s úctyhodným rozpětím přes 2,5 metru, tak zaplaví obrovský obdiv k přírodě i největšího cynika.

Panoramatické silničky, zařízlé do několikasetmetrových skalních stěn, je zábavné si projet i na střeše místních autobusů. Asi nikdy nezapomenu na usměvavého autobusového průvodčího v uniformě, který během divoké jízdy nad hlubokými stržemi elegantně přelézal ze dveří na střechu zkasírovat nové pasažéry a zase zpět.

Treky Himachalem a horská vesnička Chitkul

Nejjednodušší je však hodit báglík na záda a vyrazit na několikadenní trek pěšky. Treky v Himachalu a sousedním horském Uttaranchal Pradeshi jsou místy, kde se dosud dá zažít autentická divokost horské Indie a moc turistů tu nepotkáte. Oblíbený je například Pin Parbati trek. Vede přes pár pohádkových vesniček, stoupá zelenými horami, pak vegetace ubývá, až se cesta přehoupne přes zasněžené sedlo ve výšce 5300 m. Můžete jít na těžko, nechat si zorganizovat oslíky, nosiče a kuchaře.  

Romantické horské vesničky s roubenými chaloupkami a hinduistickými chrámy jsou výborným výchozím bodem pro kratší i delší výpady do hor nebo odpočinek a rozjímání. V provincii Kinnaur se v horách ukrývá nádherná vesnička Chitkul, plná dřevěných domečků, fotogenicky zasazená mezi červená políčka místní pohanky, na nichž pracují lidé ve zmíněných zelených čepičkách. Okolní hory a cesty jsou velice příkré, ale několik treků zde také prochází. Zážitkem jsou četné náboženské slavnosti a rituály, které ukazují místní pojetí hinduismu.

Uctívají zde bohyni Mathi, která zdejšímu kraji přičarovala úrodnou půdu a hojná stáda ovcí. Za ohlušujícího troubení a bubnování přenášejí po vesnici její dřevěnou sochu s dlouhými jačími chlupy, která ovšem spíše připomíná gigantický smeták. Tento rituál můžete vidět několikrát týdně i v nedaleké vesnici Sangla, kde je veliký dřevěný chrám zasvěcený bohyni Mathi.  Z tohoto nádherného údolí je vidět i superposvátný Kinnaur Kailash, šestitisícový kolega tibetské posvátné hory. Tady přes zimu často pobývá sám veliký Lord Shiva se svojí družkou Parvati a občas sem zvou další božstva na schůzi.

Stejně jako v Nepálu nebo dalších trekkingových velmocech i v Indii svět postupně přichází o ty nejkrásnější treky kvůli výstavbě horských silnic. Spojení se světem přinese lidem z hor spoustu nových možností, ale bohužel i nepůvodních materiálů, takže i v mnoha ikonických vesničkách, jako je zmíněný Chitkul, rostou železobetonové haciendy zbohatlíků z Bombaje. Je tedy lepší návštěvy těchto míst moc neodkládat.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Nedotknutelní z Malany

Některé vesnice mají v Himachalu velice zajímavé zvyky, tradice a nařízení. Jedna z nejbizarnějších je nádherná dřevěná vesnička Malana v horách v oblasti Kullu u Manali. Místních pár set obyvatel hovoří vlastním jazykem, odlišným od hindi, a považují se za jednu z nejstarších demokracií na světě. Mají vlastní sněm, který je však jen jakýmsi poslem zpráv od místního boha Jamblu Devty, který prostřednictvím jedenácti poslanců hovoří k vesničanům a dává jim pokyny. Jedním z nich je, že nikdo, kdo se nenarodil v Malaně, se nesmí nikoho a téměř ničeho dotknout. Pokud si tedy něco chcete koupit v domácím improvizovaném obchůdku, peníze i zboží se dávají na zem, aby omylem nedošlo ke kontaktu s prodávajícím. Místní nádherné dřevěné chrámy ověšené lebkami s parožím, pentlemi a další tajemnou výzdobou, jsou také opatřeny informačními cedulkami: cizinec se ničeho nesmí dotknout, jinak bude pokutován! Platí to i pro přistěhovalce, kteří v Malaně žijí třeba již 40 let, ale nenarodili se tu.

Fajnšmekři po celé Indii znají tzv. Malana cream, což je prvotřídní čaras (hashish) získávaný z gandži (marihuany), která roste všude kolem Malany. Při procházkách po okolí budete potkávat děti i babičky s otýpkou konopí na zádech, jak při chůzi mezi dlaněmi žmoulají palice a vyrábějí slavný produkt této vesnice.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Buddhistické údolí Spiti

Spiti je region na severovýchodě Himachalu, který sousedí s Tibetem a Ladakhem, proto zde lidé mluví podobným jazykem a vyznávají tibetský buddhismus. Je to suchá vysokohorská oblast v okolí údolí stejnojmenné řeky, kde můžete zažít horská dobrodružství, toulat se po pitoreskních vesničkách nebo se nechat ovanout kouzelným závanem duchovna při návštěvách některých z mnoha klášterů. Nejznámější a největší je klášterní komplex Kye Gompa, idylicky pokrývající špičatý kopec u řeky Spiti. Dodnes je to důležité místo pro vzdělávání lamů ze Spiti. Těch zde dříve bývalo ještě více, protože dlouho platila tradice, že nejstarší syn podědil statek a všichni mladší bratři šli do kláštera. Pokud ten nejstarší zemřel, mladší bratr se vrátil z kláštera a převzal hospodářství i s vdovou po bratrovi.
Do Spiti se dá také dostat hezkým trekem z Ladakhu od jezera Tso Moriri přes sedlo Parang La (5578 m), který kopíruje trasu prastaré kupecké stezky mezi Ladakhem a Spiti.

Spirituální ochutnávky Dharamsaly

Mnoho lidí přijíždí do Indie s cílem zanořit se do hlubin učení tibetského buddhismu nebo indických duchovních učitelů a zkusit pochopit alespoň základní duchovní principy těchto inspirativních směrů. Míst je v Indii celá řada, ale za buddhismem a meditacemi se asi nejvíce jezdí do horského městečka McLeod Ganj poblíž Dharamsaly. Leží zhruba ve výšce naší Sněžky v místech, kde se potkává Himálaj s indickou nížinou, a po nuceném odchodu z Tibetu si jej vybral jako sídlo tibetského exilu JS dalajlama. V posledních letech ho proslavily knížky o Dalajlamově kočce, která jednodušší názornou formou vysvětluje principy buddhismu.

Je to příjemné místo, kde spolu v kavárnách posedávají místní Tibeťané, mniši a studenti i turisté z celého světa. Z původní opuštěné britské vojenské stanice se tak díky Tibeťanům stalo živé místo se spoustou klášterů, chrámů, tibetských škol, neziskovek, galerií, kulturního života a zajímavých kurzů jógy, meditace a buddhistických přednášek. Dá se zde navštívit také univerzita tibetské medicíny a astrologie Man-Tsee-Kang, škola tibetských řemesel, knihovna, kde každé ráno probíhají přednášky lamů o buddhismu pro veřejnost, a také komplex budov tibetské exilové vlády. Často jsme měli to štěstí, že zrovna probíhalo učení JS dalajlamy, kdy je šance Jeho Svatost vidět na pár metrů a nechat se obejmout pověstnou harmonickou energií jeho aury. Blízkost dalajlamy je také hlavní důvod, proč zde žije tolik Tibeťanů, z nichž mnoho přišlo strastiplnou cestou přes Himálaj a uchovávají si zde své tradice a styl tradičního oblékání.

Z meditačních center jsem měl možnost poznat zejména jeden v okolí Dharamsaly, kam už přes 10 let jezdíme s lidmi na kurz meditace a východní filozofie. Dozvídáme se zde spoustu praktických věcí, použitelných i pro všední život na západě. Člověk se potom až diví, proč nám takové důležité věci neprozradili už na základní škole. Zjišťujeme, jak funguje lidská mysl a jaké má základní vlastnosti v různých fázích duchovního vývoje. Pochopíme, co nám způsobuje naše lpění, trénujeme umění čistého pozorování a dlení v přítomném okamžiku, ochutnáme lehkost žití bez očekávání a v neposlední řadě protáhneme tělo při józe.

V okolí Dharamsaly jsou také rozsáhlé čajové plantáže a zpracovatelské závody, které by byla škoda nenavštívit, například cestou k pevnosti Kangra nebo k posvátnému chrámu bohyně Shri Chamundy, která zde zvítězila nad zlými démony. Je to také místo, kde u řeky probíhají kremace podle hinduistické tradice, což může být hluboký zážitek pro pochopení vnímání života a smrti v indické kultuře.

O Himachal Pradeshi by šla napsat celá kniha a těžko se jeho bohatství dá obsáhnout pár slovy. Nejlepší je samozřejmě se do tohoto osobitého státečku vydat, ať už sami nebo se třeba přidat ke mně na cestu do hor, k expedici do zapadlých vesniček nebo k bádání do hlubin východní moudrosti.