HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Gorila horská v hlubokém zeleném středu Afriky

Gorila horská v hlubokém zeleném středu Afriky

Gorila horská je silně ohrožený druh a dle posledních dostupných informací jich ve volné přírodě, na rozhraní států Uganda, Rwanda a Demokratické republiky Kongo žije už jen několik set jedinců. Proč jich tak závratně ubývá?

Sopkami poseté území pohoří Virunga se rozkládá na rozhraní tří států, Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo, kde se nacházejí tři národní parky, Mgahinga Gorilla v Ugandě, Parc National des Volcans ve Rwandě a Virunga v Demokratické republice Kongo. Zvláštní je potom fakt, že během jednoho z největších konfliktů od druhé světové války, kdy bylo povražděno ve Rwandě skoro na jeden milión Tutsiů, a občanské války vedené v Kongu a Ugandě, gorily obstály bez větších ztrát a dokonce dle vědců se jejich populace začala rozšiřovat.

Jediné, co v poslední době v této nestálé oblasti začalo bez větších obtíží fungovat, je tzv. gorilí turistika. Všechny tři státy si začaly dokonale rychle uvědomovat, co mohou snadno a lehce získat a zároveň rychle ztratit a začaly gorily efektivně chránit jako svůj „dolarový příjem“. Lidé z celého světa neváhají za jednu jedinou hodinu strávenou ve společnosti těchto velmi vzácných zvířat zaplatit částku mezi 500-750 amerických dolarů, a to je pro jednu z nejchudších částí Afriky velice snadný a lákavý příjem. Snad jen tak na okraj, větší částka z těchto peněz jde zpět na ochranu národních parků, především však samotných goril horských, a to nás určitě může všechny jen potěšit.

V současné době je největší nebezpečí pro gorilu horskou ničení jejího přirozeného prostředí a to především proto, že oblasti kde se nacházejí národní parky, těsně sousedí s bohatou vulkanickou půdou, které je velmi intenzivně využívána místnými obyvateli k pěstování fazolí, brambor a kukuřice. Samotné využívání bohaté vulkanické půdy není tím nejhorším, co může gorily potkat, největší riziko spočívá ve vypalování lesa, které se snaží místní lidé vyhnaní válkou, přeměnit na dřevěné uhlí. Budoucnost goril je tedy velice nejistá a celý svět hledí na možnou zkázu odkazu Dian Fosseyové s nelibostí a za pomoci OSN, UNESCO, vědců a dobrovolných pracovníků, se snad podaří zachránit posledních pár stovek těchto nádherných a ve všech ohledech zajímavých divokých zvířat.

Zájem o pozorování goril horských je obrovský a proto je potřeba si příslušný permit sehnat i s několika měsíčním předstihem. Limit je přísně daný, většinou se pohybuje 8-10 turistů spolu s příslušníky armády, ochránců přírody jako autorizovaných pracovníků, průvodců a nosičů, což utvoří celkem početnou skupinu přibližně 20-30 lidí na jedinou skupinu goril v jednom dni.

Samotná cesta ke gorilám je velmi časově náročná a tak je omezen počet možností k jejich návštěvě pouze na jednu jedinou skupinu denně. Pokud si uvědomíme, že existuje něco kolem 10 skupin ve všech třech státech a zájem všech lidí z celého světa je obrovský, je tedy nutné si vlastní cestu velice dobře časově naplánovat s ohledem na již zmiňované permity. Tzv. trek „na černo“ nepřipadá ani v úvahu a nikdo se o něj nemá šanci ani pokusit a ani si to vlastně technicky neumím představit, protože nám samotná cesta trvala 7,5 hodin v nepřehledném terénu a bez místní navigace zkušených průvodců si to lze jen stěží představit. Navíc je park velmi efektivně chráněn strážci a místnými obyvateli a není šance se bez povšimnutí dostat ani na jakoukoliv stezku mimo vyznačené trasy.

Kde přenocovat

Ubytování v této oblasti nám nenabízelo žádné možnosti, protože tu je jen jediný možný malý resort, který vedou dva Angličané a tak bylo rozhodnuto. Alli nám oznámil náš velmi brzký ranní odjezd s jeho ledovým klidem ve tváři a tak jsme si ani nemohli vychutnat silvestrovskou večeři, která byla asi to nejlepší jídlo za celý pobyt v Africe. Vzdálenost od našeho resortu k výchozímu bodu treku byla pouhých 40km, ale cesta po neskutečné silnici, dá-li se to tak nazývat, trvala asi 3-4 hodiny.

Rady, které se Vám mohou hodit, k úspěšné cestě za gorilou horskou:

1. Nejvhodnější doba na návštěvu goril horkých je leden až březen.
2. Zajistit včas permit, ať se vydáte z jakékoliv ze tří zemí.
3. Nikdy nezapomenout a neodmítat najmout nosiče.
4. Nezapomínat, trek je velice fyzicky náročný, a proto volte tu skupinu goril, ke které se dostanete co nejsnadněji, výběr není velký, ale dá se to naplánovat tak, aby celá cesta netrvala více jak šest hodin.
5. Pokud si myslíte, že šest litrů tekutin nikdy nejste schopni vypít, tak se mýlíte.
6. Pečlivě poslouchejte rady a pokyny Vašeho zkušeného průvodce, a pokud vytáhnete pořádné „fotografické dělo“, jak ho s oblibou oni nazývají, velice rád Vás některý ze strážců upřednostní a pomůže Vám ochotně k získání zajímavého záběru z těsné blízkosti goril.
7. Na gorilu nikdy nesahejte a nedívejte se jí přímo do očí a zvláště pak, pokud se jedná o vůdčího samce.
8. Fotografujte za každé situace, i když je světla málo anebo naopak hodně, jediná hodina je velmi krátký čas.
9. Dokonale se seznamte se svojí technikou, v terénu u goril není čas cokoliv nastavovat, měnit či snad dokonce dobíjet, dobře si zapamatujte, jedna jediná hodina je velmi krátký čas.
10. Pokud to jen trochu půjde, pospíchejte a dostaňte se ke gorilám co nejdříve, oni tu bohužel za pár let nemusejí vůbec být, jejich návštěva ve Vás zanechá tolik krásných zážitků a emocí, že si je zcela jistě budete pamatovat celý život.

Na místě nás již čekal průvodce a kontroloval naše permity, které se váží přímo k našemu pasu, a tak pokud ztratíte pas anebo změníte během cesty, můžete mít velké problémy. Spolu s námi byli ještě připraveni další „blázni“, kteří se chtěli po silvestrovských radovánkách vydat na cestu za gorilami. Bylo celkem osvěžující se po 10 dnech zase setkat s turisty z Evropy a prohodit pár slov.

Po příchodu a kontrole pasů jsme se měli dozvědět něco o samotných gorilách, jak se chovat v jejich přítomnosti, jak reagovat a něco o samotné organizaci celého treku. Nejdůležitější bylo si na celou cestu najmout několik nosičů, kteří se celou cestu starali o naše batohy s fototechnikou a zásobami tekutin. Pokud se kdokoliv z Vás rozhodne pro tento trek, velice doporučuji najmout si několik nosičů, protože celá cesta je velmi fyzicky náročná a to především pokud máte v batohu 15kg fototechniky, stativ. Zásoby tekutin, které mají být asi 3-6 litrů vody na osobu se stanou naprosto nepostradatelné. Navíc jim částkou 15 dolarů na osobu a nosiče, přispíváte na učebnice do školy, což mělo nakonec i nějaký smysl a jak jsem poznal cestou, byli pro mě osobně nakonec velkou pomocí.

Cesta ke gorilám

Cesta v celku začala dobře, cestou jsme několikrát zastavovali na povinné zastávky na doplnění tekutin. Problém byl totiž takový, že jsme sice byli ve výšce nějakých 2400 m n. m., ale slunce začalo ihned po 8. hodině ráno neuvěřitelně pálit, a tak bylo doplňování tekutin naprosto nezbytné a průvodci to velmi přísně hlídali.

Zajeďte si také na návštěvu do Národního parku královny Elizabeth.

Dokonce se mi povedlo navázat rozhovor s jedním strážcem a kus cesty mi povídal o tom, jak to celé probíhá a jak to chodí. Nejvíce mě pochopitelně zajímalo, jak to celé dlouho trvá a kdy tam už budeme. Průvodce kontroloval celou cestu pořád vysílačkou a říkal, že bychom tam měli být asi tak za tři hodiny. Omyl a to hodně velký se projevil záhy, gorily se totiž z nějakého důvodu přemístily na jiné, vzdálenější místo. Celkem nám celý trek trval něco okolo 8 hodin a byl fyzicky nesmírně náročný, ale na samém konci nás čekalo několik překvapení.

Ke gorilám jsem se musel škrábat do příkrého kopce, vysokou a mokrou trávou a to všechno při 40°C a vysoké vzdušné vlhkosti. Po chvíli se moje oblečení, které musí být dlouhé z důvodu vysokých a trnitých keřů, dalo ždímat. Překvapení bylo na konci, kdy se gorily objevily před námi a u nich dva strážci s vysílačkou.

Nakonec jsem se dozvěděl, jak to celé funguje od jednoho strážce. Ráno za tmy vyšlou někoho z členů ochránců, kteří se sdružují do skupiny „Wildlife agency“, ten případně gorily najde a setrvá v jejich blízkosti, než se po několika hodinách přiženou turisti se svými fotoaparáty. Celý pobyt u goril je přísně omezen na pouhou jednu hodinu denně tak, aby gorily nikdo moc nerušil. Člověk si musí totiž uvědomit a to je mu už sděleno při úvodní schůzce, že gorila je divoké zvíře a není tedy žádná garance, že je najdeme. Celý tento podnik je totiž naprosto bez záruky a může se stát, že gorily nemusíte spatřit, potom vám sice vrátí polovinu peněz z permitu, ale to je jen malá útěcha, protože sem letíte přes polovinu planety, a to jen abyste si je mohli nafotografovat a setrvat s nimi tu jednu jedinečnou hodinu, za kterou si platíte.

Pozorování

Naše hodina vymezená pro pozorování, byla velice krátká, navíc pokud si uvědomíte, že se nacházíte ve vysoké trávě, příkrém kopci a ke gorile se můžete přiblížit pouze na sedm metrů. Celou cestu jsem si pečlivě promýšlel, jak asi gorily budu fotografovat. Nakonec jsem zjistil, že to nemá cenu a musel se spolehnout na velkou improvizaci, ale přesto všechno to byl nezapomenutelný zážitek. Problém bylo ostré slunce, vysoká tráva, nemožnost použít blesk, obrovské vedro a únava po několikahodinovém pochodu, kdy se mi ruce celé třásly, že jsem neudržel ani fotoaparát. Na tohle všechno musí člověk velice rychle zapomenout, protože hodina, kdy máte jedinečnou možnost fotografovat, je hodně málo, potom si rychle musíte vzpomenout na vše, co jste se během několika roků intenzivního fotografování museli naučit.

Velký „silverback“ samec se najednou pohnul a zlomil strom o průměru 10cm jako nějaké párátko a to asi tak tři metry od nás, v tu chvíli jsem zůstal hodně překvapeně stát. Je neuvěřitelné pozorovat gorilu téměř z jednoho metru, i když se nesmíte přiblížit na více jak sedm metrů, gorila se ale velmi často totiž přiblíží přímo k vám a vy se potom nesmíte ani pohnout a čekat, co ona udělá. Nejvíce mě potěšila naše skupina goril tím, že nám velice vstřícně ukazovali čerstvě narozená dvojčata, která nám slíbil náš průvodce. Problém nastal asi po 40 minutách, kdy se gorily rozhodly vzdálit, a naše setkání bylo rázem u konce. Přírodě a divokým zvířatům prostě člověk neporučí a po tom všem nás to ani trochu nemrzelo a celé to stálo za tu ohromnou fyzickou námahu. Zážitek budu ještě hodně dlouho vstřebávat, a pokud to jen trochu půjde, musím se sem ještě jednou vrátit.

O AUTOROVI:

Michal Jirouš se k fotografování dostal před několika lety, kdy měl jako vášnivý cestovatel možnost vnímat zajímavé okamžiky a výjevy ze života divokých zvířat, pozorovat hru světla a stínu v nádherné krajině, vnímat přírodu ve své surové a někdy i drsné podobě. V ten okamžik se začal zajímat o to, jak tyto nevšední zážitky a okamžiky zaznamenat, aby se i po nějaké době mohl vždy na stejné místo alespoň prostřednictvím fotografie na malou chvilku vrátit. Více na webových stránkách autora: www.photonature.cz.

Brussels airlines

Brussels Airlines, člen skupiny Lufthansa a Star Alliance, je belgická letecká společnost provozující nejširší nabídku letů z/do hlavního města Evropy – bruselského letiště. Brussels airlines má celkem 19 vlastních destinací v Africe, a to Abidjan, Agadir, Banjul, Bujumbura, Conakry, Cotonou, Dakar, Douala, Entebbe, Freetown, Kigali, Kinshasa, Lomé, Luanda, Marrakech, Monrovia, Nairobi, Ouagadougou a Yaoundé. Více na www.brusselsairlines.com.

Zkušenosti čtenářů

Zdenek

Bezvadný článek. Díky

Melis

Pěkný článek.Nechystáte se někd ke gorilám?Já o to uvažuji a zajímalo by mě co nejvíc informací.Mel

aja

ahoj potřebovala bych poradit jak zajistit permit na trek ke gorilám.

melis
aja:

Taky by mě to zajímalo.Jsem teprve na začátku zjišťování informací.Mel

Jarous

Ahoj cestovatele.
Urcite se tam chystám v lednu, potreboval bych aspon jednoho kolegu nebo vice max 4osoby. uz jste nikdo zjistil jak koupit permici.
piste na jaroslav.chlebecek@seznam.cz
diky.

mistak

Tak Jarousi..a mame po gorilach co 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí