Filosofie Kapského Města aneb kterak Češka do Afriky jela

Filosofie Kapského Města aneb kterak Češka do Afriky jela

Jihoafrická republika má sice závažné problémy s kriminalitou a korupcí, to ale nic nemění na tom, že žít půl roku v Kapském městě je krásným a nezapomenutelným zážitkem.

Kdo se bojí, nesmí do Jižní Afriky. Anebo je touha po dobrodružství silnější než pud sebezáchovy? Ale co to tu povídám?! Každý správný cestovatel ví, že kvůli výletu do „Mother City“ není třeba sepisovat narychlo závěť. Zachovat si chladnou hlavu a být ostražitý – to vám bohatě postačí k tomu, abyste si krásy jihu Afriky bez obav mohli vychutnat

.

V polovině roku 2010 se v Jihoafrické Republice konalo fotbalové mistrovství světa. Stejně jako v souvislosti s olympiádou v Číně v roce 2008 s tím vyvstala spousta debat točících se kolem politicko/ekonomicko/bezpečnostní situace v zemi. Lidé začali více mluvit o tom, v jak neutěšeném stavu se jih Afriky nachází. O loupežích, znásilňování a rasově motivované kriminalitě, které jsou pro tento stát stejně typické jako třeba pro nás popíjení piva, ucpaná déjednička nebo úpadek vysokého školství (v pořadí dle snesitelnosti). Kolegyni jsem tehdy řekla, že bych do Jižní Afriky za takových podmínek nikdy nejela. A tady mě máte, po šesti měsících strávených v Kapském Městě si zpátky doma jen těžko zvykám. Stýská se mi. Po inspirujících lidech, spalujícím žáru slunce i čarokrásné přírodě.

Strach z báječného života

Jak jsem se do Kapského Města vůbec dostala? Zájem o Jihoafrickou republiku ve mně vzbudili studenti z University of Stellenbosch, které jsem potkala na semestrálním výměnném pobytu v Antverpách. Trpělivě a bez přikrášlování mi vyprávěli o své zemi. Chvílemi jsem nevěřila vlastním uším, proklínala svou přirozenou zvědavost a nakonec jsem se k velkému zděšení přistihla, že posílám e-mail do agentury v Kapském Městě s prosbou o zajištění stáže.

Marně nyní přemýšlím, kde se ve mně ta odvaha vzala. Možná jsem klukům trochu záviděla jejich nadhled a svobodnou mysl. Zatoužila jsem se podívat na místa, která mnoho našinců ještě nespatřilo. Slovo dalo slovo a 15. června roku 2011 jsem nasedla do airbusu A330-300 směr Cape Town, South Africa.

Nemusím tu snad ani dlouze popisovat, jak nervózní jsem z toho dobrodružství byla. Cestuji ráda, ovšem až do onoho osudného dne jsem nevystrčila paty z Evropy. V letadle z Johannesburgu do Kapského Města mě pan profesor z University of Cape Town musel ujišťovat, že se mi město i jeho okolí bude líbit. I moji přátelé po příletu neustále opakovali, jaký je život v Jižní Africe báječný. Což dnes bez přehánění tvrdím i já.

Tamější život je sice úplně jiný od toho evropského, rozhodně ale už chápu, proč potomci bývalých kolonistů nechtějí odejít. Důvody by jistě měli – třeba zmíněné bezpečnostní problémy a nezaměstnanost, nevídanou míru korupce (není divu, že se tam panu Krejčířovi tak daří) genocidní výroky vysokých státních činitelů atd, atd. Otázkou tedy spíše je, který šílenec by tam zůstával.

Šílenec v JARu

Já vám to tedy povím. Pro nás, kteří si zakládáme na spravedlnosti a rovnosti (nejsou tyto požadavky tak trochu v rozporu?), nechápeme bezpráví a boří se nám svět, když stávkují dopraváci nebo nejde elektřina – pro nás je Jižní Afrika velkým rozčarováním. Ale zároveň také obrovskou inspirací. Největší problémy našeho světa se tam stávají doslova malichernostmi. Já se v Kapském Městě znovu učila žít. Žít pro daný okamžik a vychutnávat si i ty nejmenší radosti.

Myslím, že místní obyvatelé jsou si vzájemně mnohem bližší než my tady u nás. Něco podobného jsem dříve zažila i v Norsku. Moje teorie na tento fenomén je taková, že čím drsnější je někde okolní prostředí, tím více tam lidé drží pospolu. V Norsku jsou nevlídné podnebné podmínky, v Jižní Africe zase někteří spoluobčané. Je to sice smutné, ale bezpečnostní situace v celé Africe je opravdu velmi napjatá. Já se žádným konkrétním nepříjemným zážitkem „pochlubit“ nemohu, zlehčovat tuto problematiku si však také nedovolím. Řeknu snad jen, že při důsledném dodržování specifických pravidel obezřetnosti si pobyt v Kapském Městě můžete bez větších obav naplno užít. Toho jsem živoucím příkladem.

Největším zážitkem pro mne byl bezesporu týdenní výlet do Waterberg Game Reserve, kde jsem (až na leoparda, který je dle domorodců ninjou Africké buše) viděla celou velkou pětku. Teď sním o výletě na skutečné safari – třeba v Botswaně na Kalahari – kde prý všímavý člověk může spatřit barvy, o kterých ani nevěděl, že existují. Posvátný klid, čistý vzduch a západ slunce, jako jste o něm slyšeli ve vyprávěních zcestovalých dobrodruhů – to je to, co výlety po Africké divočině dělá tak neodolatelnými.

Kapské město se svou Table mountain, svěží mořská voda (dle přání můžete střídat tu atlantickou s indicko-oceánovou) a lány vinic táhnoucích se v okolí města Stellenbosch mi pak poskytly nikoliv méněcennou útěchu po návratu do reality všedního života. Mimochodem už jsem vám říkala, jak vynikající jsou Jihoafrická vína a ovoce?

Miluji tě, proto si z tebe utahuji

Dosti chvály. Musím si i trochu postěžovat. Jsem koneckonců z Čech. Můj hlavní poznatek z pozorování vztahů mezi přáteli či příbuznými v Jihoafrické republice je ten, že jsou k sobě dost oškliví. Drží sice rádi pohromadě, ale jeden druhého si dobírá, co může. První kulturní šok. Je to údajně tak, že čím víc si z vás protějšek utahuje, tím víc vás má rád. Ke své smůle jsem něco z tohoto chování pochytila a teď se tu bojím, že přijdu o všechny kamarády. Buďte prosím tolerantní.

Tím dalším, co mě překvapilo, byly ceny. Prý chudá Afrika. Bejvávalo. Kapské Město žije turistickým ruchem, levně tu nepořídíte zhola nic. Pokud vám vadí žebráci, rozhodně tam nejezděte. To samé platí, pokud vám leze na nervy pomalý a neschopný úřednický aparát. Já svá víza obdržela tři dny před odletem domů. Místní vám na to suše řeknou „TIA“ (tedy This Is Africa – velmi obstojně fungující univerzální vysvětlení pro vše, co běžného Evropana může zarazit).

Přes prvotní rozpačitost jsem si na pestrý život obyvatel Kapského Města zvykla snadno a rychle. Na strastiplné víkendy strávené učením se ovládat surfařské prkno vzpomínám se slzou v oku. Také mi chybí grilovací party neboli braai, jihoafrická národní tradice. Dokonce i to zpropadené rugby mi chybí. Nejvíc postrádám onen nadhled a upřímnost Jihoafričanů, bez kterého by jejich každodenní střety s realitou byly už dopředu prohrané. Tak trochu jim závidím. A pro čtenáře nechávám tento vzkaz – cestujte, poznávejte, učte se a čerpejte sílu a inspiraci. Také se to někdy může hodit.

Zuzana Šindlerová je studentkou ekonomie se sklony k cestování, kterou šťastná shoda náhod zavála do Jižní Afriky. Pro charismatický ráz krajiny a otevřenost tamějších obyvatel si tuto zemi zamilovala a o své zážitky se nyní chce podělit. V blízké budoucnosti plánuje další výpravu do JAR a snad i live povídání o Africkém životě (případní zájemci sledujte mladiinfo.cz). Osobní stránky – nabídka stáží v Kapském Městě a informace o Jihoafrické republice – www.jinastaz.cz

Zkušenosti čtenářů

zdenka vostrovska

V Cape Town jsem byla celou letošní zimu. Chodila jsem tam do školy a bydlela v hostitelské rodině. Nikoho jsem tam neznala a letěla poprvé v životě letadle, sama a mimo Evropu vůbec. Byla jsem t.č. nešťastná a chtěla vidět africké slony, nadechnout se na Mysu dobré naděje a zažít lidi, co spolu držej, to byl můj hnací motor. Souhlasně přikyvuju k tomu, co jsem se tady od Zuzky Sindlerové dočetla, snad až na ty ceny. Já žila ve dvou čtvrtích (Sea Point and District six) a ceny mi připadaly dost podobné těm našim, zcela upřímně. A co se týče vztahů, asi jak kde, troufám si přihodit. Sama jsem si tam vztah našla a dost přátel. Srdečnost a upřímnost je tam u lidí, podle mě, na prvním místě, a že by si nějak zvlášť mezi sebou nebo ze mě někdo utahoval, to nevím. Spíš rádi vyprávěj a nejsi jim cizí. což je moje krevní skupina – bavit se se všema a poznávat charaktery. Vím, že se tam vrátím, koneckonců, rodilý Cape Townák sem za měsíc přiletí na návštěvu, takže vztahy udržuju, ale kdo tam nebyl, težko popsat, o co se to tu snažím, trochu negramotně.Fotky velký pětky z Game reserve, Table Mountain nebo Lions Head či Town ships, kde jsem dělala pro neziskovku chvilku) a mé vyprávění přátelům mi stále dokazuje, že i po dvou měsících, co jsem zpátky, mi tluče srdce jako o závod, když zavřu oči a cítím oceány, vidím zvířata kolem sebe, usměvavé bílé, černé, barevné, snědé, blond, modrooké, vietnamské atd. ..lidi s úctou ke svý víře, protože za to se tu lidi nenapadají – za původ a víru (a to nechytračím, přítel z Cape Town je bývalý policajt a něco o tamějším zločinu ví). Ano vraždy časté a znásilňování, ale to je všude a pokud holka není hloupá nebo najivní a nejde jako jsem šla já jednou v noci po Main Road úplně sama a nesnaží se svou vůní a značkama či krátkou sukní zapůsobit, pak stačí pokora a neměla by narazit na problém. Ale už s tímhle jsem nasedala do letadla, že budu pokorná a všemu otevřená. Snad proto jsem si odvezla zážitky zcela odlišné od studentů ze školy nebo běžných rodin „na dovolené“ v JAR. 🙂

Jakub Vanek

Rád jsem si přečetl po dlouhé době pravdivý článek o Kapském Městě a JAR vůbec. Žiji tady už přes tři a půl roku a většinou jsou články dost nepravdivé a zkreslené. Gratuluji a snad to přivede více krajanů objevit tito krásnou zemi 🙂

Lenička
Jakub Vanek:

Moc se mi líbí oba články.Ocitla jsem se zde náhodou při hledání informací o tomto skvělém městě.Plánujeme se tam tak na dva roky z pracovních důvodů přestehovat.Pokud toto ted čte Jakub Vanek budu moc ráda když mi doporučí klidnou a bezpečnou čtvrt na bydlení s pejskem.Díky

Petra
Lenička:

Ahojte, mam pracovne moznost se prestehovat kvuli projektu na pul roku az rok do Cape Town. Tuhle moznost peclive zvazuju, nicmene mam taky pejska a vubec netusim, jak je tam zivot se psem realny? Budu moc vdecna za jakoukoliv odpoved (prispevek je stary 4 roky, tak nezbyva nez doufat, ze se muj dotaz k vam dostane). 🙂

zdenka vostrovská
Jakub Vanek:

Tak to mě moc těší, vypravila jsem se do CT další rok znovu, na dalšího čtvrt roku a vrátila se květen 2015.  Jak se vám tam daří a co že tam děláte? Tuhle zimu to už asi nestihnu,ale až zas poletím, ráda se tam s Čechem potkám 🙂 Mějte se krásně, ZV

Stanislav Kočvara

Zdravím,
9-13.5.2016 budu v Cape Town na konferenci. Rád bych tam pak zůstal o něco déle (cca týden) a trochu využil tento čas k nějakým výletům. Zajímá mně safari, národní parky a obecně příroda.
Jakékoliv doporučení od lidí, co už měli to štěstí Cape Town navštívit, vítám a případné setkání s krajanem, co by tam zrovna pobýval (třeba na večeři) může být také příjemným zpestřením 🙂
Stanislav Kočvara, [email protected]

Dita
Stanislav Kočvara:

Az tu budete, tak se ozvete pres FB stranku Cesi a Slovaci v JAR a treba se s nekym domluvite na setkani…

zdenka vostrovská

to: [email protected]
Stále hledáte info,lidi atd.? Byla jsem v C.T. další rok znovu na čtvrt roku, mám zde pár přátel, kteří se v C.T. narodili a věci spojený s výletama,levným bydlením aj. jsou pro ně vítaný, dejte vědět, zprostředkuji kontakt. V budoucnu se do země mám v plánu vrátit.
Zd.

David Konvalinka
zdenka vostrovská:

Dobrý den,
jedu do Kapského města koncem února 2017 na konferenci, budu mít volný jeden až dva dny. Pokud byste mi mohla poradit, případně dát kontakt na někoho, kdo by mi věnoval svůj čas a vzal mě na Stolovou horu, na pobřeží nebo provedl městem, moc bych to ocenil.
David Konvalinka, [email protected]

David Konvalinka
zdenka vostrovská:

Dobrý den,
jedu do Kapského města koncem února 2017 na konferenci, budu mít volný jeden až dva dny. Pokud byste mi mohla poradit, případně dát kontakt na někoho, kdo by mi věnoval svůj čas a vzal mě na Stolovou horu, na pobřeží nebo provedl městem, moc bych to ocenil.
David Konvalinka, [email protected]

Jenda

Hezký článek, je poznat, že tam to děvče opravdu nějaký čas bylo (-:
Co se týká závěrečné rady, jen cituje Komenského, což dokazuje, jak předběhl svou dobu.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí