HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Drsné zvyky na ostrovech Raiatea a Tahaa? Mladí muži jako obětiny!

Drsné zvyky na ostrovech Raiatea a Tahaa? Mladí muži jako obětiny!

Poutí na Raiateu se zúčastňovali kněží, učenci, přední válečníci a náčelnící všech spřátelených ostrovů. Přijížděli v předem stanovený den na velkých vyzdobených kániích. Na palubách hrála hudba – bubeníci a trubači na ulity.

Raiatea, asi 190 km od Tahiti, je druhým největším ostrovem Francouzské Polynésie. Tento ostrov má mimořádný význam pro celou obrovskou Polynésii – byl po několik staletí  jejím náboženským, kulturním a historickým centrem, a mateřskou zemí mnoha Polynésanů, posledním posvátným Hawaiki.

Odtud vyjížděly výpravy dávných polynéských mořeplavců do dalekého okolí a odtud bylo osídleno mnoho dalších polynéských ostrovů a souostroví Polynésie. A také obráceně – sem, do pobřežního místa Opoa, sídla velikého boha Ora, směřovali po staletí poutníci k Všenárodní polynéské svatyni Taputapuatea. Při její prohlídce jsme si představovali, jak to tu probíhalo, a byli jsme rádi, že jsme u toho osobně nebyli. Dnes je to romantické, tiché a mírumilovné místo, ale to se o tehdejších zvycích rozhodně říct nedalo.

Poutnické místo

Opoa bylo bylo po staletí centrem polynéské kultury, náboženství a moci. Marae Taputapuatea bylo vybudováno z velkých kvádrů korálového vápence. Jeho součástí byla  nízká svatyně Tauraatapu („přístaviště obětí“) a také vysoký korunovační sloup, pod kterým byli Rudým pásem korunováni vládci ostrova.

Sloup byl podle pověsti střežen dušemi čtyř mužů, kteří u něj byli zaživa pohřbeni. Svatyně byla zasvěcena bohu Orovi, který tu prý přímo žil. Byla vyzdobena jeho sochou, ověšenou červeným peřím a sluncem vybělenými lebkami zabitých nepřátel. K soše boha a k jeho svatyni přijížděli pravidelně poutníci z celé Polynésie.

Poutí na Raiateu se zúčastňovali kněží, učenci, přední válečníci a náčelnící všech spřátelených ostrovů. Přijížděli v předem stanovený den na velkých vyzdobených kániích. Na palubách hrála hudba – bubeníci a trubači na ulity. U vjezdu do korálového útesu se všechny kanoe seřadily a za svítání ve dvojicích slavnostně vplouvaly do laguny.

Vezly se na nich nově vyřezané sochy a dary pro boha Ora – oběti. Kromě čerstvě ulovených ryb, žraloků a želv to byly především „dlouhonohé ryby“ – muži zabití vpředvečer zahájení obřadů, nad kterými stáli kněží v bílých lýkových pásech a s vysokými čepicemi na hlavě. Všechny obětiny byly vyloženy na břeh.

Při obřadu nejíš!

První den svaté pouti pořádali teologové jakýsi všepolynéský koncil – kněží ze všech ostrovů se sešli na duchovní slavnosti zvané paiatua („ shromáždění bohů“), během které byla vystavena socha boha Ora. Po slavnosti zase uložena do „Domu pokladů“. Na paiatuu měli přístup pouze kněží, ostatním účastníkům pouti byl sem přístup pod trestem smrti zapovězen.

Ti mezitím diskutovali v „Domě veškeré moudrosti“. Po dobu konání paiatua nesměl nikdo v Opoe jíst, napít se či zapálit oheň. Teprve večer se  všichni poutníci sešli před hlavní svatyní, kde vyložili své dary a nabídli je bohům (symbolicky, protože potravu sami snědli). Obrovské hostině přihlížela těla obětovaných, rozvěšená kolem svatyně na větvích „svatých stromů Aito“, jakýchsi stojanech. Rituálně zavraždění muži byli sejmuti až následující den a slavnostně spáleni. Veselí pak pokračovalo ještě mnoho dní. Uf !

Po těchto silných dojmech jsme se honem jeli projet po přírodních krásách ostrova. Úchvatné to bylo v horách, ve zborceného kráteru sopky, která ostrov vytvořila. Bylo tu tak krásně, že jsme se tu museli vyfotografovat.

Ostrov Tahaa

Tahaa je „dvojče“ ostrova Raiatea, protože leží spolu ve stejné laguně. Jestliže je Raiatea ostrov „daleko od hlučícího davu“, platí to v ještě větší míře o sesterském ostrově Tahaa. Tahaa je laskavý a přívětivý ostrov plný vanilky, uprostřed nádherné laguny s malými motu (ostrůvky v laguně). Kromě pěstování vanilky je ostrov známý chovem černých perel (chovaných ovšem i na dalších ostrovech). Jak kouzelnou krajinu, tak všechny zajímavosti, včetně chovu a výroby perel, jsme tu pochopitelně prozkoumali.

Na Tahaa pobývala legendární tahitská královna Aimata – Pomare IV.Vahine. Měla radši tanec a hudbu, než vládu. Ve stejné době, kdy jako 14-tiletá nastoupila na trůn, vzniklo náboženské sdružení Mamaia, které bylo jakousi paralelou ariori (vyznavačů boha Ora) a které se brzy rozšířilo po celé Polynésii.

Víra, kterou jeho zakladatel Teau hlásal, byla jednoduchá a pro mnohé přítažlivá: bohům jsou tance a písně stejně milé jako modlitba. Svým věřícím doporučoval nikdy nekončící slavnosti. Aimata dala novému náboženskému směru svou plnou podporu a každou noc pořádala velké slavnosti. Jenže to někteří tahitští náčelníci odsuzovali a postavili se své královně se zbraní v ruce. Aimata proto odešla na ostrov Tahaa, kde se vdala za hlavního náčelníka ostrova Tapoua a kde její taneční a písňové slavnosti dále pokračovaly. Náboženská válka se však brzy přenesla i na Tahau. Stoupenci Aimaty byli poraženi a Aimatin manžel vypovězen na ostrov Huahine. Aimata si musela najít jiného manžela, nakonec pak i s ním musela Tahau opustit.

Tahau jsme z Raiatey navštívili lodí. Kromě jiného jsme se tu stavili na jedné vanilkové farmě. Její majitel byl svérázný chlap s dobrodružnou minulostí. Jako mladík uprchl z NDR a dlouhá léta sloužil ve francouzské cizinecké legii. Museli jsme ho ubezpečit, že nejsme Němci, protože s těmi prý už nikdy nepromluví. Pak nám vyprávěl nejen o vanilce, ale také o svém životě a životním postoji. Kromě Polynésanů lze v Polynésii nalézt opravdu zajímavou škálu lidí za všech koutů světa.

Tento článek najdete také v knize Sen o Tichomoří autorky Dany Trávníčkové. Knihu lze koupit ve většině knihkupectví, je k dostání v mnoha internetových obchodech a lze ji koupit i přímo od autorky na www.danytravel.cz.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí