Hočimina jsme ráno dole načapali, jak v tmavým a dost podezřelým kuchyňským koutku, na neuvěřitelně zaplácaným dvojvařiči právě dokončuje obligátní nudle. Rychle je do sebe nasrkal a začal s přípravou vylepení A2-plakátu na skleněnou stěnu hostelu. Celé se to dalo udělat poměrně jednoduše, totiž nalepit plakát na stěnu vnitřní, jakž takž teplou, ale on se rozhodl jít cestou venkovní. První pokus nedopadnul, Hočimin bosou nohou v trepkách po pár sekundách vpadnul s „uáááá“ dovnitř a třel si o sebe ruce. Ukázalo se, že vnější sklo je samá špína a samolepka na něm nedrží, takže si vzal z kuchyně hadr a sklo nejdřív umyl. Pak už to šlo.