Články

Odjezd z Prahy… Do Keni jsme neletěli z Prahy, ale z Vídně. Dostat se v nějakém rozumném časovém rozložení do země rakouské bylo téměř nemožné. Nemáme auto (ani doufám mít nebudeme) a obtěžovat ostatní, kteří tento škodič 🙂 vlastní se nám nechtělo. V úvahu připadaly dvě možnosti. První možnost: jet autobusem – žádný ale v našem termínu nejel. Druhá možnost: jízda vlakem. Druhá možnost zvitězila a po půlnoci jsme vyrazili z pražského Hlavního nádraží do Brna, kam jsme přijeli před pátou hodinou ranní. Autobus, ve kterém měl řidič nastaveno směr Vídeň, se zaručoval odjezdem v 7:30. Ještě nás v mezičase před odjezdem čekal nákup roksových lízátek, žvýkaček a bonbonů pro afričánky. Autobus přijel přesně podle plánu. Poté následovala několikahodinová cesta Rakouskem do Vídně.

Michal Houska a Kateřina Hrabětová Krátce o hotelu Nebudu nikoho zatěžovat popisem hotelu. Jistě znáte hotely například v Chorvatsku, Itálii… Pozorovali jste nějaké rozdíly? Ne, jsou všechny stejné. Myslím si, že do ciziny se jezdí za jinýma věcma než jsou hotely. Proto tím nebudu ztrácet čas. V cestopise Egypt 2004 jsem hotely popsal dostatečně, klidně si to můžete aplikovat i na tento hotel a všechny budoucí.

Kdo by si nechtěl přinést z cest co nejkrásnější fotografie? Dobrá fotka znamená hezkou vzpomínku na cestu pomalu mizející v močálu historie a zároveň je trvalou autorovou chloubou. Ne pokaždé  ideální podmínky, počasí a občas do skladby snímku zasáhne i nevhodné načasováním výletu. Přesto se leccos dá připravit a promyslet dopředu.

„Čaj, čaj, čaj“ vykřikují malí kluci s bandaskou rezavého přeslazeného nápoje. V druhé ruce třímají papírové kelímky a daleko od všech obřadů do nich nalévají v hluku a prachu ulic pocestným. Kousek za městem se v tichosti zelenají lístky assamu.

(* 26. 10. 1650 Polná, † 6. 4. 1697 na lodi, plující Tichým oceánem) – český jezuitský misionář „ … s pomocí Boží a Panny Marie provedl jsem celé dílo v době jednoho měsíce a osvobodil jsem město od záhuby, změniv zúplna tok vodní a přivedl jej oklikou do jezera. Pro tento tok jsem vytvořil nové koryto a opevnil je přepevnými hrázemi, takže v tomto roce povodně, jakkoli byly veliké, neodnesly mi ani hroudu prsti…,“

Ostřílení cestovatelé považují Masaje za „zkažené“ západní civilizací. Turisti, přijíždějící do přímořských letovisek ve skupinách sestavených cestovkami, je obdivují jako „kulturní dědictví z doby kamenné“…

V Tokiu najdeme neuvěřitelnou směsici organizovaného chaosu a harmonického klidu. Je to Mekka dobrého jídla a nákupů. Můžete tu nakoupit nejnovější módní výstřelky i starobylá kimona. Zkuste několik tipů, jak zažít město zdarma.

Z šátků vylézají natužené ofiny a unylé tuniky ukrývají nejvyzývavější prádlo. Každý má mobil s fotoaparátem a přístup k internetu (s blokovanými stránkami). Že by moderní Írán?

Nejvyšší hora Ruska i Evropy vysoko ční nad ostré štíty Kavkazu. Rusové horu milují a vybudovali tu dokonce lyžařský resort. V panoramatické filmové náladovce se však vznesete ještě trochu výš.

Znám Asii, Evropa je něco jako Asie? Upřímně míněná otázka způsobí kulturní šok uprostřed masového zábavního průmyslu v USA. Hloupí i chytří, tlustí i krásní, ty všechny můžete potkat na tobogánu v rámci „work and travel“.