HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Duhové Kapverdy vítají příchozí karnevalem

Duhové Kapverdy vítají příchozí karnevalem

Kapverdské ostrovy jsou charakteristické poklidným soužitím ras, hovořící afrikanizovanou portugalštinou. Typická je otevřenost a přívětivost k cizincům a kulturám, které nepřicházejí prvoplánově škodit.

Objevení kapverdských ostrovů

V době, kdy se Portugalsko rozhodlo obrátit svou pozornost k neprobádanému  Atlantiku, bylo Středomoří „ucpáno“ janovskými a benátskými obchodními monopoly. Rychlý postup podél západního pobřeží Afriky za zlatem a kořením však znesnadňovaly i dobové kartografické poznatky, které varovaly:  plavba za Kanárské ostrovy a za mysy Nao a Bojador skončí tím, že moře smete či pohltí lodě, které se tam odváží. Portugalcům se mys Nao podařilo obeplout v roce 1422, ale výraznější psychologickou bariéru, Mys Bojador, zdolal Gil Eanes na příkaz Jindřicha Mořeplavce až v roce 1434. V roce 1456 se Benátčan v portugalských službách, Alvire Cá da Mosto, údajně dotkl jednoho z kapverdských ostrovů, když jej zahnala bouře.

Mimo vší pochybnost je výprava, kterou podnikli Diogo Gomes a Anotónio da Noli. Gomesova zpráva z května roku 1460 dokládá, že objevili prvních pět východních ostrovů z poloostrova, který ležel v oceánu naproti Zelenému mysu (Cabo Verde). Dle jejich svědectví byly “Ostrovy zeleného mysu” neobydlené a portugalští objevitelé je pojmenovávali buď podle názvu měsíce (Maio) či podle květnových světců (Santiago, Sao Filipe). Poslední ostrov spatřili 25. června v den svatého Kryštofa (Sao Cristovao) a později jej překřtili na Boavista. V té době ještě netušili, že se Kapverdy stanou významným opěrným a zásobovacím bodem námořních výprav nejen při cestách do Indií, ale i při objevení Brazílie.

Prvními byli Portugalci

Místem osidlování neobydlených ostrovů a budování kapverdského národa se stal úrodný kaňon Ribeira Grande na ostrově Santiago. Prvními osadníky se stali odsouzení a vyhoštění Portugalci, janovští a nizozemští dobrodruzi či sefardští Židé, které na ostrov přitáhla především práva monopolních obchodních výhod. Když se sem později z Portugalska přistěhovalo pár rodin a staly se stálými obyvateli, obdržela Ribeira Grande v roce 1466 statut svobodné obce a před prvními domy byl vztyčen ozdobný pranýř, vyznačující první portugalské sídlo v Africe.

Obci byla přidělena koncese na obchod s otroky, takže sem proudili z Guinee. Ani portugalští patricijové, kteří žili zde se svými bílými manželkami, si neodříkali exotických potěšení, a tak zde přibývalo “synů země”,  tedy mulatů, kteří jejich bílí otcové uznávali za právoplatné potomky a dědice. Ti položili k základy „duhových ostrovů“ složených z mnoha barev a charakteristických poklidným soužitím ras, hovořící afrikanizovanou portugalštinou a také typických kapverdskou vlastností zvanou morabeza. Ta vznikla na původu pevného afrického rodinného a sousedského pouta – a vyznačuje se otevřeností a přívětivostí k cizincům a kulturám, které nepřicházejí prvoplánově škodit.

Velký přístav žije karnevaly

Živým mementem toho, jak takové soužití kultur může vypadat, představuje město Mindelo na ostrově Sao Vicente. Je to největší přirozený přístav Atlantiku, v němž se slévá kulturní syntéza Evropy, Afriky, ale dokonce i Asie. Široký bulvár s palmovou alejí, chodníky, zebry i  hostely bed and breakfast či five a clock tea – to vše je upomínkou na anglické obchodní koloniální společnosti. V kapverdských teskných písních morna se zase ozývá vliv portugalského fada. A zdejší „brazilský karneval“, údajně druhý největší po Rio de Janeiru, tepe pro změnu v rytmu samby.

Africký živel se prosazuje ve vyšších čtvrtích Monte Alto a přímořské rybářské čtvrti kolem repliky lisabonské Torre de Belém. Černý kontinent ve své kultuře zpřítomňují Kapverďané především zpěvem a tancem. Batuque, to je obřad, při němž skupina žen zpívá, tančí a provází se rytmickými údery na kus srolované látky, která mezi nohama vydává zvláštní zvuk. Tchabeta se zase vyznačuje polorytmickým tleskáním, při němž se stále tančí torno, doprovázené „hrou na tělo“. Čínská enkláva se na Kapverdách prosadila zejména se svými krámky s průmyslovým a textilním zbožím a rozrostla se natolik, že Číňanů je zde více nežli čistých Afričanů.

Jak vtipkují Kapverďané

Toto mnohdy svébytné multikulturní uspořádání Kapverd výstižně vykresluje místní vtip: Nigerijec a Číňan spěchají k telefoní budce. V poslední chvíli vysoký atletický Nigerijec odstrčí malého Číňana a popadne sluchátku. Doběla rozlobený orientálec na černocha počínštěnou kreolštinou zakřičí: „Bai pa bó tela, bai bai – Ty běž do své země, běž běž….. „

Michal Josephy působí jako antropolog na Univerzitě Karlově a zároveň píše reportáže z cest, které doprovází vlastními snímky.

Článek vyšel také v National Geographic Česko: další zajímavé články, krásné fotogalerie a značkový e-shop uspokojí touhu stále něco objevovat i na webu. National Geographic Česko je nově spolupořadatelem festivalu Expediční Kamera.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí