Články

28.7.2001, sobota Sedíme ve výstupní hale mezinárodního teheránského letiště Mehrabat, je 2:30 ráno. Zatím nemůžeme s Lenkou uvěřit, že vše proběhlo až tak neskutečně hladce.

30.7.2001, pondělí Někdy kolem páté ráno mě budí všudypřítomné celkem depresivní kvílení z ampliónů – bylo to moje první seznámení s muezínem. Před odjezdem jsme očekávali, že v době hlavních modliteb, tj. ráno, v poledne a večer ustane na chvíli život, každý sebou bací na zem a bude poctivě drtit modlitbu ( třeba jako v Saudské Arábii), ale nic takového.

10 km za Erfoudem potkáváme volně pobíhající velbloudy. Je to krásný pohled. Další podívaná je na fontánu, která vyvěrá ze země a chrlí teplou vodu. Je to super, voda a okolo samý písek. Náhle končí silnice a začíná pista (nezpevněná cesta). Po té jsme dojeli do „Merzougi“.    

Miluji Kambodžu! Uchvacující Angkor Wat, neobjevené písečné pláže, zapomenuté severní provincie, skvělé kafe a obložené francouzské bagety – to jsou věci, na které se nedá jen tak zapomenout.

Krutovláda Rudých Khmérů trvala tři roky, osm měsíců a dvacetpět dní. Během této doby zahynulo přes dva milióny Kambodžanů: zemřeli hladem, na neléčené nemoci, vyčerpáním v pracovních táborech a nebo byli přímo popraveni. Rudí Khmérové v čele s Pol Potem přeměnili Kambodžu v obrovský vyhlazovací tábor. Kambodžská genocida na vlastním národu nemá v dějinách lidstva obdoby.

Oproti pekelným vedrům na jižním pobřeží Kambodži, skýtají horské kopce ve východní provincii Mondulkiri příjemnější teploty. Na náhorní plošině ve výšce cca 1000 m vás vedle špatně dostupných zlatých dolů čekají osvěžující vodopády, nekonečné lesy džungle a příjemní lidé horského etnika Pnang.

Budhistická tradice v Barmě opravdu žije. Zástupy mnichů v temně červeném rouchu každodenně brouzdají ulicemi, aby od věřících vybrali svou dávku jídla. Není divu, že mniši jsou vnímáni jako neoddělitelná součást společnosti. Mezi mužské povinnosti lze proto zařadit i krátký pobyt v klášteru.

Krásně barevná rikša zdobí každou bangladéšskou ulici. Stačí jen naskočit do vozíku zaklesnutého za jízdním kolem a vyhlídková jízda začíná. Najmutý rikšák šlape do pedálů jako o závod. Den co den se vrhá pod kola autobusů, jen aby projel křižovatkou co nejrychleji.

Bangladéš bezesporu patří mezi nejlevnější země, které jsme kdy navštívili. Kvalita jídla, ubytování i veřejné dopravy však naprosto odpovídá nízké ceně. Kamarádi v Čechách dokonce uzavírali sázky, jak dlouho to v Bangladéši vydržíme. Vydrželi jsme 19 dní a vlastně jsme chtěli zůstat ještě o týden déle.