Kambodžská genocida

Historické pozadí

Kambodža je malý stát JV Asie vklíněný mezi rozpínavé sousedy: Thajsko a Vietnam. Po staletí musela Kambodža čelit jejich snahám o rozšíření svého vlivu a území. Odbobí francouzké kolonizace na konci 19. století přineslo Kambodžanům sice mír, ale zároveň ztrátu státní suverenity. Druhá světová válka zapříčinala nahrazení francouzské kolonie japonskou okupací. Po skončení druhé světové války se sice Francouzi do Kambodži vrátili, ale jejich panování již nebylo tak silné v kramflecích. Proto došlo v roce 1945 k vyhlášení kambodžské ústavy a 9. listopadu 1953 byla vyhlášena nezávislost Kambodže.

Dosavadní panovník princ Sihanuk abdikoval a vrhnul se do politiky. Několikrát vyhrál volby a vládl zemi v letech 1955-70. Sihanukova éra je hodnocena různě, ale podstatné je, že přerušil diplomatické styky s USA a povolil vietnamským komunistům pobyt na kambodžském území. Tímto rozhodnutím nešťastně zasáhl do boje Spojených států a jižního Vietnamu proti severnímu komunistickému Vietnamu. V roce 1969 začaly Spojené státy tajně bombardovat vietnamské komunisty na kambodžském území. Během kobercového bombardování bylo zabito asi 800 000 kambodžských civilistů. Aby toho nebylo málo – americké bombardování nakonec dopomohlo k vítězství Rudým Khmérům.

V březnu 1970 byl v Kambodži proveden vojenský převrat proti Sihanukovi. K moci se dostal generál Lon Nol, který měl kromě jiného výraznou podporu USA. Generál Lon Nol pak vyzval vietnamské komunisty k odchodu ze země, ale jednalo se spíš o vstřícné gesto pro USA. Nepočetná kambodžská armáda neměla šanci vietnamské komunisty skutečně z džungle vypudit. Na konci dubna 1970 vtrhly do Kambodži vojska USA a jižního Vietnamu a zahnaly vietnamské komunisty hlouběji do země. Tato invaze spojených států byla Kambodžany samozřejmě vnímána jako další válečná agrese a popularita Rudých Khmérů (kambodžských komunistů) začala stoupat. Za pár měsíců vietnamští komunisti a jejich spojenci Rudí Khmérové kontrolují již polovinu země. Dne 16. dubna 1975 Rudí Khmérové přebrali kontrolu i nad hlavním městem Phnom Penh, vyhlásili vítězství nad Američany a zahájili deportaci městského obyvatelstva na venkov. Začali naplňovat svou vizi „revoluční agrární společnosti“.

Vyklidit města!

Ihned po obsazení hlavního města vyhlásili Rudí Khmérové povinnost všech obyvatel urychleně opustit všechna města a přesunout se na venkov. Pobyt ve městě je prý nebezpečný, neboť hrozí další bombardování ze strany USA jako odveta za pád Lon Nolovy vlády. Po celé zemi vznikají pracovní tábory, ve kterých jsou Kambodžané nuceni pracovat za nelidských podmínek. V rýžových polích se plouží vyhladovělé postavy v černých hadrech. Dvanáctihodinové pracovní nasazení, malé porce jídla, primitivní pracovní pomůcky a neustálý strach ze smrti se stal údělem miliónů obyvatel. Lékaři, právníci, učitelé a další vzdělaní lidé byli hned zkraje popraveni, čímž se výrazně snížila možnost vzpoury. 
Rodina byla násilně rozdělena. Muž, žena i děti žili odděleně a směli se stýkat jen velmi omezeně. Děti byly podrobeny masivní ideologistické kampani a často se stávaly krutými nástroji v rukách Rudých Khmérů. Některé děti pak samy zabily své rodiče, kteří byli označeni za „nepřátele lidu“.

Hromadné popravy, hromadné hroby

Trest smrti se udílel za jakékoliv opuštění vesnice nebo tábora a za nepovolené kontakty s rodinou nebo příbuznými. Po celé zemi probíhaly hromadné popravy. Po nich byly oběti naházeny do hromadných hrobů. Zastřelením se popravovalo jen v prvních měsících, pak se náboji začalo šetřit. Nejběžnějším způsobem popravy se stalo utlučení motykou či jiným zemědělským náčiním či srážení jedním úderem bambusové hole. Častou smrtí bylo rovněž i zahrabávání do země zaživa či podřezání palmovým listem.

Vězení S-21

Pro „nepřátele režimu“ vzniklo speciální vězení uprostřed hlavního města Phnom Penh. Bývalá budova střední školy Tuol Sleng se proměnila v hrůzostrašný nástroj moci a dnes slouží jako muzeum. Rudí Khmérové sem v letech 1975-78 sváželi jedno nákladní auto za druhým ze všech koutů země. Během necelých čtyř let zde bylo vězněno, mučeno a posléze popraveno 17 000 vězňů. Přežilo pouze sedm lidí. 
Likvidace nepřátel lidu probíhala systematicky – vyvražděna byla vždy celá rodina včetně právě narozených dětí. Mučení sloužilo k tomu, aby se z obětí vymlátilo „přiznání“ a jména dalších nepřátel režimu, kteří byli následně zatčeni a rovněž umláceni k smrti. Z vězení S-21 nebylo úniku. Obyčejní lidé, inteligence jakož i bývalí Rudí Khmérové končili v hromadném hrobu na Choeung Ek.

Závěr

Ani krutovláda Rudých Khmérů netrvala věčně. Ekonomika země se začala hroutit, lidé se bouřili proti svým strážcům a kdysi oddaní Rudí Khmérové dezertovali k nepříteli. Začátkem roku 1979 vrhla do země vietnamská vojska a obsadila Kambodžu. Rudí Khmerové se po své porážce stáhli hluboko do džungle, kde zůstali až do roku 1993.

Pol Pot zemřel až v roce 1998. Za své zločiny nebyl nikdy potrestán. Mnoho řadových Rudých Khmérů se vrátilo do svých původních vesnic a žijí v poklidu jako „obyčejní lidé“. Mají rodinu a minulost je pro ně uzavřená kapitola. Potrestáni nebyli ani bývalí strážci věznice S-21, kteří prokazatelně umučili a zabili stovky či tisíce lidí. Jejich morální vina přesto není zcela jednoznačná, neboť i oni žili ve strachu o svůj život. V době, kdy vykonávali děsivé popravy nevinných lidí byli staří sotva dvacet let a proto dnes sami sebe vnímají jako oběti.

Autorkou článku je Petra Bielinová.

Nejširší nabídku průvodců a map Kambodži (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz