Články

Pakliže jste na Machu Picchu ještě nebyli, přeneste se tímto příjemným vyprávěním do pohádkového místa zahaleného tajemstvím. I přes masovou turistiku si lze návštěvu skvěle vychutnat.

Hinduistický svátek Thaipusam je v samotné Indii zakázaný. Dodnes se však praktikuje v Malajsii a Singapuru a právě 1. února probíhají hlavní průvody. Několik Čechů odjelo pozorovat tyto slavnosti na místo činu.

Praha Dejvice, pět hodin ráno „Paní, no tak, netlačte se!“ křičí jiná paní, která se tlačí jako druhá do autobusu směrem na letiště. Odjíždíme pěkně narvaní, ale co, vždyť je to skoro prázdný autobus v porovnání s tím, co mě prý čeká v Indii…

O výletu na Madeiru jsem uvažoval už pár roků, vždy když se hledaly možností nějaké „levnější“ a kratší cesty místo „velké“ cesty do Asie, Afriky nebo Ameriky. Říkali jsme si, že by to nebyl ani špatný tip na oslavu silvestra a Nového roku, ale v tu dobu je všechno dražší a navíc v hotelu vždy chtějí příplatky za „slavnostní“ večeři.

Dějiny Podkarpatské Rusi jsou k pláči. Na území se stýkají protichůdné kultury a národnosti, odjakživa se to tam „mlelo“ a své územní nároky nesmlouvavě prosazovali Poláci, Maďaři i Rusové.

Jedno z posledních center, který mi v Tokiu ještě zbylo k návštěvě, bylo Ikebukuro, ležící nejseverněji. A protože už začínám bejt trochu zmlsanej, záměrně jsem (alespoň prozatím) vypustil třeba výrazný komplex školních budov Jiyugakuen Myonichikan, který projektoval ve třicátých letech minulého století Frank Lloyd Wright, ale i dvě stě metrů vysoký mrakodrap Sunshine City, nahoře pochopitelně s vyhlídkou.

Západní Čínu tvoří provincie Tibet, Qinghai a Xinjiang. Přestože žádný z těchto regionů nemá etnicky ani historicky s Čínou mnoho společného, dohromady tvoří více než třetinu jejího dnešního území.

Když přijde řeč na Hedvábnou stezku, každému se jistě vybaví velbloudí karavana. Jaký je však původ velblouda jednohrbého? Byl vyšlechtěn z dvouhrbého nebo jde o nezávislý druh?

Poprvé jsme si Cusko užívali, aniž bychom zrovna odněkud přijeli nebo někam odjížděli. Osídlení pochází z doby starší, ale podle incké legendy jej založil Manco Capac roku 1 200 n.l.. O dvě stě let později, za Inky Pachacutiho, se stalo metropolí Incké říše.

Padla další nedobytá čtvrť – Shinjuku. Snad poprvý jsem si dovolil ten luxus a sundal po výlezu z JR fleecku, takový se udělalo teplo. Prozkoumal jsem nádraží (největší v Tokiu), kde už na vedle stojící budově byla obří reklama na nový Windows, prošel v průvodci zmiňovaný Southern Terrace (350 m dlouhá promenáda nad nádražím s obchody a kavárnami), vyfotil mumraj kolem a pak už zamířil k asi (pro mě) největší atrakci – vyhlídce, mimochodem bezplatné, v 45 patře Tokio Metropolitan Government. Ony ty vyhlídky jsou teda dvě, protože budova má věže dvě, čili jedna vyhlídka je jižní a druhá severní, byť je z nich vidět v podstatě totéž.

Kdosi nám na začátku našeho putování po Novém Zélandu řekl: „Vždyť ze silnice uvidíte na Zélandu to samé, co z hor, tak nač se plahočit?“ Po dvou měsících plahočení si dovoluji vážně protestovat proti všem lenochodům světa!