Články

  Průzračné moře, bělostný písek, štěbetající ptáci, drzé opičky a nedotčený prales. Tak nějak si představujeme Thajsko. Ale co když je realita úplně jiná?

Tak a jsme tu zas!! Konečně je trochu snesitelnější počasí a není tak dusno. V Thajsku je v noci chladněji (asi 20-25 stupňů) a můžeme spát bez klimatizace. Máme v plánu se v Thajsku moc nezdržovat a jet do Laosu, kam se moc těšíme. Thajsko shlédneme až na zpáteční cestě.

Maratonci jsou tvrdí chlapi. A  co teprve ti, kteří se dobrovolně rozhodnou projít peklem na zemi a uběhnout 150 kilometrů Namibskou pouští.

V české kotlině už definitivně odzvonilo i babímu létu, stáž v Anglii je stále v nedohlednu, a touha po dobrodružství je naplněná až po okraj. Nezbývá než ji směle jít v ústrety! Dilema kam vyrazit rozhodly faktory: alespoň trochu exotika, nemusím se bát sama holka, není moc peněz a když to bude „arabárna“ – jedině dobře. A tak za pár minut přistávám v Monastiru – na jednom z třech největších letišť severního Tuniska.

Pro reportážní fotku musíte dorazit na místo, mění se světelné podmínky, aktéři i reportér je v pohybu. Proto se u ní dá omluvit drobná chyba na kvalitě. Ale i tady jsou určité zásady, na které se vyplatí myslet.

Představte si karavanu putující měsíce pouští a horskými údolími. Nebezpečí sněhových i písečných bouří, divokých zvířat a banditů. Každý v karavaně, člověk či zvíře, se vždy těšil na odpočinek na místě, které poskytovalo bezpečí, pohodlí, zábavu a společnost dalších karavan. Takovým místem byl karavanseráj. Místo, kde se setkávaly karavany a vyměňovalo nejen zboží, ale také informace, znalosti a myšlenky.

Bhútán je velmi uzavřená země a její obyvatelé žijí dodnes tradičním způsobem života. Ale výdobytky civilizace pronikají dnes všude. Jak dlouho ještě zůstane Země hřmícího draka takovou, jakou je dnes?

Na severozápadě Malajsie je velký ostrov Pulau Pinang, na který se dá jet autem asi po kilometrovém mostě. Celý ostrov jsme projeli za jediný den a k večeru zůstali na divoké pláži. Byla to fantastická zátoka, kde nebyli vůbec žádní turisté.

Krásná i smrtící. Obojí zároveň vystihuje „Horu hor“ – obávanou osmitisícovku K2. Přinášíme rozhovor s Liborem Uhrem, teprve druhým Čechem, kterému Ká dvojka dovolila stanout na svém vrcholu.

  Představte si, jak jdete svou oblíbenou ulicí, kde již několik let žijete a možná jste se v ní i narodili. Ještě včera jste prohodili vtípek se sousedkou nebo s klukem, bydlícím jen pár vchodů od Vás. Teď Vás od nich dělí tři metry vysoká šedivě betonová zeď zakončená smotaným ostnatým drátem. Vznikl mezi Vámi přísně střežený prostor NIKOHO!

Pestrobarevné masky, vodní bitky, spousta zábavy i alkoholu a naprosto nepopsatelná atmosféra. To vše a ještě mnohem více je možné zažít při divokém bolívijském karnevalu.

Filipíny, to jsou pověstné bílé pláže ostrovů Boracay a Panglao, rýžové terasy v horách na Luzonu, jeskyně ostrova Palawan nebo čokoládové kopce ostrova Bohol. Tam všude míří turisté z celého světa. Ale na obávaný ostrov Mindanao nezavítají. Možná proto, že mají strach.

V druhé části našeho miniseriálu o Království hřmícího draka se například dozvíte, kdo vlastně v Bhútánu pracuje, když jsou jeho obyvatelé nad obyčejné věci jako je práce povzneseni.