Články

Stále ještě máte mimořádnou příležitost položit otázku nejznámějšímu českému válečnému zpravodaji, novináři, zakladateli raftingu a autorovi – Jaromíru Štětinovi. Jak na to?

Do Bobo-Dioulasso jsme přijeli asi v 11 dopoledne. Hranice mezi Mali a Burkinou Faso byla přes noc zavřená, takže jsem přenocoval v minibusu před hranicí. Cesta tedy trvala 18 hodin.

  Káva je nejdůležitější vývozní artikl Etiopie. Kávu dostanete v Etiopii všude – z automatu buď s vodou nazýváno „buna“ nebo po vzoru Italů s mlékem jako „macchiato“. Já vám chci ale popsat tradiční způsob přípravy kávy v Etiopii a ten už v restauracích nenajdete.

Budík zvoní ve 4:30, rychle balíme a doufáme, že se do žaludku v tuto časnou hodinu vejde alespoň část snídaně. V 5:30 odjíždíme od hotelu směrem dál na západ k hranicím Alžírska. Na východě se začíná objevovat světlý proužek a my pospícháme, abychom stihli východ slunce nad solným jezerem Chott-el-Djerid.

  Průzračné moře, bělostný písek, štěbetající ptáci, drzé opičky a nedotčený prales. Tak nějak si představujeme Thajsko. Ale co když je realita úplně jiná?

Tak a jsme tu zas!! Konečně je trochu snesitelnější počasí a není tak dusno. V Thajsku je v noci chladněji (asi 20-25 stupňů) a můžeme spát bez klimatizace. Máme v plánu se v Thajsku moc nezdržovat a jet do Laosu, kam se moc těšíme. Thajsko shlédneme až na zpáteční cestě.

Maratonci jsou tvrdí chlapi. A  co teprve ti, kteří se dobrovolně rozhodnou projít peklem na zemi a uběhnout 150 kilometrů Namibskou pouští.

V české kotlině už definitivně odzvonilo i babímu létu, stáž v Anglii je stále v nedohlednu, a touha po dobrodružství je naplněná až po okraj. Nezbývá než ji směle jít v ústrety! Dilema kam vyrazit rozhodly faktory: alespoň trochu exotika, nemusím se bát sama holka, není moc peněz a když to bude „arabárna“ – jedině dobře. A tak za pár minut přistávám v Monastiru – na jednom z třech největších letišť severního Tuniska.

Pro reportážní fotku musíte dorazit na místo, mění se světelné podmínky, aktéři i reportér je v pohybu. Proto se u ní dá omluvit drobná chyba na kvalitě. Ale i tady jsou určité zásady, na které se vyplatí myslet.

Představte si karavanu putující měsíce pouští a horskými údolími. Nebezpečí sněhových i písečných bouří, divokých zvířat a banditů. Každý v karavaně, člověk či zvíře, se vždy těšil na odpočinek na místě, které poskytovalo bezpečí, pohodlí, zábavu a společnost dalších karavan. Takovým místem byl karavanseráj. Místo, kde se setkávaly karavany a vyměňovalo nejen zboží, ale také informace, znalosti a myšlenky.

Bhútán je velmi uzavřená země a její obyvatelé žijí dodnes tradičním způsobem života. Ale výdobytky civilizace pronikají dnes všude. Jak dlouho ještě zůstane Země hřmícího draka takovou, jakou je dnes?

Na severozápadě Malajsie je velký ostrov Pulau Pinang, na který se dá jet autem asi po kilometrovém mostě. Celý ostrov jsme projeli za jediný den a k večeru zůstali na divoké pláži. Byla to fantastická zátoka, kde nebyli vůbec žádní turisté.

Krásná i smrtící. Obojí zároveň vystihuje „Horu hor“ – obávanou osmitisícovku K2. Přinášíme rozhovor s Liborem Uhrem, teprve druhým Čechem, kterému Ká dvojka dovolila stanout na svém vrcholu.