Petr Tůma

Petr Tůma
  • PetrTůma Siskař
  • Dlenálady na 5 až 50
  • Spíšebych uvedl kontinenty, tedy Austrálii a Afriku. V Evropě preferuji  zejména země s Alpami, neboť zde mécestování kdysi začínalo.
  • Líbíse mi kdekoliv v přírodě, vyzdvihl bych tedy zejména národní parky unás i jinde na světě. Adršpašské skály, horní tok Lužnice, NP Kakaduv Austrálii, NP Ngorongoro v Tanzanii (Afrika), těch míst jeopravdu mnoho a jejich vyjmenováním bych zabral několik stran.
  • Určitěto bude můj první výlet mimo evropský kontinent. Splnil jsem si tím svůjcestovatelský sen z dětství, kdy jsem čítal o A.V.Fričovi, Hanzelkovise Zikmundem, E. Holubovi a řadě dalších nejen českých cestovatelů.Uskutečnil jsem cyklistický okruh po australském kontinentu naplánovanýtak, abychom s parťákem projeli řadu národních parků, pozorovali jsmedivoká zvířata, obdivovali jedinečné krásy naší planety. Jednalo se o čistěsoukromý podnik.
  • Z hlediskačasu okruh Austráliíí v roce 2006 v délce 163 dnů a 12.000 kmčistě na horském kole plném bagáže(váha kolem 80kg). Z hlediskaprojeté vzdálenosti cesta napříč Afrikou v roce 2007 v délce cca13.500km, kombinace horského kola, běhu, chůze, kajaku a horských výstupů.
  • Pokudse mohu pohybovat v divoké přírodě, fotografovat zvířatav jejich přirozeném prostředí, obdivovat kouty naší planety dosudnezničené člověkem, cítím ohromné vnitřní uspokojení a proto vyhledávámtakováto místa. Cestování mi naplňuje po všech stránkách.
  • děda,A.V.Frič, Hanzelka a Zimkund, E.Holub, J.Kolbaba, sir E.Hilary, D.Livingstone, J. Cook
  • Evropa- Jugoslávie, Německo, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Turecko, Francie,Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko
  • Austrálie – Jižní Austrálie, SeverníTeritorium, Západní Austrálie
  • Afrika – Jihoafrická republika,Namibie, Botswana, Zambie, Malawi, Tanzanie, Keňa, Etiopie, Súdán, Egypt
  • První velký sen již uskutečněn, nyníplánuji návštěvu severní Indie s Nepálem a expedici po Jižní Americe
  • Fotografovánía natáčení všeho kolem sebe zejména zvířat, přírody a obyvatel. Sbíránímateriálů o místních zajímavostech, komunikace s domorodci, záznamjejich povídek, stylu života, atd…
  • Zpředu slyšíme menší hučení, další peřeje, neboli jak zde říkají bílávoda, jsou před námi. Přejíždíme od pravého břehu k levému, abychom objeli ostrůvekv naší dráze. Vlny se zvětšují, stříkající voda znesnadňuje výhled vpřed, proudse zrychluje. Loď se několikrát zakymácí, upravuji směr napříč vlnami. Dostávámese tak trošku stranou od našeho průvodce, ale při přesném pohybu za ním námvlny příliš naráží do boku lodě, mohly by nás převrátit. Vyhýbáme se několikakamenům, když spatřím kus před námi asi 5-6 metrů velký vodní vír, proud nás ženepřímo na něj. Kruci! Makáme pádly, povede se nám těsně vyhnout. Když už sivydechnu, spatřím těsně před přídí další menší vír. Tibor ho kvůli stříkajícívodě neviděl, já zase nevidím tak dobře dopředu přes něho. Snažím se loď nasměrovatpřímo, ale pozdě. Proud nás strhává, rázem jsme dnem vzhůru. Z lodi se dostávámbez problémů, držím pádlo i loď. Proud je ale rychlý a s pádlem v ruce kajak neotočíme,navíc se můžeme blížit k horším peřejím nebo pod hladinou mohou být nebezpečnázvířata. Volám na posádku, jenž jede asi 20 metrů bokem od nás, ať chytají našepádla. Naštěstí si i Tibor zachoval chladnou hlavu. Oba se připravíme u levéhoboku a na druhý pokus kajak obracíme dnem dolů. Průvodce cosi volá a jede k nám,ale v hukotu vody mu není absolutně rozumnět. Přes záď se rychle vyšplhám dolodě, snažím se držet rovnováhu i bez pádel. Vzápětí k nám přiráží průvodce, přidržíbok lodi, takže i Tibor je vzápětí bezpečně na svém místě. Chytám jedno pádlo,ihned loď směřuji napříč vlnami z nebezpečného úseku plného velkých kamenů. Naklidnějším úseku pak dostáváme druhé pádlo, jsme zase plně pojízdní, kajak mámepod kontrolou. Kupodivu máme uvnitř jen kolem 15 litrů vody, což považuji zaneuvěřitelné, zvláště v rychlé vodě. Stresová situace je za námi, již jen mokréoblečení a vysoká hladinu adrenalinu v krvi svědčí o našem prožitku. Ostatně jsmenebyli sami, pár vteřin před námi se cvakla další dvojice. I u nich vše proběhlobez větších komplikací jako u nás. Bohužel jsem přišel o brýle, protože játrubka si je nedal na gumičku… Na druhou stranu, kdo může říci, že plaval vZambezi, byť jen 2-3 minuty. Pokud jste ve vodě, každá vteřina je neuvěřitelně dlouhá,zvláště v peřejích. Mokré oblečení je ve třicetistupňovém horku suché během párminut. O několik stovek metrů dál po proudu vidíme na písčitém břehu pána zdejšíchvod – třímetrového krokodýla…
  • Chystámknihu a promítání o obou výpravách popsaných výše.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: