Články

Netradiční treková trasa pod Makalu vyžaduje plné horolezecké vybavení. A přece se najde místo pro jednu zdánlivou zbytečnost. Kytara v šestitisovém sedle? Proč ne.

Postupujeme pomalu vzhůru, dech se krátí, nadmořská výška je znát. Nohy zakopávají přes velké ostré kameny, kolem stezky leží sněhová pole. Zastavuji se a házím po kamarádovi Robinovi kouli sněhu. Před námi se tyčí vrcholový kužel sopky. Fouká čerstvý vítr, čepice a rukavice se docela hodí. Výstup na nějakou pětitisícovou jihoamerickou sopku? Kdepak. Jsme na Kanárských ostrovech!

Darcy Turenne je kanadská profesionální bikerka, které změnil sport život. A protože jí zajímalo, jestli podobné pocity zažívají i sportovkyně v rozvojových zemích, vyrazila do Indonésie a natočila o nich film The Eighth Parallel – Osmá rovnoběžka.

Kapverdské ostrovy jsou charakteristické poklidným soužitím ras, hovořící afrikanizovanou portugalštinou. Typická je otevřenost a přívětivost k cizincům a kulturám, které nepřicházejí prvoplánově škodit.

Oč šedivější je teorie, o to zelenější a košatější je praxe. Teoretická výuka může být bez praktického výcviku, zvlášť v takovém oboru, jako je horská služba, pěkná nuda. Ale na druhé straně může být počtení ve skriptech HS život zachraňující.

KRKONOŠE: Sněžka má zpřístupněné další patro… směrem dolů.

Irsko Vám nabídne od divokých, větrem a vlnami ošlehaných pobřeží, přes rozlehlé kamenné a travnaté pláně, po romantická zákoutí, která dosud jen mlsně pozorujete z fotek na internetu.

ČESKÝ KRUMLOV: Od července do října bude v Českém Krumlově probíhat výstava Afrika – divočina v srdci.

Nejorientálnější, nejexotičtější, nejčistší či nejošklivější … je to věc názoru. Přinášíme vám tipy redakce HedvabneStezky.cz na 10 měst světa, která byste měli zažít. Přidáte další?

Středoasijský prostor je stále pro cestovatele vzdálenou a exotickou destinací, do které není jednoduché a laciné se dostat. Je nutno to brát jako sportovní disciplínu a součást zážitkové turistiky.

Odjezd z Prahy… Do Keni jsme neletěli z Prahy, ale z Vídně. Dostat se v nějakém rozumném časovém rozložení do země rakouské bylo téměř nemožné. Nemáme auto (ani doufám mít nebudeme) a obtěžovat ostatní, kteří tento škodič 🙂 vlastní se nám nechtělo. V úvahu připadaly dvě možnosti. První možnost: jet autobusem – žádný ale v našem termínu nejel. Druhá možnost: jízda vlakem. Druhá možnost zvitězila a po půlnoci jsme vyrazili z pražského Hlavního nádraží do Brna, kam jsme přijeli před pátou hodinou ranní. Autobus, ve kterém měl řidič nastaveno směr Vídeň, se zaručoval odjezdem v 7:30. Ještě nás v mezičase před odjezdem čekal nákup roksových lízátek, žvýkaček a bonbonů pro afričánky. Autobus přijel přesně podle plánu. Poté následovala několikahodinová cesta Rakouskem do Vídně.

Michal Houska a Kateřina Hrabětová Krátce o hotelu Nebudu nikoho zatěžovat popisem hotelu. Jistě znáte hotely například v Chorvatsku, Itálii… Pozorovali jste nějaké rozdíly? Ne, jsou všechny stejné. Myslím si, že do ciziny se jezdí za jinýma věcma než jsou hotely. Proto tím nebudu ztrácet čas. V cestopise Egypt 2004 jsem hotely popsal dostatečně, klidně si to můžete aplikovat i na tento hotel a všechny budoucí.

Kdo by si nechtěl přinést z cest co nejkrásnější fotografie? Dobrá fotka znamená hezkou vzpomínku na cestu pomalu mizející v močálu historie a zároveň je trvalou autorovou chloubou. Ne pokaždé  ideální podmínky, počasí a občas do skladby snímku zasáhne i nevhodné načasováním výletu. Přesto se leccos dá připravit a promyslet dopředu.

„Čaj, čaj, čaj“ vykřikují malí kluci s bandaskou rezavého přeslazeného nápoje. V druhé ruce třímají papírové kelímky a daleko od všech obřadů do nich nalévají v hluku a prachu ulic pocestným. Kousek za městem se v tichosti zelenají lístky assamu.

(* 26. 10. 1650 Polná, † 6. 4. 1697 na lodi, plující Tichým oceánem) – český jezuitský misionář „ … s pomocí Boží a Panny Marie provedl jsem celé dílo v době jednoho měsíce a osvobodil jsem město od záhuby, změniv zúplna tok vodní a přivedl jej oklikou do jezera. Pro tento tok jsem vytvořil nové koryto a opevnil je přepevnými hrázemi, takže v tomto roce povodně, jakkoli byly veliké, neodnesly mi ani hroudu prsti…,“