Články

Švýcarské Alpy nelákají jen na horskou turistiku, v Adelbodenu se v lanovém parku můžete postavit čelem strachu. Z věže na věž, z mostku na mostek, vyšplhat na Höi-Turm a užít si panoramatický výhled ze zavěšené plošiny na okolní krajinu.

Louka Rütli, to je něco jako švýcarský Říp. Právě zde se začaly 1. srpna 1291 psát dějiny jednoho z momentálně nejobdivovanějších států světa: malá svažitá pastvina vklíněná na úpatí strmých seelisberských skal nad Lucernským jezerem se onoho dne stala dějištěm památného setkání delegátů tří kantonů (Schwyz, Uri, Unterwalden) za účelem uzavření prvního spříseženstva neboli společné aliance na obranu proti Habsburkům. Staletí ukázala, že to byl nadmíru úspěšný tah.

Jak se ten svět mění! Tisíciletá cesta, soumarská stezka Via Spluga, jež platila v dávných dobách za postrach Římanů, je dnes vyhledávanou turistickou atrakcí východošvýcarského kantonu Graubünden.

Švýcarský kanton Appenzell je v očích místních snad až trochu příliš „venkovský“, ovšem pro milovníky treků a toulání v horách je přímo pohádkou.

Oslavy Vánoc a Nového roku probíhají všude na světě různě, v africké Mauretánii nás v tuto dobu hostil Omar a jeho rodina. A i přes zákaz jsme si sváteční dny užili ve skvělé atmosféře.

„Za polární kruh v zimě? Proč?“ Že tam v létě jezdí všichni, jako odpověď nestačilo. „Ale vždyť tam bude zima,“ starali se známí. „Myslím, že to přežijeme a navíc chceme vidět polární záři.“ To už mělo větší přesvědčovací hodnotu. Nakonec jsme ji opravdu viděli.

Je rok 2009 a já zakládám na motorkářském fóru téma o tom, že do svých třiceti let objedu na motorce svět – všichni mě posílali pomalu k psychiatrovi, ať se jdu léčit a jestli mám zbytečných pár miliónů. Teď máme rok 2015, je mi 25 a sice to kolem světa úplně nebude, ale i tak to vzdálenostně překračuje.

Uběhl víc než rok od doby, kdy jsme se s mojí ženou Lenkou, mladším bratrem Bédou a švagrovou Marcelou sešli v Orlických horách na chalupě po rodičích. Tenkrát jsem jim tam líčil své zážitky z nejobtížnější expedice mého života – plavby na člunech po řekách z Kanady na Aljašku, které jsem následně vydal v knize pod titulem Severskou divočinou.

Keňská republika leží ve východní Africe u břehů Indického oceánu. Keňa je zhmotněním představ o pravé Africe – rozprostírají se zde nekonečné savany, deštné pralesy a hory obydlené stády zvířat včetně té nejkrásnější africké megafauny. Je to místo, odkud pochází safari.

Středoamerickou Guatemalou dlouho dobu zmítala občanská válka. Oficiálně skončila v roce 1996 a společně s tím, se do země vypravili první baťůžkáři a pak i turisté. Je zde toho opravdu mnoho k objevování a prozkoumání. Níže nabízím tři malé perličky ze všech těch krás země, jejíž jméno pochází z jazyka nahuatlu a znamená „místo obklopené stromy“.

V roce 1697 v peténském pralese končí více než 350 let trvající boje mezi indiány a Španěly. Nedostupné místo chránilo poslední rebelující a kruté domorodce před jejich ještě krutějšími nepřáteli. Poslední ohnisko odporu padlo a bílí dobyvatelé si oddechli. Střední Amerika byla konečně jejich. Tohoto cíle by však nedosáhli bez pomoci indiánů…

Respekt, klid a velkolepost vyzařující z mayských památek na Yucatánu ostře kontrastuje s pulzujícími turistickými letovisky. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že místo už přišlo o svoji autenticitu, ale stačí pár dní a poznáte, že mayská historie dýchající zde z každého kamene se nedá jen tak smazat.

Dvě expedice, dvě kola, dva cyklo nadšenci a 16 320 kilometrů. V nové knize cestovatele Martina Stillera se prostřednictvím fotek i poutavého vyprávění projedete napříč Austrálií i Kubou a jihozápadem USA.

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.

Ve dnech 28. a 29. listopadu 2015 se v Národním domě na Smíchově sešlo téměř 2 000 fanoušků cestování a outdooru, kteří shlédli přes 50 unikátních prezentací ze všech kontinentů. Tentokrát se kvalitní program festivalu rozšířil do čtyř přednáškových sálů a přibyl i jeden filmový sál, kde se promítaly filmy o domorodých lidech z cyklu festivalu NAIFF.