Švýcarský kanton Appenzell je v očích místních snad až trochu příliš „venkovský“, ovšem pro milovníky treků a toulání v horách je přímo pohádkou.
Cizinci ještě tuto oblast moc neznají, většinou davově míří k hlavním švýcarským lákadlům. A tak je pohoří Alpstein tajným tipem pro ty, kteří chtějí vidět něco jiného, než všichni ostatní. Vyměníme ledovce a bílé štíty za zelené louky s pasoucími se kravami, zapadlé salaše a sněhobílé pruhy vápencového vrásnění.
Ascher, chata, která roste ze skály
Naše putování začínáme tím, že necháváme auto ve Wasserauen, kam lze dojet vláčkem z městečka Appenzell a dopřejeme si lanovku na Ebenalp. Legračně zvlněná krajina posetá velkými statky se spoustou pásových oken se pomalu zplošťuje. Je už večer, vše pomalu utichá a my procházíme skalou ke kostelíku Wildkirchli a dále po skalní římse k převisu, v němž se krčí chata Ascher. Je přímo vetkaná do skály, takže se trochu divím, jak vůbec drží pohromadě. Kousek níže je malý výběh pro kozu a zajíce, což je samozřejmě lákadlo hlavně pro děti. Pivečko na terase vysoko nad údolím je pak lákadlem pro mne.
Do Bollenwees přes travnaté svahy
Budím se brzy, východ slunce si tu nenechám ujít. Postupně se paprsky zalévá celé údolí a my po snídani vyrážíme směrem k hoře, jejíž skalnatý štít dotváří bílý vysílač. Prudké travnaté svahy pod námi končí kdesi u jezírka Seealpsee, procházíme pěkným skalním útvarem a sestupujeme k chatě Mesmer. Chata je ideálním výchozím bodem ke zdolání nejvyšší hory i hlavní hřebenovky. My ale pospícháme dále, prudce do kopce na skalnatý hřeben zajištěný několika lany. Z druhé strany je cesta pohodlná a rychle opět klesáme do vesničky Meglisalp. Sem nevede žádná silnice a zdejší domky slouží už povětšinou jako chatky pro turisty. Je to ale stejně nádherné místo a dokázala bych si představit tu strávit týden, především s malými dětmi.
Po krátkém obědě nás čeká cesta vzhůru do dvojitého sedla Botzel. Pod námi leží neskutečné množství květů a temně rudé jezírko. Opět sestup do údolí, tentokráte se blížíme k chatě Bollenwees, která leží trochu stranou hlavní trasy, v opuštěné jezerní kotlině. Děti si hrají na nádherném hřišťátku a já se dívám, jak se skalní věže zrcadlí v jezeře. Ubytování ve společné noclehárně je opět velmi prosté, funkční a cenově dostupné.
Odjezd z idylického pohoří
Poslední den scházíme údolím kolem Säntisersee dolů do vesnice. Procházíme kolem salaší, kde jsem kdysi zažila nezapomenutelný Alpaufzug, potkáváme několik stád koz a z Brülisau sjíždíme autobusem dolů. Opouštíme tak idylické a nádherné pohoří, kde se trochu zastavil čas, a začínám tušit, že tento výlet v jistém ohledu předčí všechny profláklé cíle v okolí Jungfrau i Zermattu.
| Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování – hlavně po hornatých zemích. Nyní pracuje jako šéfredaktorka cestovatelského portálu Hedvábná Stezka. |
Dalších 68 nejaktraktivnějších zastávek na trase speciálně připravených pro outdoorové nadšence najdete na webu www.MojeSvycarsko.com/GrandTourOutdoor. Pro další, převážně praktické informace (ubytování, možnost dopravy, speciální akce apod.) navštivte stránku pro milovníky Švýcarska: MojeSvycarsko.com. |
