Cesta na minová pole: Luang Prabang, Phonsavan a Planina hrnců

Cesta na minová pole: Luang Prabang, Phonsavan a Planina hrnců

Ze severního thajska míříme na pramici do města Luang Prabang. Bývalá laoská metropole, kam jsme následující den dorazili, se ukázala být velmi příjemným a klidným turistickým místem s koloniální francouzskou atmosférou.

Cesta lodí z thajských hranic rovnou do Luang Prabang

Na severu Thajska v Chiang Khong nasedáme na pramici a dva dny plujeme po Mekongu do laoského města Luang Prabang mezi rudé vlajky. Na prknech širokých dvacet centimetrů s námi v bárce sedělo asi 70 Britů, 12 Čechů, 2 Švédky – sestry Novotné, 5 Američanů a zkusmo i pár Izrealců. Bohužel vzdálenost mezi jednotlivými „sedačkami“ byla menší než délka stehenní kosti většiny evropských pasažérů a tak všichni absolvujeme plavbu v sedě naštorc. Těsně za našimi zády Brnkal vytáhl kytaru hned jak jsme zvedli kotvy, a celou cestu nám hrál a zpíval do ouška. Spektakulární výhledy na divokou přírodu, vesnice prvobytně pospolných společností s trojpolním hospodařením a rochnící se děti a buvolové v mekongském bahně se nám ze všech sil snažili kompenzovat stupňující se opilost britských spolucestujících. Víceméně úspěšně. Kolem šesté hodiny připlouváme do vesnice Pakbeng, kde se osazenstvo lodi začne naráz sápat bahnem do prudkého kopce na břeh, aby našlo ubytování. Jsme v polovině cesty, najděte si nocleh, zítra pokračujeme. Během večera se se všemi potkáváme v restauracích nebo v „hotelech“. Našli jsme jeden parádní. Někdo v něm upletl zdi z rákosí a vedle našeho pokoje hučí generátor. Ještě že máme špunty.

Naše destinace Luang Prabang, bývalá laoská metropole, kam jsme následující den dorazili, se ukázala být velmi příjemným a klidným turistickým místem s koloniální francouzskou atmosférou. Trávíme tam pět dní jízdou na kole a nakupováním suvenýrů z dílen místních obyvatel. Každý den řešíme schizofrenní obchodní situace: úchvatné ruční práce, nízké ceny, milí prodavači, málo místa v batohu, dva měsíce do odletu a Vietnam a Kambodža před námi. Koupit, nekoupit, poslat, táhnout s sebou, vykašlat se na to, odložit na Bangkok, přeci jen nacpat do batohu, koupit další zavazadlo… A tak pořád dokola.

Phonsavana Planina hrnců (Plain of Jars)

Po pár dnech absolvujeme sedmihodinovou jízdu na horské dráze – kterou naši spolucestující z řad místních trávili převážně vyhazováním igelitových pytlíků s obsahy svých žaludků z oken autobusu – mimořádně uchvacující scenerií a přijíždíme do Phonsavanu. Hlavní cíl – planina hrnců (Plain of Jars).

Hrnce patří do asijského seznamu UNESCO a jde o obrovské záhadné duté kamenné útvary, které někdo záhadně před mnoha tisíci let rozházel po laoských pláních. Bohužel otázka, kde se tam vzaly, zůstala nezodpovězena i po celodenním výletu s průvodcem. Existuje několik teorií o tom, jaký účel by mohly hrnce splňovat – například že sloužily jako urny nebo jako nádoby k uskladnění potravin – ovšem, proč a hlavně jak je kdo, kdy a odkud transportoval známo není. Jak se ovšem mezi hrnce dostaly nevybuchlé americké bomby, o tom jsme se dověděli daleko víc. V tzv. zapomenuté válce, jak se také nazývá laoská fronta ve Druhé válce o Indočínu,šlo americkým silám o to, odříznout severní Vietnam od Číny a přetnout tak cestu zásobování socialistického bratra. Podařilo se tak, že bude trvat ještě nejmíň tisíc let, než se rána zahojí. Na odminovávání plání, které postupuje velmi pomalu, se v současné době podílí celý svět. Na jednom z míst pročesali Novozélanďané za rok 2004 dvacet hektarů, našli a zneškodnili 27 nevybuchlých min, na druhém jich nalezli 120. Zbývá jich najít ještě 59 tisíc…

Pro vlaštovky na tržiště

Phonsavan nám nabídl i atrakci v podobě místního tržiště. V průvodci se dočítáme, že Laosané jedí všechno, co jim přijde do cesty. Vidět to na vlastní oko nám ale působí rozpaky a lehké znechucení. Jedna paní prodává obezdušené netopýry, mrtvé veverky a zcepenělé kočkovité šelmy neurčitých druhů. Jiná otrhává barevné ptačí peří, zatímco před ní leží hromada vlaštovek bez života. Vše je nepokrytě exponováno zákazníkovi asi jako jogurty v chladícím boxu, jen s hromadou much, které sedí mrtvolám hlavně v očích. Zvířata nejsou vykuchaná, ani stažena z kůže. Zajímalo by mě, jak probíhá taková laoská konverzace mezi prodavačkou a zákazníkem: „Brý den, já bych si vzala tady pět těch syslů – zakroutili jste jim krkem dneska? A ještě tři veverky a jedno křečka… ne, nevyvrhovat. A až doděláte vlašťovky, vezmu si dvě na polívku.“ Snažili jsme se takovou nabídku vyfotit, ale slečna nás hnala svinským krokem.

Cestou do hlavního města Vientianne jsme se zastavili ve Vang Vieng. Témeř vzápětí po příjezdu do podivného městěčka jsme změnili všechny naše plány. Střed vesnice tvoří prašná ulice lemovaná restauracemi a bary, ve kterých se objevuje zvláštní fenomén: ležící mladí lidé na matracích sledující nekonečný tok seriálu Friends s pivem v ruce. Bezesná noc, o kterou se postarala dvojice nejhlučnějších parťáků z Izreale, umocňuje naše znechucení a utíkáme pryč. Do Vientianne na autobus do Hanoje.

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Zkušenosti čtenářů

Olda

Pěkný článek. To s těma Britama a hlavně Izraelcama fakt sedí. Naštěstí většina těchto lidí třeba zrovna z Vang Vieng nevytáhnout paty, takže člověk může vyrazit na treky do okolí, kde na tyhlety přístavní povaleče nenarazí:)))

Ondras
Olda:

Ahoj, ja jsem se vcera vratil z JV Asie, zavidim vam ze to mate jeste pred sebou. Vsechny tyto mista jsem navstivil. Laos je fakt super misto. Hlavne Vang Vieng a LP. Hodne stesti ve Vietnamu. Nevynechejte Sapa, Halong Bay a Nha Trang. Mejte se

Klára
Ondras:

ahoj, díky za článek, úplně se mi zase vrací vzpomínky. Byli jsme tam přesně před rokem (říjen 2006) a Laos je prostě bomba. Možná že jste se zbytečně nechali odradit těma barama ve Viengu, ale kajak na řece a do jeskyně na gumě, rozhodně stáli za to. Jinak pro nás byl kromě džbánů a Viengu rozhodně nejlepší Prabang! ta atmosfára byla úžasná, měli jsme štěstí, že jsme se trefili zrovna do slavností na ukončení období dešťů! Díky tomu, že tur. sezona ještě nebyla v plném proudu, prostě zřejmě neopakovatelnej zážitek!! Ale jela bych tam okamžitě znova :-))

tr
Olda:

valka v laosu se oznacuje spise jako tajna (secret war). tato valka bohuzel neskoncila do dnesniho dne. hmongove, kteri pomahali americkym vojenskym jednotkam byli, ihned pote, co americani laos opustili, popravovani. dodnes ziji ukryti v dzungli, kde je laoska (i vietnamska) armada nahani jako zver. znasilnovani, popravy, uzivani chemickych latek, po kterych lide oslepnou jsou kazdodenni realitou. pred nejakou dobou prinesla reziserka bbc dokument, kdyz se za hmongy zijicimi v dzungli (zejmena deti a vnuci byvalych bojovniku)dostala. tento dokument byl take vysilan v ramci festivalu jeden svet. pred par dny jsem mel prilezitost shlednout dalsi film na toto tema, ktery pripravila rebecca sommer a mel byt odvysilan v ramci unpfii. vietnamska vlada vsak intervnovala a projekce byla zrusena. nakonec k projekci doslo v jinych prostorach, ktere zajistili ucastnici fora.
v pripade zajmu provozovatelu hs muzu kopii filmu zapujcit k neziskove projekci. zdravi tomas ryska

tr
Olda:

HMONG REFUGEE CRISIS: Screening of ‘Hunted Like Animals’, Panel Discussion Slated for Wednesday in Manhattan

By David M. Kinchen
Editor, Huntington News Network

New York, NY (HNN) – At a special event on Wednesday, Oct. 25, 2006 there will be a screening of “Hunted Like Animals,” a film by Rebecca Sommer, as part an awareness-raising side event on the Hmong Lao crisis, while the Session of the United Nations 3rd Committee of the Security Council takes place.

The screening and program will be in the United Nations Church Center, 12th floor, 777 United Nations Plaza (44th Street at First Avenue) on Manhattan’s East Side.

The subject of the documentary by Sommer, a German-born, New York-based filmmaker and human rights activist, is the Hmong Lao ethnic minority: ”Hiding for more than 30 years in the remote mountains of Laos, chased, attacked and massacred by Laotian and Vietnamese military forces,” and thousands of Hmong Lao refugees, who fled to Thailand, Sommer explained to HNN. She has been a source of news stories reported in HNN for several months now on the plight of the Hmong Lao, an indigenous people of the nation of Laos. Here is a link to the latest story, which has links to previous ones:

http://www.huntingtonnews.net/national/061019- kinchen-hmong.html

Here is the program:

11a.m. -12 noon:

Film screening "Hunted Like Animals"

The awareness-raising documentary focuses on the ethnic Hmong Lao refugees, who fled military aggression in Laos to Thailand. The Hmong Lao have been hiding for more 30 years in the mountainous jungles of Laos, and claim to be hunted, chased and attacked by Vietnamese and Laotian military. The film shows film footage filmed directly by the Hmong people in hiding, and testimonies of the Hmong refugees, revealing the human face behind armed conflict situations, where civilians are mistreated by their government.

12 noon – 2 p.m., Panel and Q & A

Special guest: Hmong Lao Elder, who lived for 30 years with a Hmong Lao group-in-hiding – in the mountainous jungle of Laos. Last year, she escaped from the military zone in Laos and has resided in the US for the past 5 months. This woman is the only witness who can share first-hand testimony with the public of the devastation of the Hmong in-hiding experience. She is the voice for over 17, 000 Hmong Lao people who remain trapped in the remote military areas in Laos. She has asked that her identity be kept anonymous and that no pictures of her be taken at this event — for her own protection.

Panelists:

Traditional Hmong Clan Elder: Chue Chou Chang, president of Hmong American Mutual Assistance Association.

Hmong expert: Chue Hue Vang, director of United Hmong International (Umbrella NGO of US based Hmong organizations)

Filmmaker of "Hunted Like Animals": Rebecca Sommer, Society for Threatened Peoples International.

http://www.huntingtonnews.net/national/061024- kinchen-hmong.html

Hondza
Olda:

Moc povedenej článek!

Jarka

článek je určitě zajímavej, jen mi trošku chybí info ohledně cesty samotné. Jeli jste 2 dny, věřím, že je únavný sedět dva dny na lodi, ale je po cestě na co se koukat, nebo je to spíš fádní.Kterou trasu byste spíš doporučili z harnic do Pakbeng nebo z Pakbeng do LP.díky

Betvar
Jarka:

Cesta z Huay Xai do Pakbengu je svižná, Mekong frčí rychle mezi skalisky, místy člověk trne, jestli to kapitán lodi odhadl dobře. I za ten dřevěný zadek to stojí.
Pokud bys chtěl jet z LP proti proudu, přidej si den navíc, ale vyvážíto loď prakticky bez turistů!!!

Jarka

Betvar:Díky za info. Ještě bych měla jednu otázku, co antimalárika, brali jste je? jedu za měsíc, chceme být v Laosu cca 14 dní.

Frankie

Ahoj, chceme jet do Laosu v srpnu. Nevím, jak je to s počasím v tuto dobu. Myslíte, že je to vhodné?

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí