HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Cesta džunglí do mexického Palenque: kurz dolaru určuje Kalašnikov

Cesta džunglí do mexického Palenque: kurz dolaru určuje Kalašnikov

Mayská kultura fascinuje dobrodruhy již po staletí. Nejdříve to bylo kvůli zlatu a posléze i řadě tajemství, která skrývají její stavby i mnoho dalších aspektů života tehdejších obyvatel, stejně jako to, proč vlastně tato civilizace zanikla a kam se všichni ti lidé poděli. Nejprve ale budeme muset zaplatit…

Přesně takovéto myšlenky se mi honily hlavou na malém nádraží ve městě Flores ležícím v peténském pralese v Guatemale. Čekala nás cesta do Mexika a tam nádherné ruiny jménem Palenque. Přestože na této trase jezdí mnoho autobusů první třídy, my zvolili trochu jinou cestu. Chtělo se nám poznat více místní obyvatelstvo a „tradiční“ přechod mezi Mexikem a Guatemalou. Do mexického státu Chiapas tak naše cesta vedla skrze džungli a přes řeku Usumacinta.

Chrám nápisů je jednou z ikon Palenque. Chrám nápisů je jednou z ikon Palenque.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Voják, který má kalašnikov, ale neumí počítat

Za deštivého svítání nás (mě a moji přítelkyni) naložil řidič, ještě s dalšími deseti místními a dvěma turisty, několika slepicemi a hromadou tašek i pytlů, do dvanáctimístné malé dodávky a naše skupinka byla připravena na cestu. Vše vypadalo dobře, přesně tak, jak má, a až tak klidně, že se mi zavřela víčka a já usnul. Po probuzení nastal šok. Po asfaltové silnici ani stopy, jen rozblácená cesta vedoucí kamsi do džungle. Náš minibus se jen opatrně proplétal mezi kořeny a dírami ve vozovce. Všichni kolem vypadali jako by nic, ale já se začínal ptát sám sebe, kam to vlastně jedeme.

Uplynuly další dvě hodiny, pak další a nakonec ještě jedna na vrch, a ze zeleně džungle se vyloupla bíle natřená bouda. Na ní vlála Guatemalská vlajka a u ní stáli dva vojáci. Řidič nás vypoklonkoval z auta a se slovy „rychle, rychle“ nás hnal na strážnici. Předložili jsme dokumenty a nechali vojáky je zkontrolovat. Nevím, jestli uměli či neuměli číst, ale nevypadali tak. Nakonec přišla razítka a já chtěl už jít, ale pak se ozvalo jen stručně: „Poplatek.“

Málem bych zapomněl, mělo to být asi 15 quetzalů za osobu, tedy asi 4 dolary. Podal jsem mu danou sumu, ale voják se zatvářil naštvaně a říkal si o 150 quetzalů místo 30. Došlo mi, že ani počty nejsou jeho silnou stránkou. Snaha vysvětlit mu, co to je měnový kurz a jak funguje, nebyla oceněna, zatímco venku se řidič autobusu už nějakou chvíli zřejmě pokoušel přehlušit džungli klaksonem. Nebylo zbytí, Guatemalec by byl schopen vyhodit naše batohy, odjet a nechat nás tam. Voják nechápal mezinárodní měnovou politiku, ale rozhodně chápal lokální situaci. „Tohle je moje strážnice a moje kurzy. Zaplaťte,“ říkal skrze zuby a hladil přitom svůj Kalašnikov. Nesouhlasil jsem, ale zaplatil.

Cesta přes řeku Usumacinta

Asi hodinku po tomto incidentu jsme už stáli na břehu řeky Usumacinta, tedy hranice do Mexika. První cesta vedla za převozníkem domluvit cenu. „Za všechny čtyři to bude 80 quetzalů,“ řekl mi muž ve člunu. Do obličeje se mi nahrnul vztek, obvyklá cena byla totiž poloviční, ale jelikož je na místě sám, pokoušel se na nás vydělat.

K čertu s ním. S ostatními jsme se dohodli na cestě zpět autobusem do přibližně patnáct kilometrů vzdálené vesnice. Jenže naše doprava mezitím odjela a tak mi nezbylo nic jiného než se poníženě vrátit k převozníkovi. „Tak teď už je to za 120,“ s úsměvem na rtech odpověděl na moji nabídku. Bohužel, dohodnuto.

Cesta přes řeku byla ale krásným zážitkem, na několika místech se na vodní hladině objevili krokodýli a okolní džungle člověka lákala k dobrodružným výpravám. Po přistání na mexické straně nás ještě čekala krátká cesta taxíkem do Palenque.

Deformované lebky byly znakem postavení a dětem byly modelovány již ve velmi nízkém věku.  Deformované lebky byly znakem postavení a dětem byly modelovány již ve velmi nízkém věku.

Palenque: Bílá perla zelené džungle

Mexické Palenque se od guatemalského Tikalu, obě jsou to významné mayské archeologické lokality, liší v několika věcech, ale tím pro mě nejzávažnějším je koncentrace „zákazových“ tabulí na kilometr čtvereční. Zatímco v Tikalu mohl cestovatel zalézt prakticky všude, v Palenque se nesmí skoro nikam. I když nutno podotknout, že se situace rychle mění a to s narůstajícími počty návštěvníků. Chránit takovéto památky je prostě potřeba, i když někdy to trochu zamrzí.

Však i přes tento drobný „nedostatek“ je Palenque dech beroucí ukázkou architektonického umění tehdejších Mayů. V Mexiku je mnoho památek, ale toto bílé město je jednou z těch nejkrásnějších a nejobdivuhodnějších. Komplex chrámů, staveb a teras byl využíván přibližně mezi třetím stoletím před naším letopočtem a sedmým stoletím našeho letopočtu.

Vydejte se i na další zajímavé místo. Na tajuplné pohřebiště Monte Alban v Mexiku.

Nachází se zde několik významných staveb (lokalita je zapsaná na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO od roku 1987) jako například Chrám nápisů, skupina chrámů – Chrám kříže, Chrám Slunce a Chrámu tepaného kříže, a byla zde také objevena hrobka zřejmě nejmocnějšího místního mayského vládce K’inich Janaab‘ Pakala. Nacházejí se zde unikátní reliéfy a výjevy ze stěn chrámů jen stěží snesou srovnání. Prohlídka celého areálu zabere den, a pokud se rozšíří i o okolní džungli, klidně i déle.

Prozatím je prozkoumáno asi dva a půl kilometru čtverečných zastavěné plochy, ale podle některých odhadů je to pouze 10% z celkové reálné rozlohy. Palenque tak nabízí mnoho k prozkoumání a netrpělivě čeká na své návštěvníky, schované v džungli a zářící bělobou.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí