HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Česká odpočívárna aneb máme českou hospodu ve Lhase

Česká odpočívárna aneb máme českou hospodu ve Lhase

Už měsíc máme českou hospodu ve Lhase. Čím méně pravděpodobně to zní, tím víc to je pravda. Zatím nemáme české pivo, čerpali jsme pro začátek z místních zdrojů, nejpitelnější pivo jsme sehnali německé.

Úřady

Nebylo to tak těžké, jak by se mohlo zdát. Standardní postup. Příchod na úřad, zjištění, co nám chybí za papíry, druhý den znova, třetí den znova. Na úřadě pracují Číňanky i Tibeťanky. Číňanky odmítají Tibeťany, Tibeťanky odmítají Číňany. Hledají různé neopodstatněné důvody pro odmítnutí žádosti. Chybu ve formuláři, chybu v OP, počet tohoto druhu obchodu je již dostačující a podobně.

Na žádost o zřízení podniku napíšete budoucí název. Na další řádek napíšete dalších aspoň pět jmen, protože se většinou stane, že vaše jméno je již zabráno. Registruje se pouze název v čínštině, jména v jiných jazycích i konečná podoba štítu nikoho nezajímá. Nedovolili nám „Českou hospodu“, protože je to jméno státu (a pak vidíte v ulicích Lhasy na deset „Italských restaurací“). V kanceláři vzali náhodný název „Restaurace Vltava„, protože jim to nic neříkalo. Na našem vývěsním štítě ale čínštinu neuvidíte tak jako tak.

Úspěšní žadatelé dostanou na místě obrovský A3 dokument s krásnými rudými hvězdami a spoustou rudých razítek. Také rudou knížku A5 s podobným papírem uvnitř. Na počkání a zadarmo. Můžeme otevřít! Následuje informace, že v případě západní restaurace je třeba zajít do nemocnice a vyřídit si zdravotní průkaz, jo kdyby to byla tibetská restaurace, tak to potřeba není. Mělo by se zajít i na finanční úřad, ale malé tibetské podniky nemusí. Malá hospůdka, jako je ta naše, daně platit nemusí! Od souseda máme informaci, že nemusíme ani do nemocnice.

Začínáme

Otevřeli jsme koncem dubna. První hosté chtěli spíš rozměnit na autobus, než opravdu něco koupit. Vaříme jednoduchá česká a tibetská jídla, nejen proto, že naše kuchyně je pořád taková provizorní. Během prvních dní jsme prodali několik řízků. Od té doby je to naše nejprodávanější jídlo. Máme také pečené maso, polévky, palačinky a tibetské nudle se smaženou zeleninou. Český pytlíkový čaj, sypané čaje, čínské čaje, tibetský mléčný čaj a kafe z indických obchodů. Menu psané pouze tibetsky.

Prvních několik večerů k nám zavítali i hosté z okolních ilegálních hospod a ptali se, jestli máme „holky“. Jednoho večera přišli dva opilí Číňani z nedalekého obchodu se zdravotnickými pomůckami. Číňané v Tibetu se s Tibeťany obvykle vůbec nebaví, jen když jsou opilí – buď jsou přátelští, nebo se perou. Tihle přišli v přátelském duchu. Nejprve nám ale vytkli, že na našem štítě nemáme čínštinu. Dále se jim nelíbilo, že naše restaurace je nekuřácká. „To je rasismus vůči Číňanům,“ řekli. Sedli si, dali si pivo, jejich hovor musel být slyšet až na druhém konci města, odešli. Od druhého dne nás samozřejmě ani nepozdravili.

Už máme štamgasty! Říkáme jim „beer man“ a „beer women“: jeden Tibeťan okolo čtyřicítky k nám denně chodí na jedno pivo, doslova. Zatím nemá rodinu, bydlí u jednoho starého pána, o kterého se stará. Zdědí po něm velký dům, který chce prodat, vrátit se domů do Žikace a založit rodinu. Řekl o naší hospůdce skupince starších paní, které mají rády pivo, ale nerady zakouřené prostory. Už několik pátků u nás ve čtyřech nebo pěti osobách vypily na čtyřicet lahví lhaského piva. Po desáté večer nám vždy zpívají. Občas se staví odpoledne na pár piv a palačinku.

Stálí zákazníci

Často k nám taky přijdou „holky“ z okolních hospod a koupí tibetský mléčný čaj, někdy i večeři. V jejich podnicích totiž mají pouze alkohol, nemají nealkoholické nápoje, ani nejjednodušší jídlo. Holky si proto vždy kolem času večeře jdou do blízkých restaurací koupit jídlo. Donedávna měla monopol na donášku večeří naše sousedka, typická malá tibetská restaurace s tibetskými nudlemi za 5 RMB a smaženou zeleninou okolo 12 RMB. Teď holky občas zajdou k nám, aby měly změnu.

Každou sobotu k nám chodí náctiletí z nedaleké střední. V sobotu odpoledne z nich cítíme včerejší hospodu a cigaretu dokouřenou před pěti minutami, pod centimetry make-upu hledám tvář. Pokaždé si koupí ovocnou buchtu a zůstanou hodinu na internet.

Několikrát k nám přišli naši již oblíbení hosté. Muž ve středních letech s rodinou – chodí o víkendech na oběd a zůstanou ještě dlouhou chvilku, aby si zahráli nové deskové hry. Muž rozumí nejen situaci v Tibetu a dokáže si s námi pohovořit na zajímavá témata. Jiný starší pán chodí se ženou a vnučkou. Tu vždycky opraví, když řekne nějaké slovo čínsky a odpovídá na její zajímavé dotazy. Minule například na otázku, jaký je rozdíl mezi socialismem a kapitalismem. Muž zakončil porovnání prohlášením, že demokracie je lepší. Jednou, když u nás odpoledne pili čaj a jedli palačinky, přišli tři tibetští policisté zkontrolovat naše dokumenty k provozovně. Neřekli jedinou větu správně tibetsky, míchali různá čínská slova; bohužel normální jev v dnešním Tibetu. Po jejich odchodu dědeček na jejich příkladu vysvětlil vnučce nutnost hovořit čistým jazykem.

Idea

Tibetský majitel chtěl vytvořit hospůdku – čajovnu v příjemném stylu. Místo, kde by se scházeli především mladí, četli knihy, hráli hry. V plánu jsou i besedy pro veřejnost, není ale jistota, jak se na to bude tvářit všudypřítomná policie. Interiér je velmi jednoduchý, v přízemí stoly, v patře čtyři gauče, deskové hry, knihy a časopisy. Brzy budeme kupovat projektor – na promítání sportovních utkání. Během dne budeme pouštět různá zajímavá videa s tibetskými titulky.

Hospůdka se nachází mezi chrámem Ramočhe a klášterem Sera. Podnik samozřejmě vítá všechny cizince. Čecši a Slováci mají slevu na veškerý sortiment. Česká odpočívárna, Sera North Road 68, Lhasa, Tibet, Fb stránka hospůdky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí