Karel Wolf

Po příjezdu do Dillí, člověk zažívá pravý nefalšovaný kulturní šok. Přijeli jsme vlakem na nádraží New Delhi a okamžitě jsme se vydali do čtvrti Pahargandž, kde jsou stovky levných hotýlků. Od nádraží je to opravdu jen malý kousek pěšky, ale než vejdete do ulice Main Bazar, tak vás okřikne spoustu nadháněčů a prodavačů čehokoliv.

Oproti pekelným vedrům na jižním pobřeží Kambodži, skýtají horské kopce ve východní provincii Mondulkiri příjemnější teploty. Na náhorní plošině ve výšce cca 1000 m vás vedle špatně dostupných zlatých dolů čekají osvěžující vodopády, nekonečné lesy džungle a příjemní lidé horského etnika Pnang.

Hlavní náměstí Durbar v Bhaktapuru patří mezi další památky Unesco v káthmándském údolí. Ačkoliv jsou pagodovité chrámy ve městě dosti podobné těm v Patanu a Káthmándú, uličky Bhaktapuru skrývají ještě něco navíc. Je to způsob života místních lidí, kteří v dopoledních hodinách pracují před svými domky a odpoledne posedávají v podloubí starých chrámů, popíjejí čaj a klábosí s přáteli.

Po třech měsících strávených v Indii se pro nás stalo Káthmándú skvělou základnou pro výlety po Nepálu. Geniální pekárny nám našeptávaly, abychom tu zůstaly ještě o pár dní déle a krásné staré město nás lákalo na jednu procházku za druhou. Tolik historických zajímavostí zahrnutých na seznam UNESCO na jednom místě jsme jinde dosud nepotkali.

V Nepálu jsme strávili měsíc a půl a utratili každý 12 107 Kč. Zdarma je v Nepálu pouze pobyt v turistickém centru Káthmándú – v Tamelu. Vše ostatní, co stojí za vidění, je zpoplatněno. Vybírání poplatků většinou hlídají ozbrojení vojáci, ale někdy je lze snadno obejít. Vstupné je stanoveno nejen do všech lesů, které se nacházejí v dohledu některé osmitisícovky, ale dokonce i na náměstí v centru města. A to nemluvím o „donation“, které od turistů na mnoha místech vybírají maoisté.

Po třech měsících v Indii jsme dorazili do Káthmándú a ubytovali jsme se v Thamelu, turistickém centru města, které je krásně provoněno vonnými tyčinkami.

… byla opravdu geniální. Zamýšlel jsem, že přijdu ještě před východem slunce na náměstí Durbar Square, které se bude schovávat v mlze a já si udělám pár zajímavých foteček. Nic takového se však nekonalo. Místo toho se mi ulice starého města ukázaly ve zcela jiném světle.

Jen několik týdnů po skončení nejdůležitějšího nepálského festivalu Dasain, začíná další náboženský svátek Tihar neboli Dipawali (29. října – 2. listopadu 2005). Nejmarkatnějším symbolem jsou parádní světelné výzdoby ve městech, zatímco na vesnicích a v horách jsou domky ozdobeny prostými věnci ze žlutých květin. V třetím a čtvrtém dni mi některá setkání s vesničany připomínala české Velikonoce s koledníky. Jaké to tedy bylo?