Tihar – pětidenní svátek bratrů a sester

Tihar – pětidenní svátek bratrů a sester

Jen několik týdnů po skončení nejdůležitějšího nepálského festivalu Dasain, začíná další náboženský svátek Tihar neboli Dipawali (29. října – 2. listopadu 2005). Nejmarkatnějším symbolem jsou parádní světelné výzdoby ve městech, zatímco na vesnicích a v horách jsou domky ozdobeny prostými věnci ze žlutých květin. V třetím a čtvrtém dni mi některá setkání s vesničany připomínala české Velikonoce s koledníky. Jaké to tedy bylo?


Pro většinu Nepálců znamená Tihar plno světýlek, cukroví, květin, ale také nové oblečení a mnoho zábavy. Co se však při tomto svátku oslavuje? Tihar je populární jméno pro Yamapanchak, což v překladu znamená „pět dní boha smrti Jama“ a po dobu pět dní se svátek také oslavuje.

V první den jsou uctívány vrány, které jsou považovány za posly smrti. Někteří lidé černé vrány stále chytají důmyslným trikem do klícek a připevňují jim na nohu zprávu se svým přáním. Pakliže jim vrána zprávu přinese zpět, bude jim přáno štěstí.

Druhý den se jmenuje „Kukur Tihar“, kdy se uctívají psi. Ti převážně hlídají vstupy na rodinné pozemky a také se věří, že hlídají bránu do pekla.

Třetí den je vyčleněn pro motlidbu púdžu pro bohyni zdraví Lakšmí (Laxmi). Během rána jsou obdarovány všechny krávy na statku, jež jsou pozemským převtělením bohyně Lakšmí. Je jim nabídnuto dobré jídlo a jejich majitelé jim udělají tikku na hřbetě jako symbol štěstí a kolem krku jim pověsí bohatý věnec květin. Během dne navíc lidé zdobí své domovy květinami a světýlky (ve městech elektrickými a na vesnicích svíčkami), aby přivítali bohyni Lakšmí ve svých příbytcích. Obecně se věří, že Lakší přichází na zem od posledního dne svátku Dasain (kojagrat purima) a vstoupí do toho domu, který je nejvíce prozářen světlem a vyzdoben květinami. Po poledni začínají ženy a dívky chodit od domu k domu a zpívají koledy bhaileni, aby byly od jejich majitelů podarovány drobnými penězi nebo něčím k snědku (jablky, sušenkami či speciálně připraveným domácím chlebem selroti, apod.).

Čtvrtý den oslav se liší podle kultury daného regionu. Převážně se oslavují býci v domácnosti jako důležití pomocníci při orbě pole či tažení povozu. Vytváří se také maličký kopeček gobardhan parwat vytvořený z kravího hnoje, aby připomněl den, kdy lord Krišna zachránil životy lidí a zvířat. Během velké povodně totiž držel vysoko nad hlavou kopec gobardhan parwat, kam se mohli uchýlit všechny živé bytosti. K večeru se chodí opět koledovat. Dnes to jsou převážně chlapci, kteří za svou nekonečnou koledu deusi dostávají drobné mince a tradiční chlebové placky roti. Děti obcházejí domácnosti a za zvuku bubínku a tleskotu zpívají nekonečnou koledu, v které přejí mnoho štěstí tomu domu a celé rodině. Mnoho lidí hraje hazard, hlavně karty a kostky. Během tiharu se totiž hazard nepovažuje za nezákoný. Naopak je to způsob, jak potěšit svou hrou bohyni Lakšmí a tak peníze lítají po stolech od rána do večera. Čtvrtý den je významný také pro Newary, kteří oslavují newarský Nový rok, Nepal Sambat.

Poslední pátý den se jmenuje bhaitika.  Sestry se modlí za své bratry, aby dlouho žili, měli pevné zdraví a mnoho úspěchů. Sestry dělají svým bratrům sedmibarevnou tečku na čele, tzv. tikku. Bratři dostanou od svých sester i botaté květinové girlandy kolem krku a jsou obdarováni chlebem roti, sušeným ovocem a drobnými sladkostmi. Bratři na oplátku dají svým sestrám nějaké peníze, nebo látku na šaty. Někteří bratři jsou opravdu štědří a dávají svým sestrám 500 Rp a někdy i 1000 Rp. Když uvážíme, že průměrný denní výdělek v horách činí 100 až 150 Rs, jedná se o velmi štědrý dar. Ve složité situaci se ocitne muž, který má pět či šest sester. Sice bude mít spoustu věnců kolem krku, ale finančně se vyčerpá na několik měsíců dopředu.

Poslední dva či tři dny jsou oslavy zřetelně vidět na ulicích malých vesniček. Malé skupinky chlapců a dívek chodí po domech a zpívají své hlasité koledy. Poslední den je také zřetelný. Dveře domáností jsou otevřené dokořán, sourozenci sedí kolem bohatě prostřeného stolu s chlebovými plackami a ovocem a vítají každého navštěvníka. Všude je slavnostní výzdoba z květin a příjemná nálada. Chlapci mají věnce kolem krku, jsou slavnostně oblečeni a na hlavě mají tradiční nepálskou čapku topi. Celá rodina je po dlouhé době opět pospolu.

A co oslíci a koníci?
Svátek Tihar v Nepálu probíhal v době, kdy jsme šli trek kolem Annapurny. Viděli jsme desítky psů, kravek i býků podarovaných květinovým náhrdelníkem. Zde v horách jsou ale častými pomocníky člověka také koně a oslíci, kteří nosí v kopcovitém terénu těžké náklady. Hinduistický svátek Tihar, který se zrodil na rozlehlých plání farmářů, na ně ale nepamatuje. A tak oslíci i koníci ostrouhali a žádný den odpočinku ani mimořádný příděl dobrot je nečekal.

Převzato z http://www.setkanicestovatelu.cz

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: