Plavba po moři zní dobrodružně a romanticky, ale posádka se musí smířit s odříznutím od civilizace a trochou odříkání. Není to pro každého. Jednapadesátiletý jachtařský instruktor Tomáš Kůdela stráví během roku na lodi pár měsíců, může tedy život na jachtě s tím na pevnině zasvěceně porovnat.
Už jako malý kluk jsem toužil zažít dobrodružství, putovat na místa, kam nejezdí cestovní kanceláře. Až ve svých 37 letech jsem objevil možnost jak se ke svému snu dostat blíže. Zjistil jsem, že cesta, na kterou mě srdce táhne, vede mořem.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Loď, která se mi postupně stává domovem, má asi 33 metrů čtverečních. Podlahová plocha bytu o velikosti 1+kk je tu rozdělena mezi čtyři kajuty a obytnou kuchyň. Uvážíme-li, že se na loď musí vtěsnat až osm lidí, dá se očekávat kromě mořské nemoci i ta ponorková.
To aby byl člověk pak kromě kapitána a opraváře taky psychologem. Všechno ale záleží na posádce, která se v těch stísněných prostorách sejde. Když jsou účastníci plavby podobného ražení a mají reálná očekávání, žádná krize nehrozí. Alespoň moje jachta ji ještě nezažila, a to většinu její posádky zpravidla tvoří lidé, kteří s jachtingem sbírají teprve první zkušenosti.
Na jachtě se sprchuje ve dvou
Při dlouhých plavbách, třeba takových, které v dohledné době chystáme na vlnách Atlantiku, je zvlášť důležité minimalizovat spotřebu vody a elektrické energie.
Pitnou vodu máme v nádrži o objemu 320 litrů. Doplnit ji můžeme jen v přístavu, který tuto možnost nabízí. Spotřebu si proto musíme pečlivě hlídat. Při takové pětidenní etapě otevřeným mořem, se zastávkami u neosídlených ostrovů, máme k dispozici 64 litrů na den. Tolik nám musí stačit k mytí nádobí, na osobní hygienu, vaření a pití. Sprcha pak v tomto úsporném režimu vychází na každého tak jednou za dva dny v pouhých třech litrech vody i s umytím hlavy. Abychom dosáhli větší úspory, posíláme do sprchy společně pár – většinou nic nenamítá a ještě se litr ušetří.
Vždy je nutné počítat s rezervou, třeba v případě nepříznivých povětrnostních podmínek, kdy se etapa může protáhnout. Také se mi už stalo, že špatně uzavřeným kohoutkem u záďové sprchy celou noc nepozorovaně unikala voda a ráno jsme měli o 150 litrů v nádrži méně. Od té doby dbám, aby se po každém použití vody vypínala vodní pumpa.
Šetří se i energií
S elektrickou energií to není tak kritické jako s vodou, ale pokud plujeme na plachty a jachta není doplněna solárním panelem či větrnou elektrárnou, jsme závislí na akumulátorech. Při pětidenní plavbě nelze za této situace zapnout ani lednici. Energie v akumulátorech je potřebná pro navigační světla, osvětlení interiéru a provoz elektronických přístrojů nezbytných pro plavbu. Proto jsem si na svou loď nainstaloval solární panely, které nám za slunečných dnů energetickou bilanci vylepšují. Díky nim si i tu lednici smíme dovolit.
Nedostatek energie na rozdíl od vody lze i na moři odstranit nabíjením pomocí lodního motoru, který ovšem dělá hluk a spotřebovává naftu. V žádném případě však elektrická energie nestačí pro napájení spotřebičů s velkým odběrem, jako je rychlovarná konvice nebo fén. Stačí k nabití fotoaparátu a kamery.
Jak správně tušíte, na lodi chybí televize. Signál pro mobilní telefony a připojení k internetu jsou dostupné pouze při plavbě na dohled od pobřeží. Na etapách otevřeným mořem si nezavoláte.
I špagety jsou na lodi věda
Místo mobilu ovšem můžete vzít do ruky vařečku. Profesionálního kuchaře nevozíme, nebo aspoň ne úmyslně. Ve vaření se posádka střídá, a vzniklé jídlo je tak velmi různorodé. Závisí na kuchařských (ne)schopnostech každého jednotlivce. Jsou borci, kteří uvaří složitá chutná jídla a ještě jako zákusek upečou bábovku, u jiných je vrcholným výkonem uvařit čaj a párky.
Vaření je navíc díky vlnám navíc často takřka akrobatický výkon a chce to chvílemi velkou zručnost, aby se člověk neopařil či nevyklopil obsah hrnce mimo talíř. Nabízí se otázka, jak se hrnec vlastně udrží na sporáku? Ten je zavěšený výkyvně, takže má nezávisle na náklonu lodi desku s plotýnkami stále vodorovnou. I přesto se z podpalubí občas ozývají zoufalé výkřiky typu „Sakra! Nemůžete na chvíli zastavit? Potřebujeme slít špagety!“.
A ještě jedna věc k životu na lodi patří. Muži, kteří jsou zvyklí vestoje čůrat do mísy (asi většina, že?), tohle za plavby na hrubším moři nezvládnou. Chce to sebezapření, ale časem zjistí, že je daleko snazší stát se na chvilku ženou a na prkénko se posadit. Ti odvážnější mohou využít bok lodi. A věřte, že to skutečně odvahu a uvolnění vyžaduje, ne každému se podaří dílo dokonat, když má v zorném poli vlnu valící se přímo na loď.
