Lidé, zvyky, náboženství

Kultura obyvatel Mali je úzce svázána s původními kulturami jednotlivých kmenů. Největším kmenem je Bambara, mnoho domorodců se počítá k Dogonům a Tuaregům. Dalšími početněji zastoupenými kmeny jsou Malinkové, Dolové, Fulbové a Senufové. Převážná většina obyvatel Malijské republiky se hlásí k muslimské víře, a to k sunnitům, menšina uznává animistická náboženství(tedy původní náboženství svých kmenů).[cut]
K nejživějším kontaktům mezi kočujícími Tuaregy a malijskými černochy docházelo v okolí města Timbuktu, které bylo po staletí křižovatkou saharských karavan. Zánik kolonialismu v 60.letech znamenal ale pro kočovníky ze Sahary spíše pohromu a Tuaregové se podobně jako řada jiných etnik stali národem bez státního útvaru, jejich území bylo rozparcelováno mezi nově vzniklé africké státy. Vzpoura Tuaregů roku 1963 byla krutě potlačena a z mnoha kočovníků se stali vyhnanci. Situace využil libyjský diktátor Kadaffí: „Rozumím vašemu utrpení. Dám vám zbraně a vycvičím vás“. Když ale lidé dorazili do libyjských táborů, bylo jim jasné, že Kadaffí z nich chtěl udělat žoldnéře pro své vlastní války. Roku 1992 saharští rebelové uzavřeli mír s malijskou vládou.
Tuaregové jsou kočovným kmenem odvěkých pouštních nomádů; hrdých a nespoutaných vůdců velbloudích karavan; respektovaných vládců neohraničené Země prázdnoty – Azawadu, vysněného území Tuaregů, rozprostírající se kdesi mezi Alžírem, Mali, Nigerem a Libyí. Pouze vítr, hvězdy a vodu uznávající Tuaregové byli v mnoha povstáních za svůj Azawad doslova zmasakrováni a v roce 1973 je z pouště vyhnalo i strašlivé sucho. Tisíce mladých příslušníků kmene uteklo do Alžírska, Mauretánie a Mali.[/cut]