Železniční muzeum v Mulhouse

Také já jsem se nad tímto cílem cesty chvíli rozmýšlel. O Mulhouse jsem naposledy slyšel někdy na střední škole, kdy jsem četl životopis Alberta Schweitzera, známého lékaře, který v Mulhouse žil několik let. Dodnes si pamatuji, že místo „Mulhouse“ se zde vytrvale používal český název „Mylhúzy“, což mi tehdy doslova trhalo uši. Nakonec jsem do tohoto koutu Francie vyrazil. A navštívil místo, které nemůže a ani nesmí minout žádný fanoušek železnice a techniky vůbec – největší železniční muzeum v Evropě.

Velkou halu na severním okraji města nelze přehlédnout. Její plášť je pomalován různými pestrými barvami, až by měl člověk dojem, že míří do nějaké postmoderní galerie. Stará parní lokomotiva, umístěná před vchodem, však vše uvádí na pravou míru. A po průchodu dveřmi do zšeřelé haly se už naplno může každý vydat do fascinujícího světa železnice. Celá muzejní expozice je rozdělena do čtyř velkých celků. Každý z nich zaplňuje pro sebe určenou halu, část expozice ale je i pod širým nebem.

A co konkrétně muzeum nabízí? V první hale jsou vlakové soupravy rozděleny tématicky. Na jednom nástupišti se právě chystá k odjezdu vlak, mířící na prázdniny. Vzápětí se ocitneme na horách a sledujeme speciálně upravenou lokomotivu, prohrnující zasněženou trať. Válečnou kapitolu připomene vykolejená souprava, která se stala obětí francouzských odbojářů. Lesk interiéru jídelního vozu kontrastuje se strohou výbavou vagónu pro cestující druhou třídou. To vše doplněno zvukovými a světelnými efekty, jež dotvářejí atmosféru dané situace.

To jen tak na úvod, aby se člověk dostal do té správné nálady a provozní teploty. V následující hale se každý může vydat na pouť po dějinách a vývoji železnice (zřetel je kladen logicky na francouzskou železnici). Celkem je zde osm nástupišť – každé představuje určitou dějinnou epochu. Nikoho tedy nepřekvapí názorné schéma funkce parního stroje hned na úvod, a to navíc v podobě průřezu parní lokomotivou. Po chvíli trpělivého zkoumání vše pochopí i technicky málo zdatný pozorovatel. Pak už lze vyrazit na další nástupiště. Nejvděčnějším jsou rozhodně čtvrté (věnované významným cestujícím – prezidentům, členům královských rodin…) a osmé (vznik a rozvoj chlouby francouzské železnice – TGV, s možností nahlédnout do řídícího kokpitu vlaku). Pozornost je věnována mj. Francouzské národní železniční společnosti, vlakovým rychlostním rekordům nebo rozvoji mezinárodní dopravy (včetně náhledu do vlaku na lince Paříž-Brusel).

Nejširší nabídku průvodců a map Francie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Nohy už začínají pomalu bolet a je čas si trochu odpočinout. I na to je v muzeu pamatováno. Kdo se chce při odpočinku nadýchat čerstvého vzduchu, může usednout na palubu Alsaského miniexpresu – vláčku, jenž jej proveze venkovní expozicí. Kdo zůstane uvnitř, může v klidu pozorovat hemžení malých modelů ve stylizovaném prostředí či se naopak nechat ohlušit rachotem kol a syčením páry parní lokomotivy (typu 232U1), která se probouzí k životu každých třicet minut. A pak už zbývá jen absolvovat prohlídku venkovní expozice. K vidění jsou další typy lokomotiv, velká železniční točna nebo originální nástupiště z počátku 20. století, na němž se konají různé krátkodobé výstavy.

Je toho zkrátka hodně na jedno muzeum, ale vše se dá zvládnout a stihnout. A kdo by techniky neměl pořád dost, nachází se nedaleko i muzeum automobilů.