ZBYNĚK VINTR: Na kole přes šest kontinentů

Měl jsi v sobě lásku k cyklistice vždy, nebo kdy a jak si ji v sobě našel?

Cyklistika je sport, kterému úplně nerozumím, nevím, kdo je domestik a taky nechápu, proč cyklokros jezdí v bahně a tváří se u toho tak přešťastně. Obecně nesnáším závody a soutěžení. Na kole jsem začal jezdit hlavně proto, že jsem byl líný chodit pěšky a protože kolo jede vlastně samo. Ráno dvakrát trochu šlápneš a pak celej den už jenom brzdíš. Vše začalo ve Vancouveru v Kanadě, kdy jsem si usmyslel, že se musím podívat na Aljašku a pěšky tam nikdy nedojdu. Tudíž jsem si řekl, že tam dojedu na kole. A tak se i stalo. Od té doby se dá říct, že to kolo pomalu začínám mít rád.

Jak vypadala tvá první cyklistická výprava, když jsi v podstatě sedl na kolo ze dne na den, bez větších příprav a jel takovou dálku? Jak se s tím vypořádalo tvé tělo a mysl?

Jak už jsem nakousnul… Vancouver – Aljaška – Vancouver byla má první cesta, která vše změnila. Ze začátku to nevypadalo úplně dobře, protože jsem na to kolo naložil úplně všecko, co jsem kde na ulici, v popelnici a porůznu ponacházel. Je třeba přiznat, že to byl ten výjimečný okamžik, kdy to kolo ani po dvojím šlápnutí nejelo. Ale postupně jsem ho donutil.

Má mysl se s tím vypořádala velice dobře a skákala štěstím. Tělo začalo skákat štěstím až postupně, zvláště poté, kdy mě přestaly brát křeče.

Kolik máš aktuálně najeto po sečtení všech cest?

Jelikož jsem právě teď na cestě, tak se to mění každým dnem, ale velice zhruba asi 186.000 km.

Za těch více než 15 let máš na kontě krásně projetou Evropu, Austrálii, Afriku, Asii i Blízký východ, ale já bych se chtěla pobavit hlavně o tvé poslední velké cestě – Americe. Odkud kam jsi vlastně jel?

Je to už 17 let…Jel jsem jako obvykle odnikud nikam s velkým důrazem na USA. Ale začal jsem v Kostarice a dojel do Kanady a pak ještě párkrát na jih a sever USA, kdy jsem se držel hlavně na západě země.

Zabralo ti to rok života a ujel si 22 000 kilometrů, což je obdivuhodné! Jaká část této cesty byla nejtěžší?

Každej den trochu a ono se to za ten rok nasbírá… Určitě Kostarika, kde jsem byl už po druhé na kole. Z Evropy jsem si dovezl s největší pravděpodobností nějakej covid, či co a tak byl začátek krutej, kdy mě braly tak hrozný křeče, že jsem nemohl šlapat a nemohl jsem ani chodit. Když jsem dojel k jednomu Slovákovi na pobřeží, byl jsem v takovým stavu, že on mi jen říkal: „Hlavně mi tady neumři, fakt nevím, co bych s tebou dělal.“ Pak jsem se trochu zbráboral a zbytek už byl bez problémů. Asi…

Ubytovací služby využíváš jen málokdy, ale z vlastní zkušenosti vím, jaké horko může být třeba ve Střední Americe. Jak se stanuje v takovém parnu?

No blbě. Navíc končilo období dešťů, takže ono to vlastně ani pořádně nešlo. Tudíž až do Guatemaly jsem toho moc nenastanoval. Ale od Guatemaly dál už bylo zase vše v normě a stanoval jsem často až furt.

Co si myslíš o bezpečnosti v těchto zemích spojené se stanováním?

Po zásahu „nového“ salvadorského“ prezidenta, který pozavíral 10% populace je v současnosti Salvador jednou z nejbezpečnější zemí Střední Ameriky, tudíž stanování bylo docela v pohodě. Kostarika je zas teď plná Američanů a bezpečnost se velice zlepšila. Nikaragua je všelijaká, ale jde to. Stejně tak Guatemala. Mexiko už bylo podle mě úplně v pohodě.

Po skoro 5 měsících jsi konečně dorazil do tvých vysněných USA. Jaký to byl pocit vkročit po Střední Americe a Mexiku do „civilizované země“?

Tělo i mysl se držely za ruce a skákaly radostí, jazyk začal formulovat slova v docela známém jazyce a já jsem tam konečně byl. Že mě hned v Tusconu jeden redneck úplně totálně vypičoval, jsem považoval jako úvod do USA a vlastně mi to ani nevadilo.

Každopádně má první návštěva Safeway skončila naprostým fiaskem, kdy jsem po hodině odcházel jen s pivem, protože tam bylo toho všeho tolik na výběr, že jsem se po měsících, kdy člověk kupuje jen to co mají, nedokázal prostě rozhodnout, co koupit. Další den jsem tam musel znova a postupně jsem to prolomil!

Co tě tolik fascinuje na USA z cestovatelského hlediska?

Rozloha! Mám prostě strašně rád velký země, které ale nejsou přelidněné. Obrovský vzdálenosti. Pustina. Hory. Pouště. Lesy. Řeky. Sekvoje. Pobřeží. Hiker/Biker campsites. Američani. Američanky. Pivo. Americká přímost a upřímnost. A taky národní parky 🙂

Na západní pobřeží USA je spousta ikonických měst – San Diego, San Francisco, nebo třeba Los Angeles. Vyhýbáš se velkoměstům, nebo je rád prozkoumáš?

Většinou vyhýbám. Podle mě v těch městech potřebuje člověk nějakého místního průvodce, který se tam vyzná a ukáže. Jerry mi v LA něco ukázal, ale neslo se to v duchu – „tady si vyfoť cedulu Beverly Hills, ale vzít tě tam nemůžu, protože s našima ksichtama by nás tam policajti okamžitě zmlátili.“ Taktéž si myslím, že všechna americká města vypadají velice podobně a nějaký pamětihodnosti byste tam jen složitě hledali. Ale je možné, že takový Las Vegas bude zase něco, co v Evropě nenajdeme.

Jaký je tvůj rekord ujetých kilometrů za den?

Mě to obvykle po 100 km denně přestává bavit, takže asi každej má denní rekord větší než já, takže já jsem jednou v západní Austrálii ujel s kvákajícím Pierrem (francouzský lehokolista, s poměrně zajímavou vadou řeči) 180 km.

Jak se odměňuješ za dobrý výkon?

Nepotřebuju odměny. Odměnou je samotný fakt, že si dělám co chci, jezdím od čerta k ďáblu, piju z kaluže, jím ze země, spávám ve stanu a nejsem někde u pásu na noční.

Jezdíš raději po asfaltových silnicích, nebo „polňačkách“?

Když jedu dlouho po silnici, tak pak hledám bordel a když jedu dlouho bordelem, tak hledám asfalt. Ale procentuálně bude převažovat asfalt.

Jakou trasu bys doporučil cyklistům začátečníkům?

Asi něco kolem baráku. Česko, Slovensko, Rakousko, možná i Balkán. Prostě když se něco vyjebe, aby člověk dojel vlakem domů jako spráskanej pes.

Jedeš za každého počasí? A co je pro tebe horší – déšť, vítr, nebo horko?

Kdo zažil 14 dní prakticky nonstop deště na Yellowhead hwy v Kanadě, nebo 41 deštivých dní z 50 při cestě na Nordkapp a zpět, tak mě nikdy nepřesvědčí o tom, že vítr nebo horko jsou horší. V dešti jezdím jen když skutečně musím a s obrovským sebezapřením! Ale i protivítr po dobu měsíců dokáže zlomit i obvykle velice silné charaktery!!!

Vyjel jsi na nějaký vrchol hory? V jaké nejvyšší nadmořské výšce jsi se ocitl?

Na vrchol asi ne. Největší výška byla někde v Sečuánu v Číně nějak přes 4.800 m. Nic moc 🙂

Po dokončení této roční cesty jsi opět naskočil do sedla a aktuálně projíždíš Blízký východ. Jaké máš další cíle?

Můj doktor kolenář mi dal injekci do kolena a řekl: „Víš, co bys chlape mohl zkusit? Jezdit na kole!“ Pokoušely se o mě mrákoty, ale budeš se hádat s doktorem?? Sbalil jsem pár švestek, odletěl do Kuwaitu a dojel až do Gruzie přes Irák a Írán. Ale to už je jiná historie.

Další cíle vlastně nemám. Chtěl bych nadále chodit do Švédska sázet stromky, ale obávám se, že už na to nebudu mít. Nicméně to ještě jednou zkusím! Pokud to nevyjde, nezbyde mi než dát opět na rady doktora.

Zbyněk Vintr je jedním ze 100 DOBRODRUHŮ. Podívej se na ty ostatní a sleduj, kdo se stane DOBRODRUHY ROKU