Zastavení pohybu

Pohybová neostrost

Jak fotit, aby fotka nebyla rozmazaná? Rady jsou primitivně jednoduché. Pevně a stabilně držet aparát. Často se stává, že honem honem máte potřebu něco vyfotit dřív, než děj zmizí. Ale máte přes rameno batůžek, v ruce deštník, rozjedenou svačinu… prostě ruce jsou zaměstnané. Chytit foťák jednou rukou, zvlášť, když se jedná o malý kompakt, lze. Ale je to chyba. Už mnohokrát se mi vyplatilo zastavit se, všechno položit a chytit foťák tak, jak se sluší a patří. Pevně oběma rukama. A při focení zadržet dech. Šance, že snímek bude ostrý se radikálně zvětší. Rozmazání je způsobeno pohybem fotoaparátu vůči fotografovanému objektu. Je-li expoziční čas dostatečně krátký (setiny či tisíciny vteřiny), pohyb se na výsledné fotce nestihne projevit a jeví se obrázek jako ostrý. Fotit co nejkratším časem je nejlepší prevencí, kterak předejít rozmazaným snímkům. Samozřejmě, vše závisí na použité cloně a světelných podmínkách.

Čím širší objektiv, tím si můžete dovolit delší čas bez rizika rozmazání. Díky širokoúhlému objektivu je ostré jak popředí, tak pozadí a přitom se obě loďky pohybovaly. Tady by snímek vylepšil blesk se sníženou intenzitou záblesku (viz.minulý díl o fotoblýskání).

Ale obecné pravidlo říká: pokud fotíte časem, který se rovná dvojnásobné převrácené hodnotě právě použité ohniskové vzdálenosti objektivu fotoaparátu, tak by fotka i při focení z ruky měla vyjít ostře. Zní to hnusně složitě? Ve skutečnosti je to jednoduché – stačí znát ohniskovou vzdálenost objektivu, tu vynásobit dvěma a tak krátkým časem fotit. Ohnisko je na každém objektivu napsané a udává se v milimetrech. Je-li objektiv 50mm, bezpečný čas je 1/100 sekundy či 1/120 sekundy. Dvojnásobná hodnota ohniskové vzdálenosti – tedy 2x 50 je 100 (některé fotoaparáty čas 1/100 nemají, tak nejbližší bude 1/120 s). Trochu to komplikují zoomy, kde je ohnisková vzdálenost proměnlivá. Je-li rozsah zoomu 28 – 80mm, tak při focení „nejširším“ ohniskem (do záběru se vejde největší prostor), volte čas  1/50 a kratší, při nejdelším ohnisku foťte 1/150 a kratší. Časem, až to dostanete „do ruky“, si můžete dovolit prodloužit čas, ale chce to cvik. Vychází-li čas příliš dlouhý a je reálné riziko rozmazání fotografií, pomáhá zvýšit citlivost (ISO). Fotíte-li v podvečer, bez stativu a foťák ukazuje při objektivu 70 mm čas 1/25, je velké nebezpečí rozmazání snímku. Ale vy už víte, že můžete zvýšit citlivost, foťák někde opřít  nebo použít blesk. O fotoblýskání jsme si řekli minule.

Fotka ukazuje přesně obrácený způsob zachycení pohybu než je švenkování. Aparát se nehýbal, zatímco vlak ano. Dlouhý čas způsobil, že vlak je rozmazaný, ale tunel ostrý. Jelikož bych takovou fotku z ruky neudělal, musel být aparát na stativu. Vše jsem si dopředu nachystal a jen počkal, až přijede vlak. Samozřejmě to chtělo konzultaci s jízdním řádem. Tím, že jsem použil během průjezdu blesk, tak se mi náhodou podařilo trefit nápis ČD na boku vagónu

Švenkování

Metodou, jak zachytit rychlý pohyb bez rozmazání, je švenkování. Švenk je pojem známý spíše z filmu a práce s kamerou než s fotoaparátem, ale princip je stejný. Krátce jsme švenk zmínili v našem kompoziční slabikáři. Podívejme se na tuto techniku zblízka.

Snímek zobrazuje pohybující se traktor a brigádníka, který strhává chmel. Švenkováním jsem jakž takž zachytil dopředný pohyb traktoru s klučinou, ale strhávané rostliny měly pohyb úplně jiným směrem a tak jsou rozmazané.

Podle slovníku cizích slov je to „pohyb kamery přenášející pohled z jednoho bodu na druhý“. Lidově řečeno, bude-li projíždět kolem auto (motorka, loď s vodákem či startující rogalista), sledujte jeho pohyb hledáčkem kamery a mějte stejnou rychlost jako on. To znamená mířit na fotografovaný objekt tak, že zaostřovací bod fotoaparátu bude na stejném místě objektu, který fotíte po celou dobu expozice. Zjednodušeně řečeno, zaostříte-li hlavu, musíte ji držet po celou dobu pohybu na stejném místě v hledáčku. Má to zádrhel. Jakmile zmáčknete spoušť a spadne zrcátko, ztratíte vizuální kontakt, ale v pohybu musíte plynule pokračovat. Působivé je použít při švenkování synchronizaci blesku na druhou lamelu. Tím se docílí onoho tak často používaného efektu, kdy je auto, cyklista, běžec… ostré, zatímco okolí rozmazané. Ovšem tady je dobré vědět, jak daleko „váš“ blesk dostřelí. Vestavěné blesky zvládnou maximálně několik metrů.

Tady byl použitý švenk a blesk. Snažil jsem se zaostřit tančící, ale bylo jasné, že s časem 1/3 sekundy by byli rozmazaní. Proto jsem švenkoval, ale zároveň použil blesk. Kdybych fotil klasicky – staticky, byla by možná ostrá světla na stropě i všechny nepohybující se objekty, ale  to hlavní – nevěsta se ženichem, by byli úplně rozmazaní.

Praktická ukázka švenkování

Stativ

Nemáte-li stativ a například světelné podmínky nedovolují fotit z ruky (je příliš tma, takže si foťák „řekne“ o dlouhý čas), nezbývá, než položit aparát na jakoukoli rovnou plochu. Na zem, na střechu auta, na nepadající batoh… a nastavit samospoušť. V takových situacích jsem pod objektiv, který občas aparát převažoval, dával čepici, šálu, svetr… Někteří lidé si sebou nosí plátěný pytlík s rýží. Tenhle primitivní „rýžový ministativ“, který si můžete vytvarovat podle potřeby má nevýhodu v tom, že přece jen je trochu objemný a něco váží. Pokud je potřeba fotit z výše očí, občas pomůže přiložit aparát ke zdi a alespoň takhle primitivně si zajistit, že se nebude třást. Samozřejmě když už máte stativ, tak to chce mít dobře utažené všechny jistící šroubky a má-li aparát funkci předsklopení zrcátka, tak ji použít. Nic se tím nezkazí, ale může se leccos vylepšit.

Takové fotky bez stativu neuděláte. Výhoda stativu je v tom, že si můžete předem nachystat kompozici, dobře zaaretovat šrouby stativu a nakonec vyfotit scénu na samospoušť, aby jste si s foťákem při mačkání spouště nepohnuli. Ovšem nejde tímto způsobem fotit reportážní a dynamické scény. Demonstranti nepočkají, až si nachystáte stativ.

Vše výše napsané platí o pohybové neostrosti. Jiný typ „rozmazaného“ snímku je dán tím, že vám aparát zaostří na něco jiného, než jste původně předpokládali. Důvodů může být několik. Ostřili jste na hranu, ale aparát zaostřil na kontrastní (často světlé) pozadí. Mimo jiné to může být způsobené tím, že skutečný ostřící bod má trochu jiný tvar a velikost, než jaký „vidíte“ v hledáčku na matnici. Nebo zaostříte správně, pohnete s fotoaparátem a zmáčknete spoušť, ostřící bod se kousíček ve fotografované scéně posune, foťák přeostří… a vy už nestihnete reagovat. Sám jsem tímto způsobem přišel o pár hezkých snímků. Řešením je namáčkout spoušť do poloviny, změnit kompozici a pak spoušť domáčknout.

Jiná možnost, jak nepřijít o snímek pohybujících se objektů, je manuálně  volit dostatečně krátký čas (program priority času), předostřit si na místo kde se daný objekt musí objevit a jakmile tam je, zadržet dech a opatrně domáčkout spoušť. Pozor, tady hrozí rozostření tím, že chcete spoušť zmáčknout rychle a strhnete aparát trochu dolů.

Tohle byl prachsprostý pokus co to udělá. Poprosil jsem kamarádku, aby se nehýbala, zaostřil jsem si jí, držel namáčklou spoušť do poloviny a kamerou jsem hodně trhaně škubal. Zároveň jsem měl nastavený blesk na druhou lamelu, tzn.že blesk se odpálil ve chvíli, kdy se zavírala závěrka. Popředí (Klárka) je víceméně ostré, pozadí, kam blesk nedostřelil, je úplně rozmazané pohybovou neostrostí. Tady je ale férové upozornit, že tuhle fintu lze použít u foťáků pokročilejších amatérských zrcadlovek a profesionálník aparátů. Obyčejné kompakty tuhle možnost nemívají.

Autor je šéfredaktorem časopisu TravelFocus.