Xibalba – speleopotápěčská expedice na Yucatánu

Xibalba – speleopotápěčská expedice na Yucatánu

Počátkem tohoto roku začala další z expedic českých speleopotápěčů do zaplavených jeskyní mexického Yucatánu. Skupina Speleoaquanaut přijela s úmyslem zmapovat složitý, částečně objevený systém chodeb cenotu Tux Kupaxa.

Jeskyně se stala slavnou, když zde v roce 2001 Gunnar Wagner a Robbie Schmitner nalezli pozůstatky kostí mastodonta. Vstup do Tux Kupaxa leží několik kilometrů západně od vesnice Chemuyil. Část jeskyně v délce 8,5 km byla objevována v průběhu let 1998-2008. Kromě Gunnara a Robbieho se na exploraci podíleli také Bil Philips a Steve Bogarts. Z těchto zaplavených prostor však existoval jenom polygon-spojnice bodů, znázorňující pozici natažené vodící šňůry, bez jakýchkoliv podrobností, které jsou charakteristické pro kvalitní mapu. Našim cílem bylo jeskyni podrobně zmapovat, pokusit se spojit ji s dalšími systémy, ležícími v její blízkosti, a pokračovat v registraci případných nálezů kosterních pozůstatků prehistorických zvířat.

Expedice Xibalba, Mexiko

Propojení dvou jeskynních systémů

Už deset dní systematicky zkoumáme a mapujeme všechny hlavní chodby a odbočky z nich. Postupujeme od vstupu do cenotu Tux Kupaxa, pracujeme ve dvojicích. Každá dvojice proplouvá předem určený směr. Ze začátku nám stačily dvě láhve se stlačeným vzduchem na zádech. Při dnešním ponoru si bereme každý jednu rezervní láhev navíc. Budeme se pohybovat víc než kilometr od vchodu v hloubce kolem 13 metrů. Martin a Míra těžce získávají metr po metru v nízkých plazivkách na sever od nádherně vyzdobeného hlavního tunelu jeskyně. Míla a Mahony objevují a kreslí novou spojku mezi hlavním tunelem a chodbou s mastodontem. Já s Petrem začínáme mapovat od kostry mastodonta dál na severozápad. Dle starého polygonu má tímto směrem pokračovat chodba až po spojení cenotů Tux Kupaxa a Tres Estrelas. Její připojení však neodpovídá skutečnosti. Ze začátku prostorný tunel (20x5m) se postupně začíná klikatit. Vplouváme do každé škvíry, snažíme se dokonale zmapovat všechny možné podvodní cesty.

Velké chodby končí v široké síňce, ze které vede vodící šňůra uzoučkým tunelem, lomeným několikrát do pravého úhlu. Viditelnost se pohybem nad jemným jílem mění v nulu. Protáhnu se okýnkem u dna a vystrčím hlavu za hradbu krápníků. Za rohem poznávám prostoru, kterou jsme proplouvali v cenotu Tres Estrelelas před pár dny.

Teď už přesně víme, ve kterém místě jsou oba cenoty propojeny. Je čas k návratu. Spotřebovali jsme třetinu zásoby vzduchu, určenou k průniku a mapování. Další třetina je na návrat, zbytek slouží jako rezerva pro případ nouze. Blížíme se k pozůstatkům kostry mastodonta, jejichž část vyzvedli pro vědecké účely potápěči z INAH-Národního institutu pro archeologii a historii. 50 metrů před místem nálezu je v levé části široké chodby skalní zlom, úzkou puklinou padající pod stěnu. Cestou tam jsme si pukliny nevšimli, vypadá jako neperspektivní, přesto nechávám Petra u vstupu do ní, vyvazuji vodící šňůru na hlavní šňůru a odkládám stage-rezervní láhev, se kterou bych se puklinou neprotáhl. Propadávám do metr vysoké a pět metrů široké chodbičky. Vodící šňůru, která mi ukáže cestu zpět, upevňuji na skalní výběžky a krápníky tak, aby spojnice bodů byly co nejdelší a zároveň aby vedla v nejširší části profilu chodby. Po sto metrech se dostávám do síně vysoké sedm metrů. Je z ní několik možností pokračování. Upevňuji konec šňůry na krápník uprostřed prostory a obracím k návratu. Musím ještě polygon změřit pomocí buzoly a hloubkoměru, vzdálenosti mezi body zjistím spočítáním uzlíků na šňůře, vzdálenými od sebe tři metry. Petr poctivě čeká před puklinou, přestože chybělo jen pár minut, aby vyrazil za mnou. Celá akce trvala přes půl hodiny. Připojuji si odloženou stage a dalších 40 minut plaveme k východu z jeskyně. Míla a Mahony jsou už venku. Zmapovali nově objevených 100 metrů chodeb, propojujících známé části jeskyně. Míra s Martinem ještě nevylezli. Probouzí se ve mně otcovská starost o Martina, ale znám Mírovu schopnost střízlivě zvážit situaci. Po deseti minutách se objevuje v hloubce pod skálou záblesk světla z baterky. Kluci ještě provedou několikaminutovou dekompresi k vysycení tkání od nadbytečného dusíku a vylézají s notesem, hustě popsaným údaji o zmapovaném úseku.

O den později jsme s Petrem a Mahonym pokračovali v průniku v odbočce za mastodontem a objevili našimi předchůdci dlouho hledané spojení s jeskyní Sax Xiquin.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kosti prehistorických živočichů

Zůstali jsme s Mírou sami. Zbytek výpravy odletěl před týdnem do Čech. Ponory v jeskyni Tux Kupaxa jsou stále delší a delší. Do zadních částí jeskyně se dostáváme pomocí podvodních skútrů, které až pětkrát urychlí náš postup vpřed. Máme tak mnohem víc času na mapování a kreslení zaplavených chodeb. Nebezpečí, plynoucí z možnosti poškození skútru, eliminujeme zvýšením počtu lahví se vzduchem na čtyři pro každého. Pod vodou trávíme pravidelně téměř čtyři hodiny. Postupně uzavíráme skládačku jednotlivých úseků do celkové mapy jeskyně. Původních 8,5 km jsme natáhli objevením neznámých prostor i spojením s dalším systémem na konečných 15 200 m. Tux Kupaxa se stává osmým nejdelším vodou zaplaveným systémem na Yucatánu. V průběhu mapování v nových částech jeskyně jsme objevili kosterní pozůstatky prehistorických živočichů na dvou místech. Jedná se pravděpodobně o mohutné pozemní lenochody. Náš úspěch ještě doplňujeme filmováním před rokem nalezené nejzachovalejší kostry lenochoda vůbec. Dle vyjádření jednoho z předních specialistů na tyto obratlovce Dr. McDonalda se jedná o úplně nový druh lenochoda. Kostru jsme nalezli v sousedící jeskyni Koox Baal. Je vzdálená 45 minut jízdy skútrem od vchodu. O naše objevy se začínají zajímat přední paleolontologové.

Expedice Xibalba, Mexiko

Mapové podklady, získané při zkoumání osmého nejdelšího jeskynního systému na Yucatánu, zpracujeme v průběhu nejbližších měsíců do podrobné mapy. Ve spolupráci s Quintana Roo Speleological Survay mapu koncem letošního roku vydáme. Všechny nálezy kosterních pozůstatků prehistorických živočichů jsou podrobně evidovány a budou předmětem další analýzy.

Finančně expedici podpořil Expediční fond.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí