HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Výstava fotografií Příběh cestovatele

Výstava fotografií Příběh cestovatele

Více než třicet amatérských i profesionálních fotografů věnovalo svůj snímek výstavě, kterou jsme nazvali Příběh cestovatele. Na souboru fotografií je unikátní právě onen „příběh“. Fotky nejsou jen krásnými obrázky z různých koutů naší planety, ale nesou také zážitek a zkušenost, o kterou byli autoři ochotni se podělit. V tomto článku můžete sledovat průběh výstavy a její sledovanost.

Jak lze vyfotit ženu z pouštního kmene v severní Keni, která bojuje za zrušení rituální obřízky? Kolik hodin musí fotograf v mrazivém počasí čekat na vlčí rodinku? Jak se fotí za polární bouře v Antarktidě?

Výstava „Příběh cestovatele“ je souborem 33 fotografií od 33 autorů ve formátu A1 a A2. Každá fotografie je doprovázena zajímavým příběhem, který se k jejímu pořízení pojí. Mezi autory vystavených snímků najdete naše přední fotografovy, cestovatele a dobrodruhy. Spojuje je spolupráce s největším českým cestovatelským portálem HedvabnaStezka.cz.

Harmonogram výstavy

Umístění výstavyTermín konání výstavy Odhadovaný počet návštěvníků
Náprstkovo muzeumzáří, říjen 20108.000
Klub cestovatelů Praha
říjen 20106.000
Festival Rajbas Kotlík Blanskolistopad 20101.600
Cestovatelský festival Kolem světa, Prahalistopad 20102.000
ZOO Prahaleden, únor 2011400
Veletrh Holiday World, Prahaúnor 201140.000
ZOO Jihlavaduben, květen 201125.000
Klub cestovatelů Brno
srpen 20116.000
Obchodní centrum Palladium
září 2011
100.000
Čajovna v Sítiříjen 20116.000



Tady se podívejte na fotografie z vernisáže v Náprstkově Muzeu (září 2010).

Jaké fotky na výstavách uvidíte?

Hynek Adámek, Antarktické létoHynek Adámek, Antarktické léto

Hynek Adámek: Antarktické léto

Na jaře roku 2005 začalo budování české vědecké stanice na antarktickém ostrově Jamese Rosse. Bydleli jsme ve stanech a tak veškerou činnost expedice zásadním způsobem ovlivňovalo počasí. Sněhová bouře trvala už druhý den. Vzít fotoaparát a vyrazit do mrazivého větru mne donutil až pocit absolutní nudy. Těžko se to popisuje, ale po dvou dnech strávených ve spacáku se už jakákoliv činnost jeví jako ohromná atrakce. Po hodině zbytečných pokusů o zachycení té pravé atmosféry, zklamaný a promrzlý, s rukama necitlivýma od chladu, jsem se ještě přinutil udělat pár záběrů geologa Bedřicha Mlčocha, jak ve vánici míjí přístroje pro měření proměnlivosti intenzity slunečního záření. A fotka byla tady: poslední žijící trosečník ztracený v ledové pustině.

Hynek Adámek, externí redaktor české verze časopisu National Geographic; spolupracuje pravidelně s www.HedvabnaStezka.cz. Spolu s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem je autorem knihy o Živá Afrika. Během letní antarktické sezóny 2004/05 byl v týmu, který na ostrově Jamese Rosse budoval první českou vědeckou základnu v Antarktidě, stanici Johanna Gregora Mendela. Letos mu vyšla knížka Češi v Antarktidě.

Mirek Deneš, Moderní městoMirek Deneš, Moderní město

Mirek Deneš: Moderní město (San Francisco, USA)

San Francisco mě oslovilo svojí architekturou a atmosférou jako málo co. Fotografování u zálivu bylo zvláštní. V kancelářských budovách nastal čas obědů. Spousty pracovníků se najednou začaly usazovat všude okolo a pojídaly saláty a sendviče. Jiné skupinky běhaly a cvičily na promenádě. Považuji Američany za velmi líný národ, ale tímto mě naprosto dostali. Vidět manažery a sekretářky, jak sundají saka, obují tenisky a začnou tu pobíhat … to se hned tak nevidí.

Miroslav Deneš je cestovatel a fotograf. Snímky krajin a reportáže publikuje v českých médiích, velmi často na cestovatelském portále HedvabnaStezka.cz. Fotografuje a cestuje hlavně pro potřeby své firmy, která vyrábí originální fotoobrazy, tapety a pořádá foto expedice. Jezdí hledat nevšední záběry ze zajímavých lokalit světa. Nejraděj však má fotografické cesty po Čechách a Moravě. Stránky autora: www.krasysveta.cz

David Gladiš, Skutečný boháč, IndieDavid Gladiš, Skutečný boháč, Indie

David Gladiš: Skutečný boháč (Orchha, Indie)

Čekali jsme, až nám tento chlapík usmaží zeleninovou samosu a počítali, kolik si tak asi za den vydělá. Jeho „restaurace“ i s kuchyní dobré dva m2 velká byla zároveň i jeho domovem. Sčítali jsme a násobili, odhadovali, kolik samosy denně prodá, kolik stojí suroviny a jaké má další náklady. Až nakonec jsme se jej zeptali přímo, jaký mívá denní zisk. „Nevím, nepočítám to,“ odpověděl. Jen opravdový boháč peníze nepočítá.

David Gladiš je cestovatel a horolezec,  zakladatel www.HedvabnaStezka.cz, největšího cestovatelského portálu v ČR. S oblibou se vydává do horských oblastí Afghánistánu nebo na kanoi do pustých oblastí Amazonie.

Baracoa, KubaBaracoa, Kuba

Petra Greifová: Život v ulicích (Baracoa, Kuba)

Procházím se uličkami starého města, jehož krása se stále více rozpadá, a mezi zvuky hudby linoucí se ze všech oken a dveří ke mně zaléhá pozdrav a pozvání na kávu. Od doby, kdy v Baracoa přistál Kolumbus a objevil tak nevědomky nový světadíl, se toho hodně změnilo. Indiáni, uctívající nedalekou mlhou zahalenou stolovou horu, byli nahrazeni dobyvateli a africkými otroky. Usedám na zem do stínu vedle tmavých rozesmátých tváří. Mí hostitelé jsou zvědaví na život za hranicemi „ostrova svobody“, protože, jak říkají, se jistě nepodívají dále, než kam dojede kubánská rikša.

Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii. Jejím největším koníčkem je fotografování a cestování – především v horských oblastech naší planety. Své zážitky prezentuje na festivalech a přednáškách v Klubu cestovatelů. Nyní je šéfredaktorkou největšího českého cestovatelského portálu www.HedvabnaStezka.cz.

Jirka Hejnic, Do vody či na kopec?Jirka Hejnic, Do vody či na kopec?

Jirka Hejnic: Do vody či na kopec? (Bílé Kordillery, Peru)

Po nádherném výstupu na jednu z nejkrásnějších hor světa Alpamayo se ještě narychlo rozhodujeme pro úžasný trek okolo celé horské skupiny Santa Cruz, abychom mohly spatřit „naši horu“ z jihu jako fascinující souměrnou ledovcovou pyramidu. Nejprve obtížně prostupujeme strašlivě rozeklaným ledovcem. Veškerou námahu však zcela zastiňují pohledy na okolní štíty. Po přechodu posledního sedla docházíme v noci k jezeru Cullicocha. Ráno ze stanu obdivujeme vrchol Nevado Santa Cruz Norte… ale ten snad zase příště, protože do Peru se ještě určitě vrátíme.

Jirka Hejnic vystudoval lékařskou fakultu a složil atestace z radiodiagnostiky. Prohlíží tak již15 let nejrůznější obrázky lidského těla. Stejně tak je však fascinován obrázky přírody. Miluje hory a zdolává stěny, kopce i kopečky. Svůj volný čas se snaží trávit cestováním a fotografováním, stejně jako při expedici na Alpamayo podpořenou firmou Humi Outdoor (www.humi.cz).

Michal Houska, Indická radostMichal Houska, Indická radost

Michal Houska: Indická radost (Karnátaka, Indie)

Coby kamenem dohodil od chrámu Virupakša si hrají tři malé děti s kuřátkem. Potkáváme je, jak sedí jen tak na zápraží domu, nedaleko trhu, v malé vesničce Hampi v indickém státu Karnátaka. Venku je čtyřicet stupňů ve stínu, nad hlavou se zelenají palmy a vrhají nezbytný stín. Děti na nás mávají a pyšně i s něhou ukazují svou nejnovější poklad.

Michal Houska se cestováním a fotografií zabývá už několik let. Své zážitky publikuje v časopisech, novinách, na cestovatelském portále HedvabnaStezka.cz a na svém webu www.exotickecestovani.cz. Nyní chystá několikaletou cestu po světě; autem, člunem, na kole – dokud budou stačit peníze, chuť a štěstí.

Vítek Hněvkovský, Lapazské probouzeníVítek Hněvkovský, Lapazské probouzení

Vítek Hněvkovský: Lapazské probouzení (La Paz, Bolívie)

Je ráno, ale ne zas tak brzo. Život v ulicích La Pazu se však teprve probouzí. Objevují se první trhovci, kteří si v klidu začínají rozbalovat své zboží, závoj ticha prořezávají zatím ojedinělé klaksony aut. Možná už za necelou hodinu se však celá ulice změní v mravenčí hemžení, naplní se vůní čerstvého pečiva a jiných pochutin a ticho se odebere do pětitisícových vrcholů vystupujících nedaleko za městem. Nový den v La Pazu právě začíná…

Vítek Hněvkovský je vystudovaný učitel s velkou zálibou v cestování a vysokohorské turistice, během níž testuje vybavení značky Humi Outdoor (www.humi.cz). V této firmě také pracuje jako marketingový manažer. Během cest a expedic po různých koutech světa je mu vždy nepostradatelným společníkem fotoaparát, kterým dokumentuje život okolo sebe.

Roman Janusz, Andělé strážní, Fanské hory, TádžikistánRoman Janusz, Andělé strážní, Fanské hory, Tádžikistán

Roman Janusz: Andělé strážní (Fanské hory, Tádžikistán)

Do ostrého svahu před námi se zařezává místní „silnice“ a krkolomnými serpentinami dosahuje třítisícového sedla. Řidič padeát let starého autobusu po chvilce zamyšlení odpovídá: „problema nět, davaj“ a my nasedáme. S flegmatickou netečností objíždí balvany. V pravidelném rytmu jsme vystřelováni ke stropu, bezedné srázy se snažíme nevidět. Babička na vedlejším sedadle znuděna dopravní rutinou právě usnula. Svéráz národního transportu poskytuje nezapomenutelné zážitky. Stůjte při nás, andělé strážní.

Roman Janusz je aktivním cestovatelem, jeho největší láskou jsou země bývalého Sovětské svazu, jejich drsná horská příroda. Se svými krásnými fotkami pořádá přednášky a výstavy fotografií. Své fotočlánky exklusivně připravuje pro cestovatelský portál www.HedvabnaStezka.cz.

Filip Kerekeš, Hodinky prim, EtiopieFilip Kerekeš, Hodinky prim, Etiopie

Filip Kerekeš: Hodinky Prim (Etiopie)

Při cestě do Země Krále Králů mě doprovázely, jako při každém výletu, mé dlouholeté přítelkyně, ručičkové hodinky značky Prim. Avšak při návštěvě Addis Abeba vzaly za své. A to vcelku prozaickým způsobem, při úprku ze slumu, když jsem chtěl bláhově kontaktovat místní rastafariánskou komunitu. Mé staré, z poctivé vítkovické oceli vyrobené Primky nevydržely náskok na místní hromadnou dopravu a celý strojek se o kovové madlo rozsypal. Zbyl mi jen náramek, a vidíte, jak se ještě hodí!

Filip Kerekeš je manažerem Klubu cestovatelů v Praze. Pracuje sedm dní v týdnu, nejčastěji po večerech, snaží se udržet na uzdě cholerické arabské a indické kuchaře a shání speciální přísady a koření u pákistánských prodejců. A co z toho má? Úžasnou posedlost v cestování napříč celým světem.

Lenka Klicperová, Mamma Josephine, KeňaLenka Klicperová, Mamma Josephine, Keňa

Lenka Klicperová: Mamma Josephine (Keňa)

V Nangidě jsem společně s mou spolucestovatelkou Olgou Šilhovou strávila týden. Samburky nás přivítaly jako přítelkyně, staly jsme se jejich hosty, bydlely jsme s nimi ve vesnici. Celé dny jsme si s nimi povídaly, chodily pro vodu, zpívaly večer u ohně. Byly nesmírně otevřené a sdílné. Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto normálním. Samburové, kteří tamní vyprahlou buš obývají, ji považují za svoji součást. Ve vesnici Nangide žije Josephine, která se snaží věco změnit, šířit povědomí o tom, že tento krvavý rituál není potřeba. Josephine má několik dcer, všechny jsou obřezané. Manžel ji k tomu donutil. Teprve po jeho smrti mohla nechat zbytek dcer obřezat jen tím nejlehčím způsobem. „Kdybych ale měla dceru teď, už bych to neudělala“, říká Josephine.

Lenka Klicperová je novinářka a fotografka, posledních pět let zastává funkci šéfredaktorky časopisu Lidé a Země. Během svého působení v tomto médiu navštívila řadu afrických zemí. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, na reportážní a portrétní fotku.

Jiří Kolbaba, Hamarka, EtiopieJiří Kolbaba, Hamarka, Etiopie

Jiří Kolbaba: Hamarka (Turmi, provincie Gamo Gofa, Etiopie)

Na pravidelný sobotní trh se do městečka Turmi sjíždí lidé ze širokého okolí. Tuto hamarskou dívku jsem exponoval ve vchodu do hliněné chýše. Hrdé a krásné ženy kmene se oblékají do kozích kůží, vlasy si potírají směsí ze živočišného tuku a rudé hlinky, patrné je nápadné jizvení těl. Tvar těch dvou kovových kroužků na krku signalizuje, že Hamarka je dosud svobodná. Etiopie patří k cestovatelsky nejatraktivnějším zemím na planetě. Má bohatou historii, překvapivě svěží přírodu, ale hlavně desítky pozoruhodných etnik. Ty nejexotičtější kultury můžeme spatřit zejména na jihozápadě země, v okolí řeky Omo.

Jiří Kolbaba si užívá obecné i osobní svobody a mnoho měsíců v roce cestuje všemi kontinenty planety. Poté, co objevil kouzlo fotografování, dostalo jeho cestování nový rozměr. Ze snímků připravuje četné fotovýstavy, knihy, kalendáře a hlavně sugestivní diashow, plné pozitivních motivací a inspirací.

Markéta Kráčalíková, MatterhornMarkéta Kráčalíková, Matterhorn

Markéta Kráčalíková: Matterhorn, kráska mezi horami

Budíček ve dvě hodiny ráno. Nasadit čelovky, do pusy čokoládu, do ruky cepíny, na nohy mačky. Vyrážíme. Trhlinovým polem posetým hromadou kamení z okolních kopců se přibližujeme pomalým tempem k dnešnímu cíli. Dalšímu čtyřtisícovému vrcholu Walliských Alp. Za zády nám ustavičně vyčnívá horská kráska, Matterhorn. Nakonec nás svým kouzlem přinutí zastavit se, sednout si a kochat se; cítit její přítomnost a sílu.

Markéta Kráčalíková vystudovala VŠE, ve svém volném čase pracuje jako průvodce pro cestovní kanceláře, cestuje a fotí, články publikuje na portále HedvabnaStezka.cz. Jejím prvním a nejsilnějším cestovatelským zážitkem byla cesta po Indii, která odstartovala její světoběžné období.

Martin Liška, Oddělování zrna od plev, AfghánistánMartin Liška, Oddělování zrna od plev, Afghánistán

Martin Liška: Oddělování zrna od plev (Afghanistán, Vachánský koridor)

Jako první cizinci po několika desítkách let přijíždíme do Išmurchu v roce 2006. Za průvodce nám slouží kniha o Československé expedici Hindúkuš 1965 s fotografiemi Viléma Heckela. Českoslovenští horolezci tehdy uskutečnili prvovýstupy na pěti a šestitisícové štíty pnoucí se nad Išmurchským údolím. Vracíme se o dva roky později. Jedna z prvních otázek našich tamních přátel je: „Proč jste nepřijeli také vloni?“ Považují nás za součást vesnice. Při fotografování se nerušeně věnují své nejdůležitější letní práci, vypěstovat a sklidit dostatek obilí, aby přežili následující zimu v drsných podmínkách afghánského Hindúkuše.

Martin Liška vystudoval Geografii na ZČU v Plzni. V různých asijských zemích strávil přes dva roky života. Účastnil se několika horolezeckých HUMI Outdoor EXPEDIC: Pamír Hindúkuš 2006, Uparisina 2008 a Gasherbrum I. 2009. Je aktivním členem HUMI teamu (www.humi.cz).  Živí se výškovými pracemi a jako průvodce v cestovní kanceláři. Spolu s kolegy pořádá cestovatelské přednášky na různých místech ČR a horolezeckých festivalech.

Oldřich Malachta, Jen my a hory, NorskoOldřich Malachta, Jen my a hory, Norsko

Oldřich Malachta: Jen my a hory (Femundsmarka, Skandinávie)

S obtížemi se celý den vlečeme po balvanech okolo bobří říčky, abychom zažili ten pocit – jen my a hory a ještě tisíce hub. K snídani, obědu i večeři. Femundsmarka, tajuplná oblast na hranicích Norska a Švédska, stále skrývá opuštěné hory, divoké řeky, pláně plné sobů, hluboké močály a jezera. Dny tu určuje slunce a déšť, vítr nás bičuje na hřebenech hor.

Oldřich Malachta propadl cestování po rok a půl dlouhé cestě přes Írán, Pakistán a Indii do Vietnamu i dalších zemí jihovýchodní Asie. Inspiraci a rady na cestu hledá na www.HedvabnaStezka.cz.

David Malec, Cestou na zeleninový trh, jezero Dal, Šrínagar, KašmírDavid Malec, Cestou na zeleninový trh, jezero Dal, Šrínagar, Kašmír

David Malec: Cestou na zeleninový trh (jezero Dal, Šrinagar, Kašmír)

Díky nepokojům, které propukly v hlavním měste provincie Kašmír, Šrinagaru, jsem byl uvězněn v houseboatu na jezeře Dal. I když jsem měl motocykl, nebylo to nic platné, ulice ovládal rozvášněný dav a v centru stále hořelo. Rozptýlením pro mně byl každodenní zeleninový trh, začínající v brzkých ranních hodinách a fungující na směnném principu. Zelenina se tady pěstuje přímo na vodě, na ostrovech tvořených z jezerních řas. Výhodou ostrůvků je jejich jednoduchá pohyblivost.

David Malec pochází ze Slovenska. Pracuje jako informatik, což mu dává možnost cestovat na delší čas. Od dětství má rád přírodu, snaží v ní se trávit co nejvíce času, v poslední době hlavně s foťákem v ruce. Při cestování dává přednost neturistickým destinacím a rád zůstává na jednom místě delší dobu, aby přičichl k místnímu životu. Rád čte cestovatelský portál HedvabnaStezka.cz a vystavuje v prostorách Klubu cestovatelů.

František Mamula, Hrdý MasajFrantišek Mamula, Hrdý Masaj

František Mamula: El-moran Lomotton (Voi, Keňa)

Novopečený masajský válečník mi dovolil, abych si ho vyfotografoval. Aby dodal Lomotoon celému dění náležitou důležitost, vzal si do ruky nezbytný válečnický kyj. Při úsměvu mi ukázal krásné bílé zuby. Ty zdobí každého Masaje stejně jako pestré oblečení a ozdoby na krku, rukách i nohách. Z chlapců se po patnáctém roku věku stávají válečníci – v jejich jazyce nazývaní El-moran. Před tím však musí podstoupit rituální obřízku, odejít do buše, kde po dobu delší než půl roku musí žít úplně sám.

František Mamula – mezi jeho nejmilejší destinace patří Srí Lanka. Před více než dvěma lety zde adoptoval védskou dívenku a často se za ní vrací. Je jedním z nejaktivnějších přispěvatelů a blogerů na portálu HedvabnaStezka.cz.

Katka Mandulová, Kora na Tatonských pastvináchKatka Mandulová, Kora na Tatonských pastvinách

Katka Mandulová: Óm, mani padme hum (Tibet, Čína)

Buddhistické vnímání světa je jiné než naše. Zatímco já se plahočím po celém širém světě z místa na místo, připadá mi, že život Tibeťanů se soustřeďuje kolem jediného bodu. Jako by uprostřed světa stál čhorten a kolem něj se točí život, smrt a znovuzrození. Poutníci konající svou koru na Tatongských pastvinách to vědí. Proto se nezdráhají obcházet obtěžkáni balvany. Čím větší břímě, tím větší zážitek. Schválně si to vyzkoušejte.

Katka Mandulová fotografuje a píše pro největší cestovatelský web HedvabnaStezka.cz. Jejími oblíbenými destinacemi jsou Nepál, kde se zrodil Buddha. Pákistán, kde se zrodil Buddhismus. Tibet, kde tato filosofie rozkvetla. Indický Kašmír, kde Buddhisté žijí spokojeně dodnes.

Motani, Setkání s Manitu, Antelope Canyon, USAMotani, Setkání s Manitu, Antelope Canyon, USA

Motani: Setkání s Manitu  (Antelope Canyon, USA)

Antilopí kaňon, jak se soutěsce česky říká, patří mezi nejkrásnější místa, která jsme kdy navštívili. Hra světla, tvaru pískovce a jeho červené barvy je natolik magická, že nás naprosto dostala. Byli jsme tady hned několikrát. Celé hodiny jsme strávili procházením skalní chodby sem a tam. Světlo se totiž mění každou minutu a s ním se mění i světelné obrazy. Člověk musí byt ve správnou dobu na správném místě, a když okolo poledne úzkou štěrbinou proniká do soutěsky světelný sloupec, musí být po celé délce zvířený prach. Jen tehdy je paprsek nejvýraznější. Snímek byl na jedné soutěži diskvalifikován jako „koláž“. Dnes už jsou krásy Antilopího kaňonu mezi fotografy dobře známy. Indiáni mu říkají „Tse bighanilini“ – „Místo, kde voda probíhá skalami“. My sami ho nazýváme místem „Kde se Nebe dotýká Země“.

Manželé Kateřina a Miloš MOTANI žijí od roku 1989 v Rakousku. Od roku 1996 intenzivně cestují a oba dva fotí. Jejich fotografická tvorba je zaměřená především na detailní vystižení různých podob, forem, tvarů a barev přírody i zachycení pomíjivých okamžiků hry světel a stínů. Pořádají audiovizuální diashow, vydávají knihy a kalendáře, publikují fotoreportáže v geografických magazínech a na cestovatelském webu HedvabnaStezka.cz. Stránky autorů: www.motani.eu

Jan Odehnal, S kytarou napříč Himálajem (sedlo Amphu Lapcha 5 855 m, Nepál)Jan Odehnal, S kytarou napříč Himálajem (sedlo Amphu Lapcha 5 855 m, Nepál)

Honza Odehnal: S kytarou napříč Himálajem (sedlo Amphu Lapcha 5 855 m, Nepál)

V říjnu jsme přeletěli z Káthmándú do vesničky Tumlingtar 450 m. V první vesnici jsme koupili asi za 1000 Kč kytaru, která s námi absolvovala cestu do základního tábora páté nevyšší hory světa, Makalu. Kytara přežila přechody sedel East Col  6 188 m a West Col 6143 m, zahráli jsme si na ni na ledovci Baruntse v 6000 m. Nyní si na ni můžete zabrnkat v Klubu cestovatelů v Brně.  

Honza Odehnal je blázen, cestovatel, motorkář, trekař, lyžař a fotograf. Živí jej provozování netradiční cestovní kanceláře Rajbas – Outdoor Travel, s kterou brázdí všech pět kontinentů – od zimních polárních krajin Skandinávie, přes Himálaje na kole, motorce či pěšky po národní parky Nového Zélandu či Argentiny. Články ze svých cest publikuje na cestovatelském portále HedvabnaStezka.cz.

Aleš Paděra, Ochridské jezeroAleš Paděra, Ochridské jezero

Aleš Paděra: Ochridské jezero  ( Makedonie)

Při cykloputování Makedonií jsme poznali jak překrásné hory, tak muslimské vesničky a jejich pohostiné obyvatele. Po deštivém týdnu v horách pro nás byl příjezd k slunnému Ochridskému jezeru příjemnou změnou. V městečku Struga u jezera nám místní obyvatelé ukázali rodný dům Cyrila a Metoděje (těch, co pochází ze Soluně) a my si vzpomněli na tematický vtip: Kdo byli první okradení cyklisté na Moravě? Přece Cyril a Metoděj – přišli o-kolo roku 863.

Aleš Paděra je cestovatel, horal, bajker i snowboardista. Nehledí na výšku zdolaných kopců, ale na zážitky a pohodovou atmosféru na cestách. Mezi jeho nejoblíbenější cíle cest patří Balkán a další východní země, které rád poznává na vícedenních přechodech nebo cyklopřejezdech hor. V roce 2001 založil cestovní kancelář Alpina (www.alpina.cz), můžete ho potkat i jako průvodce zájezdů.

Ondřej Prosický, Námluvy tučňáků patagonskýchOndřej Prosický, Námluvy tučňáků patagonských

Ondřej Prosický: Námluvy tučňáků patagonských

Dvojici tučňáků, u kterých by mohlo dojít k projevům náklonnosti, případně páření, snadno identifikujete. Mimo kolonii jsem potkal dva jedince, z nichž jeden byl o hlavu menší. Jednalo se tedy o samečka se samičkou. Strávil jsem s nimi několik hodin, ale díky tomu mě zcela pustili do svého života. Nejednou se tak stane, že fotografováním strávíte celý den. Bez vnímání okolního světa, o hladu, žízni, na ostrém slunci i pod silným deštěm.

Ondřej Prosický je geolog a fotograf divoké přírody. Snímky pravidelně publikuje v časopisech a na cestovatelském webu HedvabnaStezka.cz. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife Photographer of the Year 2007. Jeho snímky naleznete na www.naturephoto.cz.

Topí Pigula, Světlo pravoslaví, BosnaTopí Pigula, Světlo pravoslaví, Bosna

Topi Pigula: Světlo pravoslaví (Sarajevo, Bosna a Hercegovina)

Na Bosně a Hercegovině cítím pořád ležet, byť už nezaslouženě, stín válečné image. Konflikt probíhající v létech 1992 – 1995 v sobě skrýval náboj etnický i náboženský, zanechal v zemi desítky tisíc zničených osudů a nebezpečná minová pole. Viděl jsem však, jak se země probírá k aktivnímu životu a poučená krvavou minulostí žije multikulturní i multireligiozní život. Sarajevo proslulé jako několik let obležené město dnes otvírá svatostánky různých věr. Zaujal mě interiér pravoslavného kostela. Ani ryze světské lešenářské trubky nedokázaly přehlušit sakrální atmosféru místa. Stačí zavřít dveře a utlumit hluk z ulice. Svět potemní, zpomalí se. Mihotavé světlo svíček navozuje duchovní atmosféru.

Topí Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je šéfredaktorem časopisu Travelfocus a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz, pro jehož čtenáře vede také kurzy digitální fotografie.

Oldřich Pospíšil, Ztracen v časeOldřich Pospíšil, Ztracen v čase

Oldřich Pospíšil: Ztracen v čase.  (Orhei Vecchi,Moldavsko)

Bylo pošmourné únorové odpoledne. Zabalený do kabátu jsem procházel vesnicí a ve zmrzlých rukou držel fotoaparát, když se přede mnou objevil chlapec s dřevěnou zbraní v ruce. Vzhledem k tomu, že mimo nás dva byla ulice liduprázdná, bylo zřejmé, že chlapec je potěšen přítomností někoho, na koho může zbraň namířit a alespoň na chvíli předstírat hru na vojáky. Moldavsko se už začátkem listopadu ponoří do mlhy a ulice se obalí blátem, zejména na venkově, kde je o asfaltové silnice nouze. Na druhé straně je to jedno z fotograficky nejvděčnějších období roku. Celá země získává zvláštní, téměř mystickou atmosféru ztraceného času.

Oldřich Pospíšil působí jako programový manažer Charity ČR (www.charita.cz) pro Moldavsko, kde tráví velkou část roku a kde se kromě pracovních povinností snaží i hlouběji proniknout do moldavské společnosti. Má rád cestování, fotografování a dobré jídlo. Ze svých cestovatelských zkušeností nejraději vzpomíná na Bolívii.

Petr Slavík, Mezi vlky, Minnesota, USAPetr Slavík, Mezi vlky, Minnesota, USA

Petr Slavík: Mezi vlky (Minnesota, USA)

V lesích severoamerické Minnesoty vrcholí zima. Je téměř čtyřicet pod nulou. Mírně sněží. Pokaždé, když se pohnu, slyším zavrzání sněhu pod sebou. Ležím pár metrů od vlčí smečky hodující na lani jelena běloocasého. S mírným šimráním v zátylku sleduji, jak vlci podle přísné hierarchie trhají kusy masa. V jednu chvíli se troje vlčí tesáky zaboří téměř do stejného místa. V očích alfa samice, která se na okamžik podívala do mého objektivu, lze číst divokost těchto nádherných šelem. Pokud vám to celé přijde jako nesmysl, tak se mýlíte. Fotografie je skutečně pořízena v lednu v minnesotských lesích. Vlci na snímku nejsou divocí, ale „wildlife models“, tedy zvířata připravovaná na natáčení a fotografování. Věřte, že když se pohybujete přímo mezi nimi, tak to na intenzitu zážitku nemá žádný vliv.

Petr Slavík, fotograf přírody, se za snímky zvířat vydává do celého světa. Často se zaměřuje na vzácná a ohrožená zvířata. Je autorem knihy Divoká srdce a spoluautorem knihy Divoká planeta. Svou tvorbu představuje v řadě autorských výstav. Exkluzivně píše také pro cestovatelský portál HedvabnaStezka.cz. V roce 2009 byl oceněn v mezinárodní soutěži Glanzlichter v kategorii World of Mammals. V současné době dokončil dvanáctidílný televizní seriál „Divočina objektivem Petra Slavíka“ pro společnost SatPlus. Stránky autora www.petrslavik.eu.

Pepa Středa, Krajina trochu delší, Krkonoše, Česká RepublikaPepa Středa, Krajina trochu delší, Krkonoše, Česká Republika

Pepa Středa: Krajina trochu delší … (Černá hora v Krkonoších, Čechy)

Miluji rozhledy a tak musím pořád do kopce. Pohled do krajiny se totiž neokouká. Baví mě mít s sebou ten zvláštní aparát (většina lidí ani nepozná, že je to foťák), a zachycovat krajinu právě takhle, přirozeně jako celek, prostě panoramaticky. Čím dál těžší mi totiž připadá fotit sice stále krásné, ale občas notoricky známé krajiny domova. Ono je to sice snadné – stačí být na místě v tu správnou chvilku, ale… no právě. Tady se to myslím povedlo – a patří k tomu tento dialog od snídaně na horské boudě, kam jsem přišel v běžkařském: „Jdeš na běžky?“ „Ne, z běžek.“

Pepa Středa se narodil na Apríla roku 1964 v Praze. Svobodné povolání mu umožnilo posunout se z Prahy do skal Kokořínska. Shromažďuje bohatý archiv netradičních snímků Prahy shora, tedy z jeřábů, střech a lešení. Vydává panoramatické nástěnné kalendáře, fotografuje na zakázku, publikuje v časopisech. Stránky autora: www.pepastreda.cz

Pavel Svoboda, Lovec tuleňů, GrónskoPavel Svoboda, Lovec tuleňů, Grónsko

Pavel Svoboda: Lovec tuleňů (Grónsko)

Putujeme ledovým královstvím nedozírných bílých plání. Než potkáme další vesnici, máme dost času na své myšlenky. Příroda je tu neúprosná a člověk se v ní ztrácí. Východní Grónsko je považováno za méně rozvinutou část v rámci celého ostrova. Vesnice Kulusuk si alespoň částečně zachovala svoji loveckou tvář. Místní lovci tuleňů však nebojují jen s drsným klimatem a alkoholem, ale hlavně s klesajícím zájmem o tulení kůže. Další nástrahou pro místní obyvatele je výrazný úbytek mořského ledu, který je nutí hledat nové cesty a výrazně mění jejich životy.

Pavel Svoboda většinu volného času věnuje cestování a fotografování převážně v horských oblastech. Připravuje přednášky a výstavu fotografií z půlročního pobytu na Islandu. Jeho nejmilejším průvodcem na cestách je portál HedvabnaStezka.cz.

Václav Šilha, Levhart, Masai MaraVáclav Šilha, Levhart, Masai Mara

Václav Šilha: Levhart (Keňa)

Pro fotografa je focení levhartů jedním z největších oříšků. Když jsem jednoho rána projížděl okolí řeky Talek, která protéká keňskou  rezervací Masai Mara, všiml jsem si na protějším břehu nezvyklého pohybu. Až při zastavení auta jsem uviděl levharta, který slézal do vyschlého koryta řeky. Bohužel, téměř celé dno bylo zastíněné velkými stromy. Výjimku tvořilo jen jedno místo, které bylo osvíceno úzkým paprskem světla. V duchu jsem levharta přemlouval, aby se přesunul právě tam.  K mému překvapení mě vyslyšel a dokonce mi zde krátce zapózoval.

Václav Šilha pravidelně publikuje v celé řadě cestopisných a fotografických magazínů u nás i v zahraničí. Trvale spolupracuje s magazíny Lidé a země, Koktejl, Photo life a webem HedvabnaStezka.cz. Ze zahraničních titulů lze zmínit například BBC Wildlife Magazine. Je spoluautorem výpravné fotografické knihy „Divoká planeta“. Za svou fotografii získal ocenění na Czech Press Photo v roce 2006 v kategorii „Příroda a životní prostředí“. Stránky autora www.photo-silha.cz.

Petr Štětina, Babička, TádžikistánPetr Štětina, Babička, Tádžikistán

Petr Štětina: Babička (Tádžikistán)

Tahle babička se na nás přišla podívat ze svého políčka v jižním Tádžikistánu. Bydlí v oblasti Wakhan, hned za řekou už leží afghánské vesničky a procházejí tam karavany s velbloudy. Její manžel nám s bezzubým, leč upřímným úsměvem podal opatlanou láhev s podivně vyhlížející bílou hmotou. Byl to výborný svěží kefír. V místním kraji mají zajímavý druh islámu, respektive jeho odnože ismailismu. Významným imámem je švýcarský milionář, zbožňovaný Aga Khan, který místní obyvatele zachránil před smrtí během hladomoru při krvavé občanské válce po rozpadu SSSR a postavil zde školy, mosty a nemocnice.

Petr Štětina začal své cestovatelské sny stopováním po Evropě. Po studiích žil půl roku v New York City, kde v pár dnech cestování po různých čtvrtích může člověk poznat kultury celého světa. Vysněná akce objet Jižní Ameriku s místní kapelou jako basista byla zatím uložena do šuplíku, protože kouzlo Indie a Asie přispěchalo dříve.  Nejdůležitější je pro něj poznávání místních lidí, a proto před lety založil cestovku pro semi-individuální cestovatele Good Places (www.goodplaces.cz), která propojuje dvojice i malé skupinky cestovatelů z Evropy s místními lidmi.

Ondřej Švihálek, LofotyOndřej Švihálek, Lofoty

Ondřej Švihálek: Pítrs, co žije rád. (Lofoty, Norsko)

Dvě zátoky daleko na severu patří k místům, ke kterým se ve změti svých vzpomínek vracím snad nejčastěji. Zapomenutá místa nezapomenutelných krajin. Při kličkování mezi rašelinovými jezírky na mě shlížejí žuloví giganti a já mám dětský pocit objevitele. Ta pláž, ke které se blížíme, musí mít snad tři kilometry na délku a dva na šířku. Vše je tu jenom pro nás, žádní další lidé tu nejsou. Naskrz promáčené boty jsou jenom podružnou čvachtající nepříjemností kdesi dole u šlapek, nic co by mne rozhodilo od užaslého koukání všude kolem sebe. Fotku jsem pořídil v jedné z těchto dvou zátok, byla asi tak půlnoc a slunce se zrovna dotýkalo moře.

Ondřej Švihálek studuje gymnázium v Brně. Ve volném čase se věnuje horolezectví, lyžování a cestování. Nejčastěji míří do hor nebo na sever nebo nejlépe do hor na sever. Expedice Lofoty byla sponzorována firmou Humi Outdoor (www.humi.cz).

Hanka Tichá, Barevná IndieHanka Tichá, Barevná Indie

Hanka Tichá: Barvy Indie (New Jailapuri, Indie)

Vracíme se ze Sikkimu, z treku pod Kančendžengou. Vznešený klid hor nahrazuje prach a odpadky, v kolejišti běhají krysy. Čekáme na vlak a pozorujeme místní Indy. Ti na nádraží v podstatě žijí – jedí, spí, vyměšují nebo jen tak sedí a mlčí … a čekají. Jdu se zatím projít do ulic a žasnu z barev kolem sebe. Barevné jsou náboženské stavby a sochy, trhy s různými druhy zeleniny, ovoce a koření, stejně tak i šperky a oblečení žen bez rozdílu věku. Barvou hýří i úsměvy lidí, kteří uvnitř všeho městského ruchu zažívají svůj vnitřní klid. Jako třeba tito dva.

Hanka Tichá pracuje jako občanskoprávní soudce, kterého stále ještě práce baví. Ve volném čase cestuje a fotografuje. Nejraději si vybírá horské státy Himaláje a Jižní Ameriky. Své zážitky a fotky publikuje na cestovatelském portále HedvabnaStezka.cz, přednáší také v v Klubu cestovatelů. Pokud zrovna nejezdí po světě, tráví čas v Českém Švýcarsku.

Karel Wolf, Břehy AntarktidyKarel Wolf, Břehy Antarktidy

Karel Wolf: Na plachetnici do Antarktidy

Nikdy mě nenapadlo, že se dostanu na nejchladnější kontinent naší planety. Až mrazivé vyprávění amerického spolucestovatele, kterého jsem potkal kdesi na Borneu, mi učarovalo natolik, že jsem za svým snem šel mnoho let. Na konci antarktického léta jsem nastoupil jako začínající námořník na historický trojstěžník a spolu s dalšími 40 dobrodruhy jsem podniknul nebezpečnou plavbu napříč Drakeovým průlivem. Vlny byly vysoké jako naše loď a na temné obloze se honili čerti. Tři a půl dne jsme bojovali s divokým počasím a mořskou nemocí. Čtvrtý den se však objevila pevnina, vítr se ztišil a my mohli vstoupit na první antarktické ostrůvky. Kontinent ticha nás totálně pohltil.

Karel Wolf je vystudovaný biolog, nyní cestovatel a fotograf na volné noze, ředitel cestovatelského festivalu Kolem světa. Jako redaktor stál u zrodu cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Každým rokem vyráží na dlouhá putování do odlehlých koutů světa za poznáním tamní kultury a přírody. V poslední době se zapojil i do humanitárních projektů občanského sdružení Kintari Foundation, které svoji pomoc směřuje především na základní školy v Indonésii. Stránky autora www.kolemsveta.cz.

Alena Žákovská, Tudy ne! (Ilaga, Nová Guinea)Alena Žákovská, Tudy ne! (Ilaga, Nová Guinea)

Alena Žákovská, Tudy ne! (Ilaga, Nová Guinea)

Naše výprava do nitra ostrova Nová Guinea už má v nohách stovky kilometrů horským deštným pralesem a cíl cesty, zubatou pyramidu Carstenszu, máme na dosah. Tohle území však ovládají povstalečtí papuánští bojovníci. „KEMBALI!“ Příkaz k návratu, opakují důrazně. Jak dopadne tahle překážka?

Alena Žákovská stála roku 2000 spolu s Milanem Daňkem u zrodu expedičního sdružení Horizont. Jejich cesty směřují za poznáním geograficky izolovaných etnik celého světa – do odlehlých končin tropických pralesů, vysokých hor i do
ledových pustin za polárním kruhem.V různých klimatických prostředích jako jsou sníh,mráz a vítr nebo naopak horko, vlhko a bažiny či hmyz, jedovatí hadi a pijavice,  testují a používají léty osvědčené stany firmy JUREK S+R s.r.o. (www.jurek.cz).

Výstavu uspořádali redaktoři www.HedvabnaStezka.cz, největšího cestovatelského portálu v ČR. Čtenářům nabízí on-line průvodce všemi zeměmi světa, denně nový původní cestopis, asi 15.000 fotografií, diskusní fóra, cestovatelské blogy, bazar a nabídky spolujízdy.

Pořadatelé děkují:

Pořadatelé děkují Mirkovi Denešovi a jeho grafickému a fotografickému studiu Krásy Světa, s.r.o. za přípravu vizuálů. Zabývá se velkoformátovým tiskem fotografií, pořádá tématické a zážitkové fotografické workshopy a expedice. Z dalších služeb provozuje DTP studio a klasické fotografické služby včetně leteckého fotografování.

Velkoformátové tisky vznikly za finančního přispění Avenier, největší sítě očkovacích center v ČR. Špičkoví odborníci na prevenci infekčních nemocí zodpoví na všechny dotazy ohledně očkování nejen do zahraničí. Očkovací centra Avenier  vystavují mezinárodní očkovací průkazy a lze si zakoupit i doplňkový sortiment pro cestovatele

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: