Všechny cesty vedou do Porta

Trás os Montes

Místo „za horami“, tak lze volně přeložit název oblasti na severovýchodě Portugalska. Horami
oddělený kus krásné země byl vždy tak trochu izolovaný nejenom fyzicky, ale i kulturně. Dodnes si
region zachoval svoji svéráznost a řadu jedinečností. Můžeme mezi ně zařadit folar – výborný sladký
chléb s kousky uzeného masa, prvotřídní olivový olej nebo voňavé česnekové klobásy alherias – ty
jsou vyrobeny z kuřecího masa a jejich recept vznikl díky předstírání místních židů, kteří tvrdili, že
přešli ke katolíkům. Pojídání „vepřových“ klobás mělo posloužit jako důkaz.

V přírodě tu naleznete plantáže olivovníků, jedlých kaštanů, jabloní i různých ořechů. Pestré
zastoupení rostlinných druhů dělá z této oblasti ideální místo pro chování včel a tím i výrobu medu a
produktů spojených se včelařstvím. Asi nejoblíbenějším produktem místní přírody je víno.
Produkce vína je zde rozdělena do třech regionů, pojmenovaných podle největších měst – Chaves,
Valpacos a Planalto-Mirandés. Pro všechny regiony shodná půda je tvořena převážně žulovým
podložím s občasnými výskyty břidlice. To dává vínu nezaměnitelné chuťové vlastnosti i přesto, že se
zde pěstují shodné odrůdy, jako v jižnějším a slavnějším regionu řeky Douro.

Vína z krajiny za horami nejsou mimo Portugalsko příliš známá, a to je obrovská škoda. Mají
specifickou a velmi bohatou chuť, která obohatí chuťové buňky na každém mlsném jazyku. Naštěstí
se v oblasti objevuje stále více vinařů, kteří se snaží prorazit s jejich vínem na evropský trh. Řada
z nich se rozhodla při výrobě vína používat starých postupů, které dodávají vínu jeho autentičnost i
jedinečnost.

Ihned po sklizni se nedaleko od vinohradu hrozny nasypou do vytesané nádoby ve skále, tzv. Lagares
Rupestres. Tam se dohromady z červených i bílých hroznu pomocí bosých nohou vylisuje mošt.
Lisování bosými nohami je mnohem šetrnější než mechanické lisovaní v lisech. Nohami totiž nelze
rozdrtit hořká semínka. Prvních 200 litrů takto vylisovaného moštu se převeze ke zrání do sudů, aby
z něj bylo růžové víno. Zbytek se ještě několikrát přelisoval a mošt z něj putuje k výrobě červeného
vína.

Tento způsob výroby vína je starší než 100 let. Vinaři, kteří se rozhodli jej používat, se sice nemohou
pyšnit vysokou produkcí (pouze okolo 250 litrů za sezónu), ale mají produkt dokonalé a vyvážené
chuti v BIO kvalitě.

Nádoby vytesané do kamene můžete volně vidět v krajině, která je jinak plná sytě zelených
jehličnatých, listnatých i stálezelených stromů (narazit tu můžete i na korkové duby). Slyšet zde
můžete typický zvuk cikád, ale i méně běžný zpěv slavíka. Na nebi velmi často spatříte orlíka
krátkoprstého, který je přes svoje jméno obrovským dravcem. Není nic příjemnějšího, než si právě
v této krajině vychutnat skleničku místního vína.

Řeka Douro – cesta od vinic až do sudu

Portské víno je jedním z nejznámějších sladkých dezertních vín na světě. Málokdo už ale ví, že hrozny,
které toto víno tvoří vůbec nerostou v Portu ani jeho blízkém okolí. Místní klima, na jaře a na podzim mlhavé a vlhké, s letními teplotami výjimečně přes 30 stupňů, a v zimě klesajícími až k 5 stupňům, rozhodně není vhodné pro pěstování vinné révy. Jsou to nicméně ideální podmínky pro fermentaci a skladování vína. Teď ale zpět na začátek.

Hrozny, ze kterých se vyrábí portské víno se pěstují v údolí řeky Douro hluboko v nitru Portugalska.
Na okolních svazích prakticky nenaleznete jinou rostlinu než vinnou révu. Ta kopíruje hornatý terén a
vytváří tak nekonečné zelené vrstevnice, jaké známe z map. Specifické mikroklima s velmi horkými
třemi letními měsíci a mírnou zimou tu dovolují vypěstovat šťavnaté voňavé a velmi sladké hrozny.
Po sklizni a lisování moštu se víno skladovalo a zároveň fermentovalo v obřích betonových nádržích,
kterých tu podél řeky stále najdete spoustu. Fermentace probíhá pouze velmi krátce, v řádu několika
dní, pak se do moštu přidá 77% brandy. Přeměna cukru v alkohol se tak zastaví a většina cukru ve
víně zůstane. Proto má portské tak specificky sladkou chuť. Po několika měsících se takto zpracované
víno převezlo lodí do Porta, kde se nechává zrát v dubových nádržích. Klasické červené portské víno
je v obřích dubových sudech (balseiros) o objemu až 80 tisíc litrů, portské ve stylu Tawny (víno
jantarové barvy) pak zraje v sudech menších, jaké známe i z českých vinařství.

Skladování sudů s portským vínem je věda. V jednom z nejstarších vinařství Graham’s je ve
skladovací místnosti přes 7 miliónů litrů vína. Sudy jsou podsypány pískem a jsou uloženy ve tmě a
specifické vlhkosti. Právě místní mikroklima pomáhá dosáhnout ideálních skladovacích podmínek
s minimem úsilí.

Jakmile se víno přefiltruje a nalije do lahví, končí proces zrání a víno jakoby zamrzne v čase. Stáčení se
děje jednou za pár let a je pak distribuováno k prodeji koncovému zákazníkovi.

Vinařské centrum Pinhão

Pinhão je město ležící 150 km od Porta proti proudu řeky Douro. Lze sem přijet po železnici, která kopíruje tok řeky a vy tak po celou dobu jízdy můžete obdivovat zdánlivě nekonečné svahy porostlé vinicemi. K vidění je toho opravdu hodně, vinic je tu totiž přes 250 tisíc hektarů.

Pěstování révy vinné tu má velmi striktní pravidla a podléhá přísným kontrolám. Plíseň, která tu
v nedávné době postihla značnou část vinic se naštěstí podařilo obelstít roubováním vinic odrůdami,
které jsou vůči ní odolné. Kořeny zůstávají pořád stejné, a to je dobře. Vždyť mohou mít délku až 12
metrů, a to trvá pěknou řádku let, než se do takové velikosti rozrostou.

Alternativou k jízdě vlakem je plavba lodí. Cesta je to o mnoho pomalejší. Romantičtější plavbu pro
milovníky vína si lze jen těžko představit jinak.

World of Wine – jedno z nejhezčích muzeí na světě

Zejména pro milovníky vína je návštěva muzea, nacházející se v Portu přímo mezi těmi nejslavnějšími
vinařstvími, absolutní nutnost. Moderní, ještě novotou vonící muzeum nabízí komplexní informace o
procesu výroby (nejen portského) vína. Od jeho pěstování, sklízení až po zpracování a koštování.
Zpracování a forma exponátů jsou dechberoucí. Velkoformátové fotografické koláže vás doslova
přemístí doprostřed vinohradu, a zároveň vás provedou všemi ročními obdobími. Spatřit můžete
vinnou révu v různých oblastech světa s různorodou půdou, a to od kořenů až po samotné plody. Na
konci expozice, ještě před závěrečným koštováním si můžete otestovat vaše čichové buňky na
desítkách vonných esencí.

Centrum všeho dění

Každé ráno se z mlhy objevují věže kostelů, baráků, mosty, četná náměstí a až nakonec se objeví řeka
Douro se starým přístavem i kamenno-písčité pobřeží Atlantského oceánu. Takové je přístavní město
Porto. Románské, gotické, barokní a stavby dalších stavebních slohů reflektují bohatou a dlouhou
historii tohoto krásného města. Není divu, že jeho centrum bylo v roce 1996 zapsáno na seznam
světového kulturního dědictví UNESCO.

Za návštěvu stojí barokní kostel Igreja e Torre dos Clérigos z 18. století, kde se můžete po schodech
dostat až na 76 m vysokou věž a mít tak Porto celé jako na dlani. Střípek maurského osídlení lze
nejlépe vidět v klasicistním Burzovním paláci (Palácio da Bolsa), kde se v hlavním, velmi bohatě
zdobeným sále scházeli obchodníci z celého světa. Projít se můžete i po dvoupatrovém mostě Ludvíka
I., který vybudoval kolega samotného Eiffela.

Okolí města dominuje bohatá zeleň – ta je ale převážně tvořena blahovičníkem neboli eukalyptem. Je
to invazivní dřevina dovezená z Austrálie, které se tu daří natolik, že téměř vytlačila původní dub a
kaštan a zabrala téměř čtvrtinu veškeré zalesněné půdy Portugalska. Naštěstí se z něj dá velmi
snadno vyrábět papír, a tak je díky němu Portugalsko jedním z největších producentů celulózy
z eukalyptu na světě, což tvoří pět procent veškerých zisků země.

Cesta za dobrým vínem, krásnou přírodou a nesčetnými památkami provoněnými vlhkým slaným
vzduchem Atlantského oceánu je snadná. V současnosti ještě snadnější s přímou leteckou linkou, kterou mezi Portem a Prahou provozuje Easyjet do konce října a pak hned zase od února. Létá se dvakrát týdně. Navštivte Porto, řeku Douro nebo region Trás os Montes a hned od prvních okamžiků budete vědět, že se sem chcete jednou vrátit.