HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Vojtěch Suk

Vojtěch Suk

(* 18. 9. 1879 Praha, † 8. 3. 1967 Brno) – český lékař a fyzický antropolog

Přešla léta, během nichž jsem žil opět ve společnosti bělošské. Život prožitý v Africe splynul mně pomalu se životem v Evropě přesto, že v obou kontinentech šlo o jiné tváře, jiné zvyky a jiná myšlení. Po mnoha letech pobytu v různých zemích se zcela odlišnými jazyky jsem mimovolně porovnával své zkušenosti a zážitky, získané v různých kontinentech.

Rovnost všech lidí bez rasových předsudků bylo celoživotním vyznáním Vojtěcha Suka (Schücka), který od klukovských let obdivoval Emila Holuba. Letmé setkání třináctiletého chlapce s populárním cestovatelem v roce 1892 upevnilo jeho rozhodnutí pokračovat v objevování Afriky. Přizpůsobil svému cíli i studijní pobyt na lékařské fakultě v Curychu (1905–11), kde se věnoval fyzickou antropologii a využíval každé příležitosti ke studiu jazyků. Doufal, že jednou získá místo v některém exotickém muzeu a bude se věnovat vedle antropologie i etnologii.

Pokračoval jako univerzitní asistent v Boloni a prázdniny v akademickém roce 1911–12 věnoval sbírání přírodnin v Apeninách, Istrii a na dalmatském pobřeží. Na antropologickém kongresu v Ženevě (1911) se přihlásil na výzvu Aleše Hrdličky, který hledal badatele pro antropologický výzkum původního obyvatelstva jižní Afriky.

Po dvou letech příprav se Suk vydal roku 1913 v Holubových stopách na jih černého kontinentu. Pobýval v Diamantových polích (Kimberley, Dutoitspan) i na okraji Kalahari. Projel Natal, Zulsko i Tongaland a dostal se na pomezí portugalských kolonií v této oblasti. Prováděl antropologický popis zdejších obyvatel a sbíral přírodní materiály i předměty denního života Afričanů.

Na počátku roku 1914 se už chystal do Spojených států států, aby zde předložil Národnímu muzeu ve Washingtonu získané výsledky. Dostal však další prostředky k výzkumu v tehdejší Britské východní Africe. Z Durbanu se proto odebral lodí přes Zanzibar do Mombasy a odtud železnicí do Nairobi. Kratší dobu žil na farmě jednoho z anglických přátel. S malou skupinou nosičů se vydal k Mount Kenyi (5 199 m): „Bylo to vysoko v horách, dávno po západu slunce. Stál jsme někde na náhorní rovině, tuším, že se celé krajině říká Likipia, daleko od svého tábora, abych neslyšel povídání svých nosičů; hledal jsem mlčenlivou samotu a přítulné ticho. Díval jsem se na nebe plné hvězd a z té výšky nad Indickým oceánem viděl jsem na jihu Jižní kříž a na severu Polárku a Velký vůz. Měl jsem dojem, že jsem sám na světě, že vidím nebes báň a za tím nekonečno.

Přišel červen a červenec 1914 a v Evropě začala válka. Suk, stejně jako další rakousko-uherští či němečtí státní příslušníci byl internován. Stal se nevítaným cizincem, a byl italskou lodí dopraven z Mombasy do Janova, odtud se přes Švýcarsko vrátil do Čech.

Suk získal v Africe materiál ke svým antropologickým výzkumům. V nich pokračoval po válce již jako vysokoškolský profesor v Brně (od 1923). Soustavně se snažil získávat vzorky krve od různých skupin evropského obyvatelstva a hledal další sérologický materiál na porovnávání.

V srpnu 1926 s pomocí londýnského ústředí církve Moravských bratří odcestoval na trojstěžníku Harmony přes Newfoundland a Nové Skotsko na sever poloostrova Labrador. Poznal jeho severovýchodní pobřeží od misie v městečku Hebron až po Makkovik – na celém 900 kilometrů dlouhém pobřeží byl totiž jediným lékařem: „Hebron na severním pobřeží Labradoru je sto let stará misijní stanice Moravských bratří, kde jsem měl svou ordinaci. Mými pacienty byli tu především Eskymáci z celého pobřeží, ale někdy také Indiáni z vnitrozemí, občas rybolovci a kupci kožešin z Nového Foundlandu a také majitelé plujících putovních krámků, kteří prodávali zboží různého druhu, někdy velmi podřadné kvality, anebo je vyměňovali za kožešiny.“Podle vlastních zápisků na Labradoru vykonal 428 lékařských návštěv a zákroků. Zároveň získával od místních Eskymáků krevní sérum pro další výzkum.

Sukovo antropologické bádání mj. probíhalo v letech 1930–36 na východě Československé republiky. Vedlo ke kategorickému odmítání rasismu, jak ho spolu s dalšími odborníky vyjádřil ve sborníku Rovnocennost evropských ras a cesty k jejich zušlechťování, který vyšel v době, kdy se v Německu ujímali moci nacisté (v roce 1934). Svědectvím jsou i Sukovy vzpomínky, které vydalo brněnské nakladatelství Blok v roce 1975 s názvem Po stopách Holubových a Lékařem na Labradoru.

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: