HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ve stylu Indiana Jonese kolumbijskou džunglí ke Ztracenému městu

Ve stylu Indiana Jonese kolumbijskou džunglí ke Ztracenému městu

Po staletí bylo ukryto v kolumbijském pohoří Sierra Nevada de Santa Marta v husté džungli. Město, které v devátém století nechala vystavět tajuplná kultura Tayrona nad zlatonosnou řekou Buritaca.

Město na sto osmdesáti terasách žilo svým vlastním životem až do šestnáctého století. Příchod Španělů znamenal pro tayronskou kulturu zánik. S vymizením posledního Tayrony zmizelo i město. Upadlo v zapomnění až do 70. let 20. století, kdy bylo znovu objeveno. A s ním i množství pokladů.

Tayronské Ztracené město neboli Ciudad Perdida patří k nejvýznamnějším archeologickým nalezištím v Kolumbii. Svým významem je přirovnáváno k peruánskému Machu Pichu. S městem Inků ale Ciudad Perdida nemá moc společného. Snad jen počet návštěvníků.

Ročně k Ciudad Perdida míří tisíce turistů. Cesta to ale není lehká. Žádná silnice tam nevede a je nutné putovat několik dní džunglí. Vydat se ke Ztracenému městu na vlastní pěst ale není povoleno. Vstup stezku je možný pouze s certifikovanou agenturou, která má do oblasti povolen přístup. Stezku k Ciudad Perdida hlídají Indiáni kmene Kogi, kteří v pohoří žijí a považují se nástupce tayronské kultury. Teyuna, jak Kogiové prastaré město nazývají, je pro ně posvátné.

Trasu hlídá i kolumbijské vojsko. Jeho přítomnost má dvojí význam. Jednak chrání turisty před guerillou, která se pohybuje ve vyšších oblastech Sierra Nevada, a jednak střeží Ztracené město před případnými hledači pokladů.

Ačkoliv město v sedmdesátých letech prozkoumali archeologové, zůstalo několik kamenných teras neprobádaných a předpokládá se, že ještě mohou ukrývat zlato a keramiku. Většina nalezených zlatých předmětů je součástí expozice Muzea zlata v Bogotě a také Santa Martě.

Výprava a lá Indiana Jones

Celá trasa ke Ztracenému městu a zpět měří 44 km a překonat ji lze během čtyř dní, ačkoliv nejideálnější je rozložit si trek do pěti dní. Každý den se překonává okolo tří set výškových metrů stylem do kopce a z kopce. Vysoká vlhkost, horko a časté příkré stoupání zaručují rychle propocené oblečení, které je těžké přes noc usušit.

Během putování džunglí lze narazit na jedovaté hady ukryté pod kameny. Štíři se rádi usazují v kempech na zdech záchodů. Když k tomu během cesty vypukne tropický liják, to se pak výprava k tajemnému městu opředenému legendami stane dobrodružstvím ve stylu Indiana Jonese.

Putování začíná v Machete v nadmořské výšce 150 metrů. Ještě před několika lety se vycházelo z vesnice Minca. Pak se ale do oblasti kolem původní stezky usadili noví Kogi, kteří oblast považují za posvátnou a odmítli sem dále pouštět turisty. Takže se agentury domluvily s indiány žijícími podél druhé stezky.

Nástrahy treku

Během prvního dne je nutné překonat šestikilometrovou vzdálenost k prvnímu kempu. Cesta je široká a výhledy na okolí krásné, ačkoliv to stoupání do prudkého svahu je ubíjející. V prvním kempu se spí v hamakách s moskytiérami.

Druhý den se k dalšímu kempu vzdálenému osm kilometrů putuje čtyři hodiny. Po cestě se staví v indiánské vesnici, kde se seznamujeme s tématem sbírání a žvýkání listů koky. Vykoupeme se v osvěžujících vodách řeky Buritaca. Voda je tak čistá, že ji prý lze i pít. V druhém kempu se spí na postelích chráněných moskytiérami. Tady již začíná opravdová divočina bez elektřiny. Večeří se za svitů svící a vlastních svítilen, které jsou jednou z věcí, které je nutné mít s sebou. V okolí tábora ponořeného do tmy poletují světlušky a žáby pořádají vlastní koncert.

Třetí den se již putuje úzkou stezkou opravdovou džunglí. K dalšímu kempu nacházejícímu se u řeky pod Ztraceným městem je to osm kilometrů a čtyři hodiny chůze. Po cestě kromě nás putují i indiáni přinášející do tábora jídlo. Sem se již muly naložené potravinami nedostanou, a tak jako nosiči slouží právě Kogiové nadopovaní energií z celodenního žvýkání listů koky.

Ke Ztracenému městu se vystupuje čtvrtý den brzy ráno. Nutné je přebrodit řeku, jejíž hladina může v období dešťů dosahovat až po pás. Za řekou již začíná kamenité schodiště vedoucí k prvním terasám města. Nutné je překonat na dvanáct set vlhkých schodů porostlých mechem.

Konečně v cíli

Na prohlídku Ciudad Perdida jsou vymezeny tři hodiny. Více tu bohužel není povoleno. Před několika lety se dokonce ve Ztraceném městě přenocovalo. Jenže návštěvníci se nechovali zrovna nejšetrněji, odnášeli si odtud na památku kameny a jiné artefakty a tíha tábora narušovala strukturu teras, a tak se tábor přesunul dolů k řece a místo je nyní hlídané.

Po prohlídce města pak začíná dvoudenní cesta zpět do Machete a odtud zpět do Santa Marty (nebo Tagangy) k centrále jednotlivých agentur.

Cena pětidenního treku byla začátku tohoto roku 600 tisíc kolumbijských pesos. Prakticky je jedno, kterou z certifikovaných agentur si zvolíte. Cena je všude stejná a všechny agentury podnikají tu samou cestu. V ceně je kromě všech poplatků za přístup do pohoří a archeologického parku i kompletní strava, ubytování v táborech, služby průvodce a doprava do Machete.

Zkušenosti čtenářů

Jenda

kolik to je na českou měnu ? esli to jako nejni docela drahé za ty tři hodiny mezi šutrama

František

Zajímavý a hezký příspěvek. Takový pětidenní trek už bych nezvládl. A co se týká ceny? Je to dost, ale ne tak moc! 600 000 tisíc kol.pesos vyjde na 6 tisíc korun a něco.
Nejdražší bude zřejmě vstup do pohoří a ubytování v táborech.
Jendo o jakých třech hodinách píšeš? Trek byl pětidenní, což na den vychází na 1212 korun českých přesně, nebo se mýlím já?

Ajka

Krásný článek. Přesně vystihující trek do Ciudad Perdida. Absolvovali jsme ho v dubnu letošního roku. Cena cca 6000 Kč není zrovna málo, ale je potřeba si uvědomit, že se kromě jiného jedná o „all Inclusive“ – vyzvednou vás v hotelu/hostelu, odvezou na začátek treku, nesete si pouze svoje vlastní věci, o jídlo se vůbec nemusíte starat. Dostanete 2 x denně teplé jídlo, snídani a 2 svačiny :O) A hlavně, určitě to stojí za to, i když si většina účastníků sáhne tzv. na dno.

Fiji
Ajka:

hoj,vyrazime tedka v unoru a chci se zeptat jak je to s prubehem treku?Mam obavy,aby to nebylo neco ve stylu,ze pujdem jak husicky za sebou v parte 12 lidi.Dojdem do indianske vesnice,odkud zrovna vychazi dalsi parta lidi ,ktera je 20 minut pred nama…Indiani nam zatancuji,zazpivaji,poobedvame a vyrazime dal do kempu kde se potkame s lidma ktery byli,pred nama,za nama….Prosim,prosim ze to tak neni a je to paradni zazitek….

xjarda

Jo, jo „all inclusiv“ se vším všudy … Letos jsem absolvoval a hned druhý den, jsem pravděpodobně v důsledku požití kontaminované vody (průvodci vodu na pití z potoka, kol kterého je spousta zvěře, desinfikují, ale holt se někdy nepovede) získal problém, kterého jsem se pak další tři dny nezbavil, vylučoval jsem horem dolem, cokoliv jsem do sebe dostal, vydrželo jen pár minut … Naštěstí jsem měl s sebou skvělého parťáka,který nesl i moje věci, zdravím Adriane a krajanku, se kterou jsme se na cestě potkali a která mne nenechala umřít a starala se jak o vlastního …, tímto zdravím Lenku …
Zážitek nemusí být pozitivní, stačí když je silný … 🙂
jinak ale úžasné …

Luboš

Z treku mam podobnou zkušenost jako xjarda a převážná část naší dvanáctičlenné skupiny.Jít s tímto problémem v tom horku a vlhku bylo peklo.Průvodci vodu na pití dezinfikovali,ale nádobí myli ve vodě neošetřené.
Jinak celkově dobrý,ale po pravdě jsem od toho čekal víc..

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí