Ve stylu Indiana Jonese kolumbijskou džunglí ke Ztracenému městu

Město na sto osmdesáti terasách žilo svým vlastním životem až do šestnáctého století. Příchod Španělů znamenal pro tayronskou kulturu zánik. S vymizením posledního Tayrony zmizelo i město. Upadlo v zapomnění až do 70. let 20. století, kdy bylo znovu objeveno. A s ním i množství pokladů.

Tayronské Ztracené město neboli Ciudad Perdida patří k nejvýznamnějším archeologickým nalezištím v Kolumbii. Svým významem je přirovnáváno k peruánskému Machu Pichu. S městem Inků ale Ciudad Perdida nemá moc společného. Snad jen počet návštěvníků.

Ročně k Ciudad Perdida míří tisíce turistů. Cesta to ale není lehká. Žádná silnice tam nevede a je nutné putovat několik dní džunglí. Vydat se ke Ztracenému městu na vlastní pěst ale není povoleno. Vstup stezku je možný pouze s certifikovanou agenturou, která má do oblasti povolen přístup. Stezku k Ciudad Perdida hlídají Indiáni kmene Kogi, kteří v pohoří žijí a považují se nástupce tayronské kultury. Teyuna, jak Kogiové prastaré město nazývají, je pro ně posvátné.

Trasu hlídá i kolumbijské vojsko. Jeho přítomnost má dvojí význam. Jednak chrání turisty před guerillou, která se pohybuje ve vyšších oblastech Sierra Nevada, a jednak střeží Ztracené město před případnými hledači pokladů.

Ačkoliv město v sedmdesátých letech prozkoumali archeologové, zůstalo několik kamenných teras neprobádaných a předpokládá se, že ještě mohou ukrývat zlato a keramiku. Většina nalezených zlatých předmětů je součástí expozice Muzea zlata v Bogotě a také Santa Martě.

Výprava a lá Indiana Jones

Celá trasa ke Ztracenému městu a zpět měří 44 km a překonat ji lze během čtyř dní, ačkoliv nejideálnější je rozložit si trek do pěti dní. Každý den se překonává okolo tří set výškových metrů stylem do kopce a z kopce. Vysoká vlhkost, horko a časté příkré stoupání zaručují rychle propocené oblečení, které je těžké přes noc usušit.

Během putování džunglí lze narazit na jedovaté hady ukryté pod kameny. Štíři se rádi usazují v kempech na zdech záchodů. Když k tomu během cesty vypukne tropický liják, to se pak výprava k tajemnému městu opředenému legendami stane dobrodružstvím ve stylu Indiana Jonese.

Putování začíná v Machete v nadmořské výšce 150 metrů. Ještě před několika lety se vycházelo z vesnice Minca. Pak se ale do oblasti kolem původní stezky usadili noví Kogi, kteří oblast považují za posvátnou a odmítli sem dále pouštět turisty. Takže se agentury domluvily s indiány žijícími podél druhé stezky.

Nejširší nabídku průvodců a map Kolumbie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Nástrahy treku

Během prvního dne je nutné překonat šestikilometrovou vzdálenost k prvnímu kempu. Cesta je široká a výhledy na okolí krásné, ačkoliv to stoupání do prudkého svahu je ubíjející. V prvním kempu se spí v hamakách s moskytiérami.

Druhý den se k dalšímu kempu vzdálenému osm kilometrů putuje čtyři hodiny. Po cestě se staví v indiánské vesnici, kde se seznamujeme s tématem sbírání a žvýkání listů koky. Vykoupeme se v osvěžujících vodách řeky Buritaca. Voda je tak čistá, že ji prý lze i pít. V druhém kempu se spí na postelích chráněných moskytiérami. Tady již začíná opravdová divočina bez elektřiny. Večeří se za svitů svící a vlastních svítilen, které jsou jednou z věcí, které je nutné mít s sebou. V okolí tábora ponořeného do tmy poletují světlušky a žáby pořádají vlastní koncert.

Třetí den se již putuje úzkou stezkou opravdovou džunglí. K dalšímu kempu nacházejícímu se u řeky pod Ztraceným městem je to osm kilometrů a čtyři hodiny chůze. Po cestě kromě nás putují i indiáni přinášející do tábora jídlo. Sem se již muly naložené potravinami nedostanou, a tak jako nosiči slouží právě Kogiové nadopovaní energií z celodenního žvýkání listů koky.

Ke Ztracenému městu se vystupuje čtvrtý den brzy ráno. Nutné je přebrodit řeku, jejíž hladina může v období dešťů dosahovat až po pás. Za řekou již začíná kamenité schodiště vedoucí k prvním terasám města. Nutné je překonat na dvanáct set vlhkých schodů porostlých mechem.

Konečně v cíli

Na prohlídku Ciudad Perdida jsou vymezeny tři hodiny. Více tu bohužel není povoleno. Před několika lety se dokonce ve Ztraceném městě přenocovalo. Jenže návštěvníci se nechovali zrovna nejšetrněji, odnášeli si odtud na památku kameny a jiné artefakty a tíha tábora narušovala strukturu teras, a tak se tábor přesunul dolů k řece a místo je nyní hlídané.

Po prohlídce města pak začíná dvoudenní cesta zpět do Machete a odtud zpět do Santa Marty (nebo Tagangy) k centrále jednotlivých agentur.

Cena pětidenního treku byla začátku tohoto roku 600 tisíc kolumbijských pesos. Prakticky je jedno, kterou z certifikovaných agentur si zvolíte. Cena je všude stejná a všechny agentury podnikají tu samou cestu. V ceně je kromě všech poplatků za přístup do pohoří a archeologického parku i kompletní strava, ubytování v táborech, služby průvodce a doprava do Machete.