San Juan Chamula v Mexiku

San Juan Chamula v Mexiku

V samém srdci mexického státu Chiapas najdete unikátní vesničku San Juan Chamula, zasazenou v údolí pohoří Sierra los Altos de Chiapas. Každou neděli se do Chamuly sjíždí zástupy černovlasých domorodců, oblečených do pestrého tradičního oblečení.

Je čas jít do kostela a samozřejmě také na trh, který je jedinečnou příležitostí pro horské vesničany prodat některé z vypěstovaných či vyrobených produktů – ovčí a lamí vlnu, brambory, praženou kukuřici, fazole, sušené pálivé papričky chilli, banánové listy, sušené ryby aj.

Ženy všech věkových kategorií jsou oblečeny do jednoduché tkané košile ozdobené barevnými výšivkami tzv. vipil a černé zavinovací vlněné sukně, která je k tělu své hrdé majitelky připevněna silným červeným pásem. Každá žena má u sebe či na sobě i široký zhruba dvoumetrový pruh látky, tzv. pléd. Universální velikost šálu umožňuje všestranné využití: chrání nejen před poledním žárem, večerním chladem, či zvědavými pohledy gringos, ale lze jej využít i pro přenášení dětí, nákupu či jakýchkoli jiných břemen. Starší ženy často chodí bosy, ale mladší již nosí prosté umělohmotné sandále.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Také muži se dokáží náležitě vyparádit. Přes pohodlné evropské oblečení si přehodí dlouhé vlněné bílé nebo černé pončo sarape a okolo pasu jej převáží tkaným pruhem látky, který kontrastuje s barvou ponča. Na hlavě samozřejmě nechybí pořádné sombrero proti slunci či dešti a přes rameno se jim houpá jednoduchá tkaná taška se vzory specifickými pro tuto oblast.

Největším zážitkem však bezesporu zůstane návštěva netradičního křesťanského kostela. Podlaha je vydlážděná zelenými hliněnými kachličkami. Místo lavic, na které jsme z chrámu oslavující Ježíše Krista zvyklí, je po celé ploše kostela rozprostřeno prosté, ale čisté borovicové jehličí, které spolu se stovkami zapálených svící dává kostelu neopakovatelnou atmosféru. Vesničané uvnitř kostela odříkávají při svitu svíčky dlouhé modlitby, které jsou obvykle zakončeny obětním darem. Mezi nejoblíbenější obětiny patří slepice, kohouti, vajíčka či láhev koly. Víra místních lidí je hluboká a opravdová – snad tedy Bůh jejich modlitby vyslyší.

Zkušenosti čtenářů

Martin Pohanka

Musím potvrdit, že tato vesnička je hodně zajímavá. Bohužel ale, jak už to v turistickém průmyslu chodí, dnes už silně komerční. Na příjezdu je postavené velké parkoviště speciálně pro zájezdové autobusy, kde jsme jich najednou napočítali asi 10. Na celkem malou vesnici je to fakt hodně turistů, takže o nějaké "opuštěné vesničce" nemůže být bohužel řeč.
Do kostela turisti platí vstupné, což je taky celkem unikátní a nikde jinde ve Střední Americe jsme se s tím nesetkali. Do opravdu neopakovatelné atmosféry kostela tak zvláštně zasahují průvody bílých turistů, kteří se proplétají mezi indiány, kteří jsou rozesazeni po zemi celého kostela a vykonávají tam výše popsané mayské rituály. Celý dojem je tak mírně rozpačitý, ale rozhodně silný!

Karel Wolf
Martin Pohanka:

ahoj, my jsme tam byli pred sedmi lety v roce 2000 a to tam jeste zajezdy asi nejezdily, ale vim ze do kostela uz se neco maleho vybiralo, ale my jsme proklouzli … zdravime z Peru.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí