Historky z cest

Tony je cestovatel a fotograf, který se nejraději přesouvá stopem. Tvrdí o sobě, že jeho talentem je (ne)dobrovolně se dostávat do průšvihů – a občas i z nich. O svých trablích umí vyprávět tak, že se publikum směje, i když jemu samotnému tehdy do smíchu nebylo. A teď nás vezme na Balkán – region divoký, pohostinný a plný kontrastů, kde není nouze o rakiji, rodinné oslavy a někdy i střelbu do vzduchu.

Cestování není bohužel vždy jen krásné a růžové, ale téměř vždy jsou jeho součástí i nějaké zdravotní komplikace. Nejčastěji se každý cestovatel setkává se střevními problémy. Přečtěte si zábavné historky cestovatele Tadeáše Šímy spojené s touto nechtěnou součástí cestování.

Každoročně se v arabském emirátu Ras Al Khaimah pořádá hromadná outdoorová akce s nezaměnitelnou atmosférou, která každého účastníka provede charismatickou krajinou pohoří Hajar na severní hranici Spojených arabských emirátů, přiblíží místní kulturu a seznámí se spoustou zajímavých lidí.

Tony Danilov je autor známý svou knihou KAIF: O stopování, kalašnikovech a japonském pornu, která byla nominována na Cenu Hanzelky a Zikmunda – cestopis roku 2021. Ačkoliv se narodil v Bělorusku, jeho láska ke svíčkové ho dovedla k tomu, že „konvertoval“ na Čecha. V jeho příbězích se mísí sebeironie a humor, kterým překonává překážky na cestách. Skrze mnohdy absurdní situace baví čtenáře a zároveň jim dává možnost nahlédnout do osobních zkušeností ze zemí, kterými cestuje.

Každý rok pořádáme přes 100 přednášek o zajímavých místech světa. Mezi přednášejícími je řada špičkových fotografů a cestovatelů. Přijďte si jejich vyprávění poslechnout i vy! Začínáme hned v lednu.

Součástí Panonské roviny v jihovýchodní Evropě je oblast Banátu, která je od severu ohraničena řekou Mureş, od západu řekou Tisa, zatímco jižní hranici tvoří řeka Dunaj a na východě pohoří jižních Karpat. Za Rakouska-Uherska byl jeden Banát a teprve poválečná dělení jej rozdělila hranicemi.

„Cestovat nejde a pokud ano, tak je to nebezpečné.“ Opak je ale pravdou. Já jsem na cestě už téměř rok. Na svém seznamu mám „pouze“ Itálii, Francii, Mexiko, Ekvádor a v současné době i Kolumbii. V každé zemi se snažím strávit delší čas, abych se naučila jazyk dané země. Jazyk je totiž důležitou a nepostradatelnou součástí každé kultury. A jazyky mě baví. Poznání nových kultur a to, jak lidé žijí, byl jeden z důvodů, proč jsem dala po 5 ti letech v Praze v práci výpověď a vydala se na Cestu kolem světa. V době koronavirové.

Je půl osmý a rybář a ještě jeho komplic jsou konečně tady i s kanystrama. Vzhůru na rybolov!

Už jsem tu druhý týden. Je tu hezky, to ne, že ne. Krásná dlouhá pláž a já ji vidím z hotelu jako na dlani. Jenže… je to tu průchoďák. Dávají si tady sraz američtí a kanadští expati, co se sem nebo do okolí přistěhovali. Mají dost času a posedávájí v restauraci a v relaxační části s hamakami třeba celej den. Docela hlasitě klábosí, pijou jedno kafe za druhým….. No a teď před Vánocema je tu spousta ubytovaných hostů a lidí, co přijdou z ulice jen tak na jídlo nebo na drink. Majitelka přistavuje další pokoje, takže jsou tu k tomu řemeslníci, rámus a prach.

Když jsme před několika lety s přítelkyní Michaelou cestovali stopem a pěšky napříč celou Afrikou, často jsme slýchali varování o té či oné oblasti, kde nás bez místního doprovodu určitě zabijí nebo přinejmenším okradou a zmlátí. Příliš jsme na tato varování nedbali, což se nám mělo dosti vymstít…

Toto opravdu není dobré čtení pro lidi, kteří trpí velkou fobii z hadů. Ale pro cestovatele, kteří se s nimi mohou setkat na svých výpravách, rozhodně ano.

Představte si, že máte zodpovědnost za 8 lidí, v ledvince přes sto tisíc korun a před sebou 17 dní v Barmě, kde nefungují bankomaty. Sáhnete do ledvinky a peníze nikde!

Západní Čína skrýva místa, která by měla zůstat navždy ukrytá před zraky cizinců. Samotnému se mi v průběhu mého čtrnáctiměsíčního stopování okolo světa nechtíc podařilo jedno takové místo najít…

Vespa expedice má v plánu dojet z thajského Bangkoku do Horních Řepčic v Čechách. Za své dopravní prostředky si dobrodruzi zvolili krásného veterána Vespu a thajský tříkolový taxík tuktuk. 15 000 km dlouhou cestu by zdolat za pět měsíců. Projeli už Thajsko, Laos i Kambodžu, další výzvou je Barma.

I když si vždycky říkáte, že pas vám na cestách nesmí z ruky, někdy není jiná možnost. A zapomínat je lidské. Ovšem octnout se bez pasu uprostřed Barmy, je pak pořádný oříšek!